V první skupince bezvěrců se už po pár minutách v tom lepším případě dozvíte, že je to všem úplně jedno, ať si každý dělá, co chce, a debata končí. V tom horším se připitá diskuse zvrhne ve varování před muslimy nebo skončíte při tom, že křesťanství má na kontě víc mrtvol než fašismus a komunismus dohromady. Na závěr váš nejopilejší kámoš dá k dobru historku, jak málem svedl holku, co to chtěla až po svatbě, a jde se domů.
Pro většinu českých studentů prostě víra není téma číslo jedna ani životní styl jako na některých školách v USA. Jasně, máme tady pár vysokých škol, které se na náboženství orientují, a biskupská gymnázia patří podle srovnávacích zkoušek k nejlepším v republice, ale ani tady není těžké narazit na ateistu.
Proč je počítání oveček tak těžké
Prý jsme nejateističtější země na světě, říká se. Podle českého sdružení ateistů (OSAČR) nás v bezvěrectví dlouho drtili východní Němci, nicméně po sjednocení se míra ateismu v celém Německu rozmělnila a my jsme momentálně na vrcholu.
Kolik českých studentů se hlásí k nějaké církvi, je prakticky nemožné zjistit. „Udělat si realistický přehled o tom, kolik věřících studentů se sdružuje v nějakém společenství ve městě svého studia, na to by bylo potřeba udělat sociologickou studii. Navíc by se tím podchytili jen ti studenti, kteří se nějak sdružují ve městě svého studia. Věřící studenti, kteří zůstávají aktivní pouze v místě svého bydliště, nebo ti, kteří se považují za věřící, ale nejsou aktivní nikde, by takovou studií samozřejmě podchyceni nebyli,“ vysvětluje překážky ve sbírání tvrdých dat Leoš Junek z Křesťanského klubu Studentské unie ČVUT.
Podle výsledků z posledního sčítání lidu v roce 2011 (to, při kterém jsme si už nemohli nechat tužky) se z deseti a půl milionu Čechů aktivně k víře hlásí skoro milion a půl, většina z nich ke křesťanství.
Za věřící se označilo přes 230 tisíc lidí ve věku 20–29 let. Nejvíc z nich se řadí k římskokatolické církvi – 88 a půl tisíce mladých, více také vyniká církev evangelická a pravoslavná, ke kterým se hlásí přes šest tisíc lidí v této věkové skupině.
Náboženské školy věřícími nepřetékají
Většina zájemců o studium náboženství zamíří do Prahy na Karlovu univerzitu. Tam máte na výběr ze tří fakult – katolické, evangelické a husitské teologické. Studovat náboženství můžete také na univerzitě v Hradci Králové na katedře kulturních a náboženských studií. Teologickou fakultu má i Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích nebo Univerzita Palackého v Olomouci.
Na filozofických fakultách (např. UK, MUNI v Brně nebo Univerzita Pardubice) můžete zvolit studium religionistiky, která zkoumá náboženství z filozofického pohledu.
Petr, student Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, pro Studentu popsal důvod, proč si svoji školu vybral. „Ano, šel jsem na naši fakultu kvůli víře, především kvůli víře v Boží prozřetelnost, kterou jsem cítil v zádech, když jsem volil školu, a kterou cítím stále i po dobu svých studií zde – mám zde být, to je mé místo, sic není dosud zcela jasné proč.“ Drtivá většina jeho spolužáků z oborů katolická teologie nebo teologické nauky jsou věřící. „Studium teologie nelze zcela proniknout bez žité víry, bez zkušenosti, kterou ti vlastní život nabízí, bez lásky, kterou žiješ ty stejně jako statisíce svatých před tebou,“ dodává Petr. Na ostatních oborech fakulty je prý počet věřících výrazně nižší, kolem 30 procent.
Elišku naopak na katolickou teologickou fakultu navnadil studijní plán a přístup učitelů: „Pro studium jsem se nerozhodovala z hlediska víry, ale studijního plánu oboru. Na druhou stranu jsem od studia na fakultě očekávala lidštější přístup, který se také projevuje. Zhruba polovina mých spolužáků je věřících a většina z těch, kteří nejsou, má k víře blízko, včetně mě.“
Eva z husitské teologické fakulty si školu vybrala srdcem: „V sedmnácti letech, kdy jsem se začala zajímat o judaismus, jsem na mezináboženské konferenci poznala křesťanskou komunitu Saint’ Egidio, která ji pořádala. Začala jsem s nimi chodit do domovů důchodců za opuštěnými lidmi a za lidmi bez domova. To mě hodně ovlivnilo, a s výběrem školy jsem tím pádem měla jasno. I když rodiče by mě radši viděli na právnické fakultě,“ řekla pro Studentu.
