Svět je plný zázraků. Kdesi žije člověk, který zoufale potřebuje krvetvorné buňky, aby přemohl zákeřnou nemoc. A možná někde jinde, třeba na druhém konci země anebo jen v sousedním městě, žije jiný člověk, který může a hlavně chce tomu prvnímu pomoci, ačkoliv ho vůbec nezná. Může mu pomoci tak, že právě jeho buňky mají potřebnou shodu dominantních tkáňových znaků podmiňujících úspěšnost transplantace kostní dřeně. A protože je registrovaný v Českém národním registru dárců dřeně, jež je součástí celosvětové sítě podobných registrů, v krátkém čase může být osloven...
V létě roku 2010 postoupila na hemato-onkologickém oddělení plzeňské Fakultní nemocnice odběr kostní dřeně určené onomu neznámému nemocnému mladá žena z Jižní Moravy. Je nositelkou jména, které jen tak nepotkáte a které vám hned utkví v paměti – Kristiana Belcredi.
Už v 11. století hráli příslušníci tohoto rodu významnou roli na dvoře milánského vévody. O sedm set let později přišel Antonio Belcredi na Moravu jako vysoce postavený voják. Přiženil se do rodiny majitele líšeňského panství. V každé generaci jeho potomků se našli členové šlechtického rodu Belcredi, kteří se významně podíleli na osudech naší země. Antoniův vnuk Richard se stal premiérem rakouské vlády. Kristianin pradědeček vedl dlouhá léta za první republiky Velkostatkářský svaz. Dědovi ale změnil život osmačtyřicátý rok. O rodinné panství přišel, dělal vrátného, pomocného dělníka, či průvodčího v brněnské tramvaji. Lidé ho ale stále poznávali, měli ho rádi a mnozí ho v přeplněné tramvaji oslovovali „pane hrabě“. Mnohokrát čelil nátlakům, aby emigroval. Za žádnou cenu ale nechtěl odejít. Historii rodu Belcredi popsal ve své knize Kristianin otec Ludvík, známý historik a archeolog. „Těžko říci, do jaké míry mě historie našeho rodu ovlivnila,“ říká Kristiana Belcredi. „Vyrostla jsem v paneláku a myslím, že se má výchova nijak nelišila od výchovy mých vrstevníků.“
Největší vášní Kristiany (a vlastně i osudem) jsou divadlo a opera. „Když jsem byla malá, babička hrála v ochotnickém divadle a já se zamilovala do zpěvoher. Potom následoval široký oblouk přes jazykové gymnázium a studium veteriny, ze které jsem ale nakonec po čtyřech semestrech prchla, jak ráda říkám ke komediantům. Podařilo se mi dostat se na operní režii na JAMU,“ popisuje mladá režisérka, která nejenže tuto vysokou školu úspěšně dokončila, ale také už za sebou řadu profesních úspěchů.
Kristiana Belcredi byla už od dosažení zletilosti pravidelnou dárkyní krve. Jednou si při čekání na odběr přečetla propagační leták Českého národního registru dárců dřeně a zaregistrovala se. To jí bylo 21 let. Po osmi letech zazvonil telefon. Jste stále ochotná zachránit lidský život? Darovat své krvetvorné buňky? Samozřejmě! Po dohodě vhodného termínu se Kristiana sebrala a odjela na hemato-onkologii do Plzně na odběr. „Leccos mi v této souvislosti procházelo hlavou, když jsem postupovala odběr krvetvorných buněk. Samozřejmě jsem si moc přála, aby byla transplantace úspěšná. Měla jsem radost, když mi pan doktor řekl, že se podařilo sklidit dostatečné množství buněk a s transplantací by tedy neměl být žádný problém.“
Také vás napadá otázka: Jestlipak onen transplantovaný ví, že mu teď v žilách koluje šlechtická krev?
Text: ČNRDD a Nadace pro transplantace kostní dřeně
