Zabookovali hostel v Calgary na tři noci s tím, že si nejdříve najdou ubytování a poté i práci. „Přítelkyně si zaměstnání našla hned, já ale hledal tři týdny,“ říká Daniel. Prý proto, že přijeli ještě před sezónou. Při chladném počasí, které ještě panovalo, nenabízel nikdo manuální práce. Začal pracovat ve Starbucks, ale dívali se dál. Společně s přítelkyní Luckou pak objevili kontakt na camp v horách u Calgary, kde hledali správce. Ihned se jim ozval majitel a dokonce za nimi přijel do města. „Pohovor, při kterém si chtěl jen zjistit úroveň naší angličtiny, skončil se slovy ‚Bude se vám u nás líbit!‘. My jsme byli trochu v rozpacích, nakonec jsme do toho ale šli!“
Jednalo se o správcovství mnoha místních campů v národním parku od sebe vzdálených asi 20 kilometrů. „Území dosahovalo velikosti Šumavy,“ vysvětluje Daniel. Přítelkyně Daniela pracovala na recepci a on se připojil do týmu správců. Práce zahrnovala mnoho činností - jako úklid, prodej dřeva (ač je všude dřeva hromada, campeři si své musí kupovat!), údržbu, či opravy budov. „Bylo to velmi dobrodružné a někdy i trochu nebezpečné kvůli zvířatům. Zejména zezačátku a pak ke konci sezony, kdy už v campech bydlelo málo lidí, a tak trochu zely prázdnotou.“
Jeho samotného však nikdy žádné zvíře nenapadlo. „Ale stává se to, hlavně když se lidé chovají nezodpovědně. Například Grizzlyové často polehávají u parkovišť, a když vyběhne asijská rodinka s foťáky a vlezou medvědům do rány, může se leccos stát.“ Daniel u sebe pro jistotu vždy nosil Bear spray, neboli pepřový sprej, kterým by šelmu odehnal. „Jen to nestříkejte proti větru,“ směje se Daniel.
Všichni zaměstnanci parku bydleli v luxusních chatkách. „Žili jsme v nádherných budovách a pokoj jsem měl jen sám s přítelkyní,“ popisuje ubytování Daniel, „Volno jsme dostali vždy dva dny v týdnu. Pokaždé jsme odjeli prozkoumat další části parku a v campech jsme přespávali zadarmo.
Zimu potom strávili, a svůj pobyt zakončili, na Vancouver Islandu, kde Daniel pracoval na golfovém hřišti u moře a Lucie v kavárně. Na svůj pobyt vzpomíná Daniel často: „Nádherné, obrovské a impozantní… S Luckou, dnes už nikoliv mou přítelkyní, ale ženou, se tam brzy zase vrátíme. Od té doby jsme si přírodu zamilovali a dali bychom jí přednost před dříve preferovaným městem.“
„Kanada stojí za to. Pokud jste manuálně zruční, nebudete mít žádný problém si najít práci a dokonce si vyděláte hodně peněz,“ radí na závěr Daniel.
Text: Jana Samšuková
