MEDAILONEK
Prof. PhDr. Hynek Jeřábek, CSc., učí v současné době na soukromé Vysoké škole CEVRO Institut, ale také na státních vysokých školách – na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Filozofické fakultě Západočeské univerzity. Absolvoval sociologii na Univerzitě Karlově a byl zde v roce 2009 jmenován profesorem. Profesně se zabývá hlavně metodami a historií sociálního výzkumu.
Pokud byste měl srovnat generaci dnešních studentů s generací studentů před 50 lety, v období pražského jara, jaké největší rozdíly vidíte?
Dnes studuje na vysokých školách jistě nejméně dvakrát více mladých lidí než na počátku sedmdesátých let. Ty nejnadanější využívají výměnné pobyty v zahraničí. A vždycky se jim to vyplatí. Ve svých vizích a cílech jsou dnešní mladí lidé často smělejší. Troufnou si studovat i na prestižních zahraničních univerzitách.
Z posledního průzkumu Univerzum vyplynulo, že pro 59 procent českých studentů je jedním z cílů jejich kariéry rovnováha mezi prací a životem. Je to české specifikum. Co za ním stojí?
Kladu si spíše otázku: Co stojí za touto jejich odpovědí? Dnešní studenti jsou svobodnější, ale jsou také vystaveni většímu tlaku. O práci se musí postarat sami. Často se i na studiích sami živí. Mají starosti s bydlením. Rodiny zakládají tedy později. A potřebují to vše psychicky zvládnout. Potřebují tedy rovnováhu.
V souvislosti s vyvážením pracovního a osobního života a také s určitou pracovní svobodou a volností se mluví o generaci Y. V čem si myslíte, že tkví její zrod?
Jestliže generace Y znamená, že jsou dnešní mladí lidé otevřeni novým myšlenkám, pak to vidím spíše optimisticky. Zrod generace Y bych spíše spojoval s novými možnostmi. A to komunikačními, možnostmi seberealizace, v našich zemích i s otevřením možnosti cestovat, poznávat, utvářet si svůj život sám nebo sama.
Myslíte, že tito studenti mají strach ze systému velkých firem nebo jsou spíše odvážní? Vrhají se do méně tradičních modelů pracovních poměrů, zkouší nové věci. Na druhé straně o nich jiní tvrdí, že se vyhýbají zodpovědnosti a že jsou líní.
Jsou takoví i takoví. Právě v tomto ohledu je zřejmé, že dnešní studenti nejsou všichni stejní. Odvaha i obavy. Zodpovědnost, ale i lehkovážnost. Setkal jsem se se studenty, kterým bych svěřil pozici ve firmě a nechal je růst. A jsem přesvědčen, že by uspěli. A mnoho svých absolventů vidím na LinkedInu, jak takto rostou a jsou dnes ředitelkami výzkumu i majiteli výzkumných firem. Bohužel jsem však potkal i takové studenty, u nichž výmluva stíhala výmluvu.
Navzdory existenci generace Y pořád existuje početná skupina mladých, kteří jdou za svými cíli tvrdě, nevadí jim neplacené přesčasy, chtějí budovat kariéru a obsazovat vysoké pozice i za cenu ztráty volného času. Budou se tyto nůžky v budoucnu ještě rozvírat?
Problém je v hodnotách. Hodně záleží na tom, za čím se „ženou“. Ti, kteří vybudují internetový portál nebo zřídí efektivně fungující dopravní firmu, která vozí studenty po celé Evropě, vymyslí nové vlákno nebo lék, anebo pomáhají lidem, o ty starost nemám. Těch by mělo být co nejvíc. Ale ti, kteří usilují o moc, chtějí ovládat ostatní i za cenu osobních křivd, které kolem sebe šíří, o těch pochybuji. Podle mne nejde o rozevírající se nůžky, jde především o „zpětnou vazbu“ a v mnohém také o morálku.
Z našich průzkumů vyšlo najevo, že ačkoli je stále více studentů, kteří chtějí být v zaměstnání leadery a manažery, ve srovnání s absolventy a studenty ve světě jsou ti naši spíše neochotní se do těchto rolí stavět. Jak si to vysvětlujete?
Myslím, že české prostředí je v tomto ohledu ještě nehotové, zatím mnohde nezdravé. Ten nejlepší nebývá vždy odměněn postupem nebo svěřenou odpovědností. To některé poctivé mladé lidi odrazuje.
U současných studentů je patrný zajímavý trend. Je u nich populární zaměstnání a kariéra ve státní správě a veřejných institucích. Co je podle vás na této kariéře pro ně lákavé?
U státu, pokud byl dobře spravován, bývala vždycky jistota. Mnohým mladým lidem připadá tržní prostředí příliš dravé. A navíc, stát pro mnohé znamená také „okno do Evropy“. Naše země se podílí, mimo jiné prostřednictvím státních a veřejných institucí, na mnoha evropských iniciativách a aktivitách.
Podle našich výsledků je dalším českým specifikem nárůst studentů, kteří chtějí mít pocit, že v práci slouží dobré věci. Kde pramení tato čím dál zřetelnější touha být nápomocen druhým?
Je známo, že altruismus, tedy pomoc člověku, který ji potřebuje, i za cenu vlastního odříkání, přináší pomáhajícímu dobrý pocit. Lidé, kteří vyslyšeli apel rozhlasové moderátorky Kate Smithové za druhé světové války a zakoupili válečné obligace, na nich nechtěli vydělat, chtěli zkrátit válku a zmenšit utrpení lidí. A nakonec byli šťastní, že i oni se zúčastnili dobré věci. Ti, kteří pomáhají v léčebně nebo v hospici dochovat starého člověka a poskytují mu lásku a pocit důstojnosti, konají také dobro a přináší jim to uspokojení.
Text: Eva Samšuková
