Když to vezmeme úplně od začátku: měl jste ekologické cítění už jako dítě?
Asi jsem nebyl vyloženě nějaký ochránce přírody, ale určitě jsem si jí uměl vážit. Vyrůstal jsem na vesnici, lesy měl všude kolem. Vybudoval jsem si k nim vztah, který se mě drží dodnes.
Vystudoval jste technickou kybernetiku. Jak se člověk od počítače dostane k ochraně přírody?
Chce to trochu náhody. V roce 1992 mě oslovil kamarád, zda s ním nechci jít do recyklace stavebního materiálu. Vzal mě tehdy do Německa a ukázal mi, jak to tam mají vypracované a jak skvěle to funguje. U nás nic podobného v té době nebylo.
Takže vaše první zkušenost byla až při téhle návštěvě?
V podstatě ano. Kamarád věděl, že když se do něčeho pustím, tak si za tím cíleně jdu. Proto mě oslovil a oba nás to chytlo.
Do Čech jste přivezli návod, jak recyklovat materiál. Co na to říkali lidé a firmy u nás?
Nevěřili nám, logicky. Neznali to, takže jsem to chápal. Trvalo nám v podstatě dva roky, než jsme začali být úspěšní.
Pomohla vám i funkce poradce ministra životního prostředí?
Určitě, ale hlavně po legislativní stránce. Vezměte si, že v té době tady nebyly žádné zákony, které by recyklaci materiálu usměrňovaly. Dá se říct, že jsem je v té době tvořil já s několika lidmi.
Když se posuneme o dvacet let do současnosti, jak moc se změnil pohled společnosti na ekologii?
Neuvěřitelně moc, a to nejen na Západě, ale také u nás. Lidé recyklují, myslí na životní prostředí. Je jasné, že vždycky to může být lepší, ale ta situace je opravdu o hodně lepší.
Pociťujete na sobě pracovní deformaci? Vyčiníte člověku, když vidíte, že netřídí odpad?
Tohle je vážně moje deformace, které se člověk asi nevyhne. Ale snažím se to nepřehánět.
Ing. Josef Fojtík
Podniká dvacet let v oboru recyklace stavebních materiálů. Byl jedním z prvních v ČR, kdo se této problematice začal věnovat. Díky tomu se dostal i na post poradce ministra životního prostředí Františka Bendy. Podílel se na řadě zákonů o odpadech. V roce 2000 zahájil projekt zpracování čistírenských kalů a škváry ze spalovny elektrárenských odpadů. Aktivně spolupracuje se školami a odbornými institucemi na využití těchto materiálů pro rekultivace skládek. Tento projekt je ojedinělý v celé Evropě.
Je dnešní generace studentů chytřejší, co se týče ekologie?
Měla by být a já doufám, že je. Nikdo po studentech nechce, aby se přivazovali ke stromům a chtěli zachránit planetu. Určitě však mohou pomoci.
Jak?
Například tím, že nahlásí černou skládku, které jsou velkým zlem. Stačilo by ale, kdyby každý mladý člověk začal u sebe, byl šetrný ke svému okolí a vážil si ho.
Mluvil jste o přivazování se ke stromu, že to není správná cesta. Lidé ale možná nevědí, jak jinak upozornit na nesprávné zacházení s přírodou.
I proto jdu do politiky, protože na ty věci chci ukazovat, a právě náměty studentů a mladých lidí mě velmi zajímají.
Jaký mají podle vás mladí dnes vztah k přírodě?
Rozděluji to na čtyři skupiny. Do té první patří lidé, kteří se opravdu o přírodu starají a pomáhají jí, jak jen mohou. Věřím, že tato skupina je nejpočetnější. Ta druhá jsou extremisté, kteří lezou na komíny a vážou se ke stromům. Třetím je příroda v podstatě ukradená.
A ta poslední skupina?
Ta přírodu ničí, což je to nejhorší možné řešení. Ale už jich není tolik, i to musíme brát pozitivně.
Mnoho let jste spolupracoval se Stavební fakultou Vysokého učení technického. Jaký byl tam vztah studentů k recyklaci různých materiálů?
Byl jsem nadšený z práce se studenty. Někteří vytvářeli úžasné práce, o které byl zájem i v jiných zemích. Určitě máme na čem stavět.
Richard Valoušek
