Je to vaše první práce na pozici tiskové mluvčí?
Ano. Předtím jsem pracovala v Hospodářských novinách jako redaktorka a toto je má první práce takříkajíc na druhé straně.
Kdybyste tyto pozice měla porovnat, co je podle vás lepší?
Každé má svoje plusy a mínusy. Na pozici tiskové mluvčí jsem momentálně velmi spokojená, protože je to něco nového, co jsem si ještě nevyzkoušela. Potkávám se se zajímavými lidmi, můžu se věnovat tématu vzdělávání, které je mi blízké a mám tu možnost být u vzniku nových a pro VŠE důležitých projektů jako je podnikatelský akcelerátor xPORT VŠE. V novinách panovalo rychlejší deníkové tempo, ale mě vždy bavila spíše práce na obsáhlejších článcích a tématech, na které jsem dostala více času.
V Hospodářských novinách jste měla na starosti oblast školství. Proč jste si vybrala zrovna tuhle oblast?
Téma mi bylo blízké, protože jsem začínala jako studentka. Sama se navíc od vysoké školy věnuji výuce francouzštiny. Oblast školství si ale tak trochu vybrala i mě. V době, kdy jsem pracovala v redakci na částečný úvazek, se uvolnilo místo redaktorky školství. Dostala jsem nabídku a přijala jsem ji.
Co vás naučily Hospodářské noviny?
Naučily mě pracovat s komplikovanými tématy, jako je například financování vědy a výzkumu, měření kvality školství, pozice učitelů a překládat je do „lidské řeči“.
Takže pozice tiskové mluvčí je vám bližší?
Je mi bližší v tom smyslu, že jsou zde úkoly dlouhodobějšího charakteru.
Proč jste se rozhodla dělat tiskovou mluvčí zrovna pro VŠE?
Já jsem se nerozhodovala mezi více školami. Vysoká škola ekonomická před rokem hledala nového tiskového mluvčího, já jsem o tuto pozici projevila zájem a práci jsem získala. Z počátku jsem si nebyla jistá, jestli na VŠE „zapadnu“, protože nejsem jejím absolventkou. Nyní mi přijde, že je pro mě takový nadhled a odstup výhodou. Na PR oddělení navíc pracuji s kolegyní, která naopak absolventkou VŠE je, a tak se docela doplňujeme. VŠE je velmi aktivní škola. Má pověst renomované instituce, a její učitelé díky tomu často vystupují v médiích. Studenti tu zakládají vlastní organizace a daří se jim organizovat přednášky osobností jako je Roman Staněk, Jakub Havrlant nebo Jan Mühlfeit.
Máte pocit, že se současní studenti nějak liší od těch, se kterými jste studovala Vy?
Na studijních veletrzích se setkáváme s dnešními středoškoláky, kteří se hlásí na vysoké školy. Na rozdíl od doby, kdy jsem se na vysokou školu hlásila já, mají daleko menší představu o tom, co chtějí studovat. Dnes mají všechny dveře otevřené, vysoké školy nabízí nepřeberné množství oborů a dokonce bez přijímacích zkoušek. Proto je pro ně těžší rozhodnout se, kam si přihlášku podat, a kam nastoupit. Mají větší problém se vyhranit.
Projevuje se to nějak v praxi?
Určitě. Na nějakou školu nastoupí a za čas zjistí, že je to vůbec nebaví. Pak tu školu opouští, což není nejlepší situace pro ně, ani pro vzdělávací instituce.
Mění VŠE nějakým způsobem svůj přístup ke studentům, nebo jsou jasně daná pravidla, která se nemění?
To nemohu posoudit. Se školou jsem v kontaktu necelý rok a teprve poznávám, jak to funguje. Nemám pocit, že by VŠE měnila zavedená pravidla, spíše je zpřehledňuje a zpřesňuje. Škola je ale studentům velmi otevřená. Existuje zde více než 60 studentských organizací, které do školy zvou zajímavé hosty, a škola jim maximálně vychází vstříc. Dává jim prostor, zázemí a záštitu.
Liší se nějak studenti VŠE od studentů Filozofické fakulty, kde jste studovala?
Když jsem studovala na Filozofické fakultě, měla jsem o studentech VŠE určitou představu. Myslela jsem si, že jsou to budoucí manažeři, kteří chodí do školy pouze v bílé košili a zajímají se jen o čísla. To ale není pravda. Studenti obou škol jsou si vlastně podobní.
V čem například?
