Navíc miminko roste, stává se z něj myslící člověk, který vám do učení kecá (případně žvatlá) a chce si pořád hrát. Zpovídali jsme tři mladé maminky, které se i přes výchovu děťátek rozhodly, že ve studiu vytrvají. Každý příběh je jedinečný, spojuje je ale několik věcí – štěstí z drobounkého žvatlajícího pokladu v postýlce, podpora rodičů a emancipované výhledy do budoucna. A podle okolností by také všechny tři protagonistky uvítaly, kdyby byla na škole mateřská školka pro jejich potomky.
Tereza, 26 let, 5. ročník UP v Olomouci
dcera Ester, 6 měsíců
„S manželem jsme si říkali, že by dítě mohla být legrace,“ říká Tereza. Jejich miminko bylo prý plánované tak napůl a narodilo se před začátkem posledního roku Terezina studia. Jedinou jistotou pro mladý pár bylo, že své dítě dokážou společnými silami a také se silami jejich rodičů materiálně zajistit. Tereza by si navíc chtěla dodělat na své škole doktorát a poté si co nejdříve, ačkoli v omezené míře, vydělávat sama. Dítě v tomto směru nevidí vůbec jako problém. Naopak, zastává názor, že v dnešní době ideální doba na to mít dítě, není v podstatě nikdy: „S trochou nadsázky - mít dítě se vám z hlediska kariéry nebude hodit nikdy.“
A Tereza rozhodně neplánuje zůstat po škole jen sama doma s dítětem. Nedovede si totiž představit, že by jedinou její životní rolí byla na několik let jen úloha matky a manželky. Dokonce nepostrádá ani studentský život. Zhruba měsíc po porodu již zašla do hospody a občas si někam vyjde. „Studuji již sedmým rokem, takže už mám leccos za sebou,“ říká. Jak jsou na tom s názorem její spolužáci a učitelé? Tereza se snaží, aby k ní přistupovali stejně jako dřív. A s některými pedagogy se domluvila, že si absenci na hodinách vykompenzuje třeba podrobnější zkouškou nebo delší seminárkou. Jestli svou Ester někdy použije jako výmluvu u zkoušky se dozvíte v krátkém rozhovoru na konci článku.
Marie, 22 let, 2. ročník VUT Brno
syn Jiří, 2 měsíce
Marie se svým manželem zvažovala miminko víc než Tereza. Nakonec ale pár dospěl k tomu, že mít dítě již při vysoké přináší nespočet výhod. Například to, že hned jak Marie dokončí školu, dá Jirku do školky a sama může začít pracovat na své praxi: „Kdybych čekala na to, až skončím školu, udělám si praxi a najdu dobrou práci, tak už by mi bylo snad sto let.“ Marie navíc studuje daně, takže by práci zvládla i z domova. O ukončení školy tak také nikdy neuvažovala: „Miluji její atmosféru, mám tam spoustu kamarádů a mám možnost se učit o všech těch zajímavých věcech.“
Problém Marie nevidí ani v hlídání svého potomka během přednášek, jak se dozvíte v krátkém rozhovoru. Ve všem ji také podporují rodiče její i partnerovi. Právě sám partner jí je, a i po celou dobu těhotenství byl, velkou oporou. A co by Marie ráda vzkázala stejně starým dívkám, jako je ona? „Neznám úžasnější pocit, než být mámou a již teď vím, že spousta lidí si stejný pocit nemůže dovolit, vzhledem ke všem věcem, kterým dali přednost. Je nám dvacet, a zatímco teď můžeme studovat školu, dělat kariéru, chodit na párty a čekat na příchod potomka, tak ve vyšším věku můžete dělat to stejné, avšak jednoho se nemusíte nikdy dočkat!“
Anna, 4. ročník 2. LF UK Praha
dcera Rozárka, 3,5 měsíce
Anna má stejný názor jako Tereza, že na to mít dítě, hlavně při studiu medicíny, není nikdy ideální doba. I tak se ale Anna s manželem rozhodovali o dítěti hlavně kvůli dvěma faktorům – penězům a studiu. Dítě nakonec vyhrálo a podle svých slov dodělávala Anna čtvrtý ročník medicíny na praxích již s břichem. Peníze vyřešili poměrně snadno. Anna totiž několik let na vysoké podnikala, učila tanečky ve školce a něco si našetřila. Také dostává hodně peněz od státu a manžel nejen, že pracuje, ale také dostal do začátku nějaké peníze od rodičů. „Na oboje rodiče se rozhodně můžeme oba spolehnout.“
O ukončení školy Anna neuvažovala, ale právě teď se jí tam, do pátého ročníku, vracet moc nechce. „Rozhodně se tam ale vrátím. Jednak proto, že VŠ je dnes skoro nutnost, medicína mě baví a také by mi bylo líto těch čtyř let, co jsem tam potila krev,“ říká mladá medička. Navíc z její dcerky jsou nadšení i spolužáci, kteří s ní naplno prožívali už i její těhotenství. Jak se k rodičovství budou stavět kantoři, zatím neví. „Určitě nechci žádat nějaké vědomostní úlevy, ale byla bych ráda, kdyby třeba přimhouřili oči nad větší absencí,“ plánuje Anna.
Příliš prý nepřichází ani o studentský život. Kamarádi se totiž na medicíně musí hodně učit a tak nechodí moc pařit. Navíc se mladý pár snaží brát Rozárku všude s sebou a podnikat společně co nejvíce akcí. Oproti oběma předchozím maminkám pak má tento pár jednu velkou výhodu. Annin manžel studuje na ČVUT, kde je už zavedená školka, takže se jí chystají plně využívat.
Plánujete, holky, další miminko?
Tereza: Zatím zcela jistě ne.
Marie: Samozřejmě, ale s odstupem času.
Anna: Určitě. Nejradši bych otěhotněla už v šesťáku a druhé dítě měla tedy hned po škole, aby s Rozárkou od sebe nebyli moc daleko.
Kdo vám během přednášek děťátko pohlídá?
Tereza: Většinou manžel, někdy dojede babička. Také si mohu dítě brát do školy.
Marie: Myslím, že hlídání nebude vzhledem k dnešním školním vymoženostem žádný problém. Mám schválený individuální plán a už během těhotenství mi s učením velice pomohli kamarádi. No a nakonec jsou tu i prarodiče Jiříka.
Anna: Do nemocnice s sebou Rozárku určitě brát nemůžu, takže ji bude hlídat hlavně manžel. Má školu jen několik dní v týdnu a pracovat může i z domova. A zbylé dny ji, doufám, budou hlídat moji rodiče. Táta obchoduje na burze a to jde naštěstí také z domova a máma kvůli nemoci pracuje jako lékařka jen tři dny v týdnu.
Využijete někdy u zkoušky dítěte jako výmluvu na nedostatek času k učení a podobně?
Tereza: Ne. To že mám dítě, je moje věc a nechci s tím někoho obtěžovat. Přišlo by mi to nedůstojné.
Marie: Myslím, že těžko zapřete, že jste těhotná. Teď jsem ale na začátku mateřství a nemůžu předpokládat, jak náročné studium při mateřství bude. Ale během těhotenství jsem neměla potřebu toho využívat.
Anna: U zkoušky ne. V medicíně moc nejde něco vynechat, něco neumět. Zkoušející to vědí, takže by mi to stejně neprošlo.
Eva Samšuková