Kam chodí studenti náboženství v Praze na jedno?
Eva: Judaisté chodí hodně do Velryby u Národní třídy nebo také do Duende u Karlových lázní. Tradiční hospody blízko fakulty jsou Zelená liška (hned naproti škole), U Procházků (malá hospůdka u pošty) a hlavně v létě Café Na půl cesty na Pankráci. Tam mají skvělé zahrádky.:)
Petr: V posledních dvou letech se chodí do hospody V Podskalí pod Emauzy, ale frekvence je dost malá…
Uplatnění studentů, kteří se dali na dráhu studia náboženství, se liší podle jednotlivých oborů. Duchovní dráhu si volí jen menší část studentů, protože fakulty nabízejí poměrně široké spektrum různých oborů nebo dvouoborů, z nichž se některé zaměřují více na psychologii, pedagogiku nebo filozofii. Z oborů jako teologie nebo etika se studenti můžou vydat do církevních organizací zaměřených na vzdělávání, kulturu nebo výchovu. Studenti religionistiky hledají zpravidla uplatnění v typicky humanitních profesích, v mezinárodních organizacích, ve školství, v diplomacii nebo v žurnalistice.
Kde hledat spřízněné duše?
Pobožní studenti a budoucí teologové se od ostatních moc neliší, rozhodně nechodí v sutaně a nemávají kolem sebe krucifixem. Chodí na pivo nebo do čajovny, pořádají výlety do hor a občas společně zajdou na nějakou mši nebo čtení z Bible. V univerzitních městech vznikly pro věřící studenty různé spolky a sdružení, kde se mohou seznamovat a účastnit se akcí všeho druhu.
Věřící vysokoškoláky spojuje například projekt Biblický impulz, skrz který se můžete seznámit s dalšími věřícími na vaší fakultě nebo koleji a organizovat či navštěvovat různá setkání a společenské akce. Jak se aktivně zapojit, se dozvíte na stránkách Biblickyimpulz.cz.
Na túru nebo lezení po horách můžete vyrazit s Křesťanským outdoorem (KO), jehož motto zní: „Být KO je OK.“ V prosinci třeba pořádají výšlap na Králický Sněžník, při kterém zažijete i noční pochod. KO také školí budoucí turistické průvodce. Technicky zaměření studenti z ČVUT projevují svoji duchovní stránku v Křesťanském klubu Studentské unie ČVUT. Klub pořádá modlitby nebo společné čtení z Bible. Desítky studentů se scházejí na Kolejích Strahov v modlitebně v prvním mezipatře bloku 8.
Pokud studujete v Hradci, spřízněné duše hledejte v Křesťanském akademickém klubu Salaš, který organizuje rozmanité akce od společného modlení až po florbalový turnaj. Mše celebrované Tomášem Halíkem navštívíte ve studentském kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde působí Římskokatolická akademická farnost a také VKH (Vysokoškolské katolické hnutí). Přátele z tohoto hnutí můžete potkat třeba ve studentském klubu Vzducholoď v Salmovské ulici.
Vysokoškolské katolické hnutí najdete i v Brně, ve Studentském centru v Kozí ulici. Pro své vrstevníky tu pořádají nejrůznější společenské, kulturní, duchovní a charitativní akce. Svou pobočku má hnutí i v Olomouci, kde mladí věřící provozují také vlastní čajovnu v centru Aletti, a v Ostravě na Kostelním náměstí. Další odnož VKH najdete ve Zlíně při římskokatolické farnosti sv. Filipa a Jakuba.
A pokud se na žádnou akci zrovna nemůžete vypravit nebo nevíte, co vás čeká, můžete si udělat duchovní chvilku přímo u sebe doma. Radio Wave – stanice Českého rozhlasu pro mladé – vysílá každou neděli spirituální pořad Hergot! o náboženství a společnosti „v době, kdy se na něj hlavně nadává“. Kněz Petr Wagner, Jan Škrob a Dominik Čejka v něm rozmlouvají s hosty na aktuální témata a prokládají to hudbou. Nečekejte ale žádné pánbíčkářské utahané broukání, překvapí vás pořádná nálož rocku nebo punku.
Text: Míša Raková
