Nejprve si představme letošní dream team - běželi oba naši ředitelé Adam a Tomáš, k tomu Proud Chief Honza, který si před závodem soustavně stěžoval, že kvůli super novinkám, co chystají na Proudly (a víc nepovíme, budete si muset počkat :) ), nestíhá trénovat, a nebojácnou čtyřku uzavřel náš věčně usměvavý obchodník Kuba.
A proč, že se kluci rozhodli běžet? "Zážitek z loňské premiéry byl skvělý a chtěli jsme si ho zopakovat," řekl nám Tomáš a Adam k tomu dodal: "A taky máme ten nejlepší tým, je to sranda a pak jdeme na pivko."
Štafeta se běžela v rámci Volkswagen Maratonu Prague a Honza, Tomáš a Adam běželi trasu po 10 kilometrech. Kuba pak celou akci dotáhl svými závěrečnými 12 kilometry. "První krize přišla po pěti kilometrech, když mě chytla křeč do lýtka. Druhá krize pak na 10. kilometru, tak jsem zatnul zuby a finiš vysprintoval," líčí Kuba svůj vítězný finiš.
Zatímco Adam na závod poctivě trénoval, Tomáš svou přípravu trochu podcenil, protože bylo v dubnu ošklivě. Kuba také volil svědomitou přípravu: "Chodil jsem denně plavat a během týdne tak 1-3x běhat, lehké výklusy i větší výkony. Honza se oproti tomu prý raději věnoval přípravě mentální. "Adam mě k tomu sice hecoval celý rok, ale ve finále prostě nějak nebyl prostor na trénink, a tak u mě převládala příprava mentální. Fyzickou ale chystám příští rok. Fakt," slíbil.
Jaký měli kluci čas?
Honza: Můj čas byl 58:50, což bylo o 5 minut horší než loni. Vzhledem k tomu, že jsem byl nedávno na trhání zubů a nebyl moc prostor pro trénink, jsem ale hlavně spokojený, že jsem to doběhl.
Tomáš: 44 min a nějaké drobné. Loni jsem byl o minutu rychlejší. Zanedbání přípravy se projevilo.
Adam: Já měl rekord, 10 km za 44:50 (tedy přibližně, obelstilo mě měřící zařízení, takže jsem jel podle hodinek)
Kuba: Na posledních 12 a něco kilometrů to byla přesně hodina. Dříve jsem běhával lepší časy, ale kvůli ztrátě váhy jsem přestal běhat. Takže letos rekord :-)
Závod si kluci podle svých slov moc užili. "Já potkal na jednom úseku své trasy krásné roztleskávačky, které mě povzbudily natolik, že jsem předběhl hned 20 atletů," libuje si například Kuba :-) Kromě toho se kluci kochali výhledem na Prahu a Honza k tomu rozdával high-five dětem u tratě jak na běžícím pásu. "Jen ke konci své předávky už jsem se trochu bál infarktu," smál se s tím, že ho hodně motivovala i doprovodná hudba. „Když jsem běžel kolem stanovišť s živou hudbou, tak jednou zpívali refrén ‚já si lehnu a už se nezvednu‘ a na dalším mi do tempa zpívali ‚žiju svou poslední noční můru‘. Bylo to takové silně motivační.“ Adama prý zase soustavně trápila žízeň (asi na to vítězné pivko :) ).
Předběhla mě kráva!
Ani o vtipné momenty nebyla nouze. Tomáše v jednom místě trati rozhodila dívčí demonstrace „za více férových banánů“ – ať už tím bylo myšleno cokoliv – a Honzu zase předběhla kráva, resp. „nějaký borec v celotělovém plyšovém kostýmu krávy, kterému vepředu v pravidelném rytmu plandalo vemínko“. Musíte uznat, že to se vám při běhu zase tak často nestane.
Když se s kluky na závěr fotila i delegace japonských turistů a Honza se musel domů odebrat ve společensky zcela nevhodném odění, alias "jak si Tomáš představuje: přines mi prosím triko na převlečení", nikdo nepochyboval, že šlo o skvělou akci.
A co dál?
"Půlmaraton ve Zlíně a Birell Night run, kde bychom tu desítku měli už přiblížit k 43 minutám," plánuje Adam. Kuba je o něco skromnější: "Chtěl bych si zkusit půlmaraton a kdo ví, třeba si jednou troufnu i na maraton celý."
Honza má prozaičtější plány: "Já bych se rád konečně posunul k tomu fyzickému tréninku," říká. "Věřím, že dva ročníky psychické přípravy už mi stačily."
