Na úvod nejprve fakta. Jen na samotné Univerzitě Karlově v Praze jsou tři teologické fakulty. Katolická, Evangelická a Husitská. „Teologická fakulta byla jednou ze čtyř zakládajících fakult pražské univerzity. Málo lidí dnes ví, že je nejstarší existující teologickou fakultou na světě,“ řekla nám Hana Puková, studentka Karlovy univerzity.
„Tím, že na fakultách existují i jiné obory než teologické, není každý student veden k tomu být knězem nebo řadovou sestrou, jak si mnozí představují. Některé obory nabízejí uplatnění ve sféře sociální, pedagogické a můžeme se uplatnit i na poli sociologie, psychologie nebo filozofie,“ doplňuje Katka z Husitské teologické fakulty.
Jací vlastně jsou tito studenti? „Nedávno jsem měl debatu s několika mými spolužáky a všichni se shodli, že atmosféra už při vstupu do budovy je jiná, nevládne u nás taková ctižádost a případná závist k úspěchům, jako je cítit na jiných fakultách. Odlišnost studentů na teologické fakultě bych také viděl v jejich pohledu na svět, který se trochu liší od běžného pohledu v naší společnosti. Prostě, jako by se nechtěli smířit s tím, že o kvalitě lidského života vypovídá platové ohodnocení a láska se dá shrnout do několika chemických rovnic,“ zamýšlí se Jaromír, také z Husitské teologické fakulty. Možná má i pravdu. Musím říct, že odpovědi na otázky se mi zde hledaly velice snadno. Žádný ze studentů mě neodmítl kvůli nedostatku času a naopak mě ho pak věnoval až nadprůměrně moc. Bylo očividné, že studenti často přemýšlejí o světě a svými otázkami jsem jenom padnul na živnou půdu.
Když se zeptám na názor na celibát, který je nyní široce diskutován v médiích, kvůli ve světě nově odhaleným případům zneužívání dětí kněžími, poznám, že je to otázka velice frekventovaná. „Velice vtipná otázka, která padne téměř vždycky, když se někde zmíním o zaměření svojí fakulty“, reaguje hned na moji otázku o celibátu Jarda, „popravdě nevím, proč to lidi tak zajímá. V dnešní době, kdy manažer pro nedostatek času učiní podobné rozhodnutí, či navazuje plitké a povrchní vztahy založené na fyzické lásce zcela dobrovolně, mě udivuje stálý zájem o tuhle věc.“
Konkrétnější je Ondřej Trepeš, student Katolické teologické fakulty UK: „Kandidáti o kněžství se k celibátnímu způsobu života rozhodují během studia. Řeholníci ho veřejně deklarují při věčných slibech a kněží při svěcení. Nikdo ho ovšem nenutí, aby celibát sliboval a pak jej nějak pokoutně porušoval. Církev se dnes posunula dolů na společenském žebříčku a tak společenské postavení, kariéra a plat kněze dávno není pražádnou motivací si na něco hrát. Co se týče aktuální kritiky, je pro mě velikou radostí, že společnost dnes ještě od církve něco požaduje, i kdyby to byly jenom vyšší morální nároky.“
Na otázku o oblíbených aktivitách studentů reaguje, již zmíněná Hana, s úsměvem a nadsázkou: „Tak jako u každých studentů, chodit na pivo a povídat si o teologii.“ Zmiňuje poté další aktivity v rámci školního roku, jako např. studentské mše a společné zapálení pro sport, organizaci mikulášské party a další akce. Studenti z teologických fakult zkrátka nejsou jiní než ostatní, i když si to ti „ostatní“ mohou občas myslet. Jsou mezi nimi dobří i špatní, prostě studenti jako každí jiní.
Pavel Prchal
