Tereza: Je mi 22 a rozvádím se.
Právě takový osud má i Tereza (22), studentka brněnské Masarykovy univerzity. „Když jsem se vdávala, všichni mysleli, že „musím“ – že jsem s Petrem těhotná. Nejdřív nikdo nechápal, proč se takhle uvazuju, když je mi teprv devatenáct a ještě nemám ani hotovou školu, jenže jsme spolu chodili od mých patnácti, stěhovali jsme se do společnýho bytu a už jsme to nechtěli odkládat – stejně jsme se chtěli dřív nebo později vzít. Naši taky nebyli proti, měli ho rádi a stejně jako já věřili, že už to bude napořád.“ Jenže nebylo.
Na začátku Terezina třetího semestru začal jejich vztah, jak sama říká, „tak trochu stydnout“. „Najednou jsem začala hrozně žárlit. On už pracuje a chodil tenkrát hrozně pozdě domů, myslela jsem, že mě podvádí, a přečetla jsem mu maily. Psal si s nějakou ženskou, co se s ní prej potkal na školení. Když jsme to potom řešili, řekl mi, že už mě nemiluje.“
Zdálo by se, že tady jejich vztah končí. Tereza se ho však nechtěla jen tak jednoduše vzdát – oba do toho už vložili spoustu úsilí, takhle to přece skončit nemůže, myslela si. „Prostě jsem si to bez něj neuměla představit, a tak jsem dělala, jako že se nic neděje. Chvíli to fungovalo, ale pak jsem zjistila, že chodí za mýma kamarádkama a ptá se jich, jak mi má říct, ať se odstěhuju. Prej se bál, abych se nezhroutila nebo nezabila.“
Je to sice zvláštní, ale Tereza si pořád připadala stejně šťastná – byla na něm tak psychicky závislá, že si problémy prostě nechtěla připustit. „Nakonec mi to jen tak řekl, řekl, že už to takhle dál nejde, ať se odstěhuju, protože ho dusím.“ Tereza to ještě probírala s kamarádkou, která jí rozumně vysvětlila, že vztah, kde je spokojená jenom jedna strana, nemá smysl – a tak se s tím Tereza postupně smířila a odstěhovala se do nového podnájmu. Potom se na Petrův návrh dohodli, že se rozvedou. „Takže jsme teď v řízení, ale zatím to vypadá, že to půjde rychle. Ani se už moc nevídáme, vlastně se těším, až ho zase uvidím…“
Ačkoliv se Tereza snaží působit nad věcí, měla jsem pocit, že se stávající situací není tak docela smířená. Jako by pořád věřila, že se Petr „umoudří“ a bude ji chtít zpátky. Bohužel, je všeobecně známo, že muži přemýšlejí trochu jinak než ženy…
Petr: Bez Terezy je mi líp.
Její příběh mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla zjistit, jak celou věc vnímá její skoro bývalý manžel Petr (28). „S Terezou jsem se poznal, když jsem byl na vejšce, začali jsme spolu chodit a když pak přišla do Brna na školu, vzali jsme se. Pak začla bejt hysterická, jako že ji podvádím a kdesi cosi. Přitom to ani nebyla pravda, ale ženský to holt nevysvětlíš. Zdálo se mi, že zkouší, co vydržím. A že toho vydržím dost! Jenže pak skoro přestala chodit do školy a začala mě kontrolovat i v práci, připadal jsem si jak na řetězu. A pak jsem si jednoho krásnýho dne řekl, že dneska by to šlo, a řekl jí, ať se odstěhuje. Od tý doby je to paráda.“
Jeden vztah, dva pohledy. Bohužel různé. Zdá se, že Tereze nezbude nic jiného, než zakopat i tu poslední špetku naděje dva metry pod zem. Protože se sice říká, že naděje umírá poslední, ale o jejím zmrtvýchvstání zatím ještě nikdo neslyšel. Ale nakonec - kdo ví. Třeba je Petr ten, který klame sám sebe…
Jana: Život bez něj si nedovedu představit.
O sto procent šťastnější osud potkal Janu (24), taktéž studentku brněnské MU. „Vdávala jsem se před čtyřmi lety po dvouleté známosti – takže jsme spolu teď šest let. Rozhodně neříkám, že je to láska na život a na smrt, ale je to chlap, s kterým si dokážu představit budoucnost – a to asi rozhodlo. Jasně že se hádáme. Ale my se taky usmiřujeme, takže nakonec je to takový hezký koření, a myslím, že on to vnímá stejně. Jsme prostě dva lidi, kterým je spolu fajn,“ říká s klidným úsměvem na rtech.
Jana působí rozumně a vyspěle. Nevypráví s přehnaným entusiasmem, nepoužívá velká a okázalá klišé o lásce na první pohled, člověk jí prostě musí věřit. „Uvidíme, jak to půjde dál. Zatím jsem šťastná takhle, jak to je.“
Mladých manželství bohužel vydrží jen hrstka. Jana je v tomto ohledu spíše výjimkou, obvyklejší jsou případy Terezy a Petra. Nám nezbývá než jen doufat, že nás čeká budoucnost bez rozvodu, a držet pěsti zadaným, vdaným, ženatým. Teď to totiž bude potřeba: je jaro a vzduch začíná být cítit voňavkami cizinců a sexem na jednu noc.
Martina Pospíšilová
*jména v článku byla změněna