VŠE od té doby otevřela i obory, které jsou umělecky zaměřené, jako jsou Multimédia v ekonomické praxi či Arts Management. Třeba na Fakultu mezinárodních vztahů chodí studenti, které zajímá politologie, udržitelný rozvoj, diplomacie a tak dále. Což je podobné jako na Filozofické fakultě. Prostředí na VŠE se tím velmi obohatilo. Potkávají se tu lidé, kteří chtějí být manažery, ale i grafiky, diplomaty nebo pracovníky neziskových organizací. V čem se obě školy liší, jsou přijímací zkoušky.
Na Filozofické fakultě probíhají zkoušky jinak než na VŠE?
Ano. Když jsem se hlásila na vysokou školu, měli jsme na Filozofické fakultě přijímací řízení zaměřené trochu jinak. Záleželo na tom, co víte o konkrétním oboru, na který se hlásíte, jaký je váš seznam literatury, jaká je vaše motivace ke studiu. Byl to spíše pohovor. Na VŠE probíhá přijímací řízení formou testu, kde prokazujete znalosti většinou z matematiky a cizího jazyka.
Máte nějaký kariérní cíl?
Nic takového nemám. Spíše si přibírám různé aktivity a rozšiřuji je. Kariéru v jedné oblasti si nebuduji. Začala jsem jako novinářka, nyní se věnuji komunikaci a pracuji jako tisková mluvčí. Pomáhám s PR i podnikatelskému akcelerátoru xPORT, který jsme na VŠE otevřeli letos v lednu. Díky tomu jsem v kontaktu v mladými a nadšenými podnikateli. K tomu vyučuji francouzštinu, takže mám docela dost aktivit.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
U mě je každý den jiný, nemám pracovní stereotyp. V této práci to není možné a já ani stereotyp nemám ráda. Můj pracovní den se liší dle toho, zda je semestr či prázdniny, zkouškové období atd. Pak záleží také na tom, zda chystáme tiskovou konferenci či pracujeme na běžné agendě.
Čím se na své pozici zabýváte?
Na prvním místě je interní komunikace v rámci školy. Například když nějaká fakulta či studentská organizace pořádá akci, PR oddělení jim pomáhá s propagací. Dále se věnuji komunikaci s médii, obsahu webových stránek a sociálním sítím školy, vyhledávání témat, která pomáhají školu zviditelnit.
Oslovují vás média často?
Ano, poměrně často. Dlouhodobější spolupráci teď rozjíždíme s Hospodářskými novinami. VŠE na jejich stránkách pravidelně vychází sloupek s názvem VŠE o … který píší vyučující na nejrůznější ekonomická témata. Zrovna včera mě potěšil děkan Fakulty managementu, který napsal text o tom, abychom slepě nevěřili argumentům, které jsou podložené čísly, ale o těch číslech také přemýšleli. Kromě děkana Fakulty managementu do sloupku přispívají i další děkani, prorektoři, paní rektorka a další. Jejich úkolem je podívat se na svůj obor očima čtenáře a přiblížit jim ho srozumitelnou a čtivou formou.
Zažila jste na své pozici i krušnější období?
Na podzim jsme řešily negativní ohlasy na taneční vystoupením v rámci MISS VŠE a to bylo skutečně nepříjemné období. Neobracela se na nás ani tak média, jako spíše jednotlivci, běžní lidé. Chtěli vyjádření, zda my jako vysoká škola se opravdu chceme spojovat s takovou soutěží. Co říkáme na to, že ze soutěže, která proběhla pod naší značkou, koluje na internetu neslušné video.
Vzniklo na základě toho nějaké opatření do budoucna?
Ano. Tato soutěž se již pod naším jménem konat nebude. Vydali jsme k tomu tiskové prohlášení. VŠE už nadále neudělí této soutěži záštitu.
Co jste naopak řešila na VŠE příjemného, co vás těšilo?
Pozitivní byla určitě komunikace okolo spuštění podnikatelského akcelerátoru xPORT VŠE. Nebo když se nám podařilo před Vánoci zorganizovat setkání s výchovnými poradci a s řediteli středních škol. Poprvé se nám povedlo vytvořit platformu, kde se spolu potkali vyučující a zástupci fakult vysoké školy a středních škol. Bavili jsme se o tom, jací jsou středoškoláci a jak vnímají Vysokou školu ekonomickou v Praze. Ptali jsem se na to, jak se středoškolským učitelům pracuje se studenty a co je nejvíce zajímá, když se rozhodují, kam půjdou na vysokou.
