Poslední desku – Hraju na klavír v bordelu - jste vydali před necelým rokem. Plánujete už teď další? Jakým způsobem takové plánování a následná realizace probíhá?
Ve studiu Sono začalo v květnu nahrávání nového alba TLUSTEJ CHLAPEČEK SE VČELOU V KALHOTÁCH, které je určeno dětem, ale nejen jim. Téma písní pro dítka bylo ve vzduchu už několik let a to nejen kvůli těm 18 dětem, které členové kapely mají...Textař Tomáš Belko vytáhl ze šuplíku texty, které mnohdy vznikly v jeho adolescentním věku, doplnil je několika aktuálními a vzniká zatím zřejmě nejhravější a nejveselejší album naší kapely, kde pod hudbou jsem podepsán pouze já a jedná se tak o "manželský" projekt naší letité autorské dvojice. Objevit by se mělo na letošním vánočním trhu a obsahuje kousky jako PÍSEŇ OPRAVDOVÉHO MLŽE, NECHUTNÁ ČIVAVA, LAMY A VĚTROLAMY, UKOLÉBAVKA nebo LORETA. Žánrově jsme se jako kapela výrazně rozkročili, a tak se na tomto albu objeví i styly jako doo-wap, rumba, valčík nebo vojenský pochod. Album by se mělo objevit jak v elektronické, tak fyzické leporelové podobě.
Přestože hrajete ska, vaše texty nejsou svým obsahem monotónní a prosté, jak by se dalo čekat. Většina z nich obsahuje nějaké sdělení, podle mě vynikají i svou poetičností. Jakým způsobem vaše texty vznikají?
To je otázka pro našeho textaře Tomáše, což je člověk, který je tak trochu jiný než my ostatní, má svoje originální vidění světa a hlavně umolousaný zápisníček, do kterého si permanentně zapisuje postřehy a kousky veršů, které pak skládá do svých mimořádných textů.
Váš rozpis koncertů vypadá slušně naplněně, jezdíte po celé republice. Jak vás takové cestování – někdy dost narychlo – baví? A jak si na cestách krátíte čas?
Loni jsme odjezdili 114 koncertů a festivalů a ani letos to nebude zřejmě jiné. Častokrát hrajeme dvakrát, nebo dokonce třikrát za den. Za ty léta jsem ale rychlí jak mechanici od Ferrari a tak nás jen tak nic nepřekvapí. Ale občas je to opravdu jen tak tak...
Čas si každý krátí dle svého, někdo se učí latinsky, někdo spí, někdo volá domů a někdo pije cuba libre. Ne kecám, všichni pijou cuba libre.
Vaši fanoušci často obdivují energii, s jakou probíhají vaše koncerty. Jak ji vnímáte vy?
Snažíme se, aby ty dvě koncertní hodiny, nebo třičtvrtěhodinka festivalu přesvědčila diváky, že i po 23 letech existence Sto zvířat, pořád má co říct, a že nestárneme. A máme radost, že je nám to vraceno na podium z kotle vrchovatou měrou.
Máte za sebou i zahraniční turné. Jak jste byli mimo naši kotlinu přijímáni? Vnímali jste rozdíly mezi tuzemským a zahraničním publikem? Plánujete si opět takto „vyrazit“?
Je pravda, že máme za sebou desítky koncertů ve Francii, Německu i Švýcarsku a dokonce dvě měsíční turné po Spojených státech. Byli jsme přijati vesměs pozitivně, hlavně jsme měli radost, že jsme vždy hráli v normálních rockových klubech a nikoliv na nějakých krajanských srazech. Jednoznačně nejrozjetější publikum bývá ve Francii, Němci jsou standardně studenější, ale na konci se dožadují přídavku a v Americe jsme hráli od kanadské hranice po tu mexickou a všude to bylo jiný, ale vždycky parádní. Rádi bychom příští rok vyjeli na společnou šňůru s holandskou kapelou The Upsessions do Holandska, z kterého pochází i nás baskytarista Willy.
Začíná festivalová sezóna - máte raději hraní na festivalech, nebo vlastní koncerty?
Naštěstí to příroda zařídila tak, že když už nám je vedro v klubech, začíná majálesová a festivalová sezóna a když na podzim už nám jde pára od pusy, tak se zase rádi vracíme do klubů. A zatímco na festivalech jsou pochopitelně lidi, kteří nepřišli jen na nás a je potřeba je dostat, tak ti v těch klubech to jsou naši již leta perfektní fanoušci doplňovaní už o několikátou generaci.
Jelikož jsme portál především pro studenty, nedá mi se nezeptat - jak vzpomínáte na svá studentská léta?
Vystudoval jsem Střední výtvarnou školu v Praze a pak Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Zatímco ta střední škola mě hrozně bavila a dodnes používám při práci v reklamě to, co mě tam tenkrát naučili, peďák byla hrozná nuda, přestože jsem měl 17 spolužaček a jednoho spolužáka. Naštěstí si ale pamatuju i veselé okamžiky, ale ty jsou zase bohužel nezveřejnitelné. Nicméně na každé škole jsme měli nějakou kapelu a tudíž i za bolševika jsme měli nějaký ventil...
Text: Josef Horký
Foto: Oficiální zdroj (http://www.stozvirat.cz)
