Na úvod pár technických náležitostí, abyste věděli, že nemeleme prázdnou slámu. Studenta totiž o prázdninách provedla poměrně unikátní průzkum mezi vysokoškoláky na téma „Studenti a politika“, který nakonec vzbudil o dost větší zájem, než si někteří z nás v redakci mysleli. Na pětadvacet otázek ohledně volební morálky a názorů na současné domácí i mezinárodní dění nám bez přemlouvání odpovědělo celkem 1121 respondentů a velká většina byly dokonce aktivky, co se zajímaly i o to, jak průzkum dopadl a kde můžou vidět výsledky. Takže, pánové a dámy zvědavci, tady to je!
Chceme ovlivnit, jak to u nás vypadá
Začneme tím nejdůležitějším: volit „pravidelně nebo alespoň většinou“ chodí celých osmdesát procent studentů! To je výsledek, který nás hodně potěšil. Zejména chodíme (tedy v tomhle případě: šli jsme) volit prezidenta a pak poslance a nejméně nás zajímají volby do Evropského parlamentu.
K volbám chodíme hlavně proto, že se jednoduše chceme podílet na tom, jak to v naší zemi vypadá (73 % respondentů tohle uvedlo jako hlavní důvod pro to, proč chodí volit), a nechceme si stěžovat na něco, co jsme se ani neobtěžovali ovlivnit. V zemi, kde je stěžování si na všechny a všechno obecně považováno za národní sport, je tohle odpověď, která snad slibuje blýskání na lepší časy. Mimochodem 22 % z nás tvrdí, že bylo vychováno k tomu, aby k volbám chodilo, což je také poměrně zajímavý výsledek.
Když není koho volit
Koho budeme volit, se rozhodujeme hlavně podle volebního programu a podle osobnosti politika. Jen čtvrtina z nás přiznává, že si názor dělá podle toho, co se dočte, dodívá a doposlouchá z médií. Jenomže v názoru problem není, problém je v kandidátech. Deset procent studentů, kteří se průzkumu účastnili, k volbám nechodí vůbec nebo jen zřídka.
Dalších deset zajde občas. Proč? Prostě nemají, koho by volili. Ze současné politické nabídky si nejsou schopni vybrat někoho, kdo by reprezentoval jejich názor. Abychom to zasadili do kontextu: v roce 2013 do Poslanecké sněmovny kandidovalo celých dvacet čtyři stran a politických hnutí. Kolik uskupení bude kandidovat napřesrok, se zatím neví a trochu to koresponduje i s faktem, že 40 % dotázaných studentů ještě netuší, koho bude volit (11 % už teď ví, že hlas hodí Pirátům).
Čtvrtina dotázaných „nechodičů/nevoličů“ tvrdí, že je politika prostě nezajímá, a nechyběly samozřejmě ani odpovědi, že jít k volbám nemá cenu, protože jsou stejně zmanipulované, politici jsou loutky a jeden hlas nemůže nic změnit. Sami studenti ale do politiky vstupovat nehodlají, nějakou politickou iniciativu (ať už členství ve straně, nebo účast ve volebních komisích či v kampaních) vyvíjí jen každý desátý.
I jeden hlas se počítá
Celých 66 % respondentů má dojem, že volby víceméně nedokážou nic pořádně ovlivnit nebo změnit, protože centrální dění je podle nich výsledkem dlouhodobých zájmů vlivných lidí.
Opravdu ale náš hlas není schopen nic změnit? Pojďme se na to podívat trochu podrobněji. Od počtu hlasů se odvíjejí třeba finanční příspěvky, které jednotlivé politické strany na svou činnost od státu dostávají. Na těchto penězích jsou zejména malé strany víceméně zcela závislé. Předvolební kampaně totiž nejsou vůbec levnou záležitostí, a to ani když se dělají úsporně. A kampaň potřebujete, protože jak jinak se o vaší straně bude vědět? Něco pak stojí i běžný provoz strany.
I státní příspěvky jsou tohoto dvojího typu: finance na úhradu volebních nákladů a finance na činnost politické strany. Strana, která ve volbách do Poslanecké sněmovny dostane alespoň 1,5 % hlasů, dostane po volbách za každý hlas 100 korun. Vezmeme-li opět konkrétně minulé volby do Sněmovny, jedno procento hlasů představovalo více než 50 000 odevzdaných obálek. Hranice 1,5 % tedy znamenala jednorázový příspěvek ve výši asi sedmi a půl milionu korun. Příspěvek na činnost pak stát vyplácí každý rok stranám, které se přehouply v posledních volbách přes tři procenta. Začíná na šesti milionech.
Mimochodem, podle statistik Ministerstva školství navštěvovalo vysokou školu v roce 2015 285 000 studentů. Pokud bychom vycházeli z našich dat, k volbám jich nechodí (nebo jen velmi zřídka) 28 500. Nezdá se to úplně moc, nicméně zhruba tolik hlasů stačilo, aby v minulých volbách Česká pirátská strana a Strana svobodných občanů dosáhly na každoroční finanční příspěvek na činnost. A to ani nemluvíme o těch dalších 10 % z vás, kteří k volbám zajdou občas. S dalšími 28 500 hlasy už by vaši oblíbení Piráti nebo Svobodní mohli i něco podniknout.
Hlavně volíme ty, co nerozhodují
Trochu paradox zavládl, když jsme se vás zeptali na to, ke kterým volbám hlavně chodíte a které jsou podle vás nejdůležitější. Za nejdůležitější jste totiž označili volby do Poslanecké sněmovny, ale nejvíc z vás šlo posledně volit prezidenta.
Ač je náš pan prezident velmi slyšet, u nás i v zahraniční, jeho faktické pravomoci jsou malé. Naše země je parlamentní republikou, největší moc má ve svých rukách předseda vlády, tedy premiér, toho času Bohuslav Sobotka. Funkce prezidenta republiky je hlavně reprezentativní.
Zajímáme se o aktuální dění
Kromě politických preferencí průzkum obsahoval i otázky na aktuální dění ve světě. Ptali jsme se na brexit, na vystoupení České republiky z Evropské unie, na vztahy naší země s Ruskem a Čínou, americké prezidentské volby nebo migrační krizi. A dostali jsme od vás odpovědi na všechny tyto otázky. Z toho, že se tentokrát v průzkumu také neobjevil jediný trol, který by na všechno odpovídal formulkou „autor dotazníku je idiot“, jako se nám to většinou stává, jsme usoudili, že vás tato témata skutečně zajímají, a proto se jim věnujeme v sekci Téma měsíce Studenti a politika.
Příjemně nás překvapilo, že české studenstvo má názor, že mu není jedno, co se kolem nás děje, a že o jednotlivých aktuálních tématech všichni skutečně přemýšlíme. Odpovědi „nevím“ nebo „je mi to jedno“ se v průzkumu moc často neobjevovaly. Svoje názory také dokážeme formulovat a jdeme pod povrch. Ukázaly to hlavně otevřené otázky ohledně EU a migrační krize. Jestliže je toto budoucnost voličské základny pro kterékoli české volby, můžeme být sami se sebou velmi spokojení.
Text: Nela Vejvodová
Foto: Martin Watch
