(tentokrát bez Jirky)
Do Krakova jsem se dostal se školním výletem ke konci mých univerzitních let, což byla výborná výchozí pozice – máte s sebou kamarády, ale není to typická lovící akce, kdy chodíte po městě jako hladoví psi a všechny holky ví, že se chcete jenom vytáhnout a odtáhnout. Na druhou stranu jsou všichni ze školy trochu slušnější a v mých plánech se o ně moc nedalo opřít.
Cesta autobusem se protáhla a my jsme přijeli tak akorát na večeři, která je konečně základem každé dobré akce. Hned po večeři jsem za nevěřícných a překvapených pohledů mých spolužaček zakoupil vodku a 4 redbully a kolektiv se rozdělil na přizdisráče, kteří šli spát, a nás, zdravé jádro. Jakože jsem věděl, že energie bude potřeba, lil jsem do sebe vodku jako za mladých let, přece jen nás bylo na jednu láhev hodně, byl jsem bohužel jediný, kdo se nebál nálepky alkoholika už v obchodě.
Přeskočím asi 30 minut a ocitáme se v klubu, který by se dal přirovnat ke klubům, které máte u každé větší koleje – asi 500 lidí, holky převážně prvačky a kluci našrot, dobrá mainstreamová hudba a dvě vodky redbull za 120 korun. Můj kolektiv bohužel naplnil mé neblahé očekávání a začal se skupinkovat a mluvit o pičovinách jako zkoušky apod., takže mi nezbylo než se spolehnout popíjení a osamělý lov, naštěstí v těch nejlepších podmínkách na světě.
„Hey, do you speak any English?“ byla vůbec moje nejčastější věta večera. Jednou si takto nesu dva drinky a už bylo fakt pozdě a narazil jsem úplně na největší kočku, co v tom klubu byla – tak si říkám, žiješ jenom jednou, tak jdu do ní a vrazím jí drink do ruky. No, co vám budu povídat, anglicky moc neuměla a měla s sebou dvě kamarádky, kterým jsem byl sympatický jako Homer sestrám jeho manželky Marge (Petty a Selmě) v Simpsonech, a ještě kluka, co tančil nejistě kolem.
Časem jsem si všiml, že ten kluk měl snad i prsa a má nová budoucí dívka mi prozradila, že ten kluk je její teta a že je na holky a že se za to jako nestydí, pro mě fair enough a o problém míň. Kecání lámanou angličtinou mě brzo omrzelo, a protože bylo pozdě a byl první večer v destinaci, nechtěl jsem moc tlačit na pilu a když třikrát odmítla moje pozvání na hotel nebo k ní, situaci jsem duševně zabalil a šel si pro bundu. U šatny jsem svou kočku ještě jednou potkal, a jakože jsem gentleman, tak jsem jí doprovodil ještě ven a nakonec i do taxíku a najednou se z prohrané bitvy stává utkání, ve kterém vedu, protože jedeme spolu tágem a míříme někam poblíž jejího bytu na panáka. Po cestě se kupuje flaška a já už vím, že asi něco bude.
Mimochodem, teplá tetka bydlí s kočkou a už se smířila s tím, že jsem v partě taky, i když moc ráda nebyla. Kočka bydlela na můj vkus dost daleko od centra, ale cesta ubíhala a já jsem se těšil, že něco zažiju, což se potvrdilo i tím, že se šlo přímo do bytu a odpustili jsme si nějaké hraní na kafe v baru nebo podobné parády, které musí člověk občas absolvovat s nejistým výsledkem a možností, že jeden nebo druhý vystřízliví. Ještě píšu rychle smsku spolubydlovi, že jsem ok a budu spát jinde.
Doma se nalily panáky, tetka zmizla k sobě do pokoje a já zkouším oblíbenou fintu, kdy si jakože prohlížím byt a ptám se, kde má pokoj, tam záhy i končíme a já zavírám dveře a ona pouští televizi a jde se na věc. Detailů vás asi ušetřím, ale patřilo to opravdu mezi to nejlepší, co jsem v životě viděl a vůbec jsem netušil, že se dá někde na světě najít tolik štěstí a blaha tak rychle a zdánlivě jednoduše.
Po dokončení úkolu, pro který jsem byl pozván, jsem se slušně ptal, jestli mám teda jít domů nebo ne, a prý že ne, ale po poradě s tetkou se mě kočka rozhodla vyhodit a najednou se celkem spěchalo, tak nebudu dělat obstrukce, posbíral jsem všechno ze země a šel po svých. Mimochodem, kočka se mi při povídání po aktu svěřila, že jejímu ex patřila snad půlka Krakova, tak jsem hlavně doufal, že není na cestě k ní.
Domů jsem šel nejdřív pěšky, protože jsem jednak neměl číslo na tágo a taky jsem si potřeboval trochu vyčistit hlavu a sesumírovat, co se všechno stalo, a taky jsem nechtěl po sobě moc nechávat nikde stopy. Při přeskakování tepelného vedení někde za jejím domem jsem si ještě dokázal vyvrtnout kotník, takže kalba se vším všudy. Od hotelu mě stejně dělilo ještě asi 10 km, takže jsem nakonec stejně sednul na tágo.
Druhý den jsem si to samozřejmě pěkně vyžral, protože jsem spal do odpoledne a během dopoledne byla moje noční smska čtenější než Gazeta Krakowska, ale co už, i to k tomu patří, a všechny narážky jsem odbyl jenom připitomělým úsměvem. Mimochodem, podobnou komedii jsem celému obecenstvu zopakoval ještě jednou o dva dny pozděj, ale s jiným obsazením v hlavní ženské roli, a mohlo se jet domů. Inu, žili jsme i v horších časech.
