I když už mám svá školní léta zdárně za sebou, učení mě o letošních prázdninách neminulo. Francouzštinu jsem se učila hlavně na střední a chvíli i na vysoké, po létech jejího nepoužívání už ale moje úroveň značně poklesla.
Měla jsem představu, že čas v Montpellieru vyplním jazykovým kurzem, který jsem si vytyčila jako hlavní povinnost, a pro odreagování si najdu ještě kurz vaření, které je mým velkým koníčkem. Moje francouzština na tom nikdy nebyla příliš dobře, což dávám za vinu především tomu, že jsem téměř nikdy neměla možnost promlouvat s rodilými mluvčími, ani jsem delší čas ve francouzsky mluvící zemi nepobývala. Školní výuka a nějaké kurzy v jazykovkách v Praze mi na ovládnutí tohoto románského jazyka zkrátka nestačily.
Gramatiku i slovíčka jsem uměla dobře, největším problémem pro mě bylo porozumět mluvené francouzštině. Většina vět se v mých uších slévala v neidentifikovatelné zvuky, a to i přesto, že jsem všechna slova, která se na mě valila, znala a v psané formě jsem jim rozuměla.
Pravidelná docházka do školy a dělání úkolů mi přišly po delší době zvláštně osvěžující. A už po prvních dnech jsem cítila prudké zlepšení v umění Francouzům porozumět. A to hlavně díky francouzské rodině, u které jsem bydlela a která se mnou velkou část dne konverzovala.
Začátky byly samozřejmě těžké i z hlediska slovní zásoby, především té hovorové, kterou jsem úplně neovládala. Tři dny jsem tak například po každém jídle u stolu oznámila, že jsem těhotná, v domnění, že hostitelce chválím, jak jsem se dobře najedla.
Bydlet u francouzské rodiny bylo nejlepší rozhodnutí z celého pobytu. Měla jsem štěstí na opravdu velmi vlídný manželský pár s dcerou, která právě dokončovala střední školu. Každý den se mnou trávili celkem hodně času, jezdili jsme na výlety a povídali si. Já jsem se tak dozvěděla hodně o francouzské kultuře a různých státních a sociálních záležitostech, což je, jak jsem zjistila, pro Francouze velmi atraktivní téma. Francouzská matka byla navíc i perfektní kuchařkou, což mě jednak potěšilo jako strávníka, ale také jsem se tím pádem mohla v kulinářském umění zlepšovat doma a nemusela jsem shánět další speciální kurz.
Pokud jste někdy nad takovýmto kurzem přemýšleli, můžu vám ho směle doporučit. Hlavně pokud se chcete zlepšit v praktickém použití jazyka. Škola byla jen tři hodiny denně, takže po 12:00 jsem měla vlastní program (mnoho aktivit nabízela přímo jazykovka na místě, například ochutnávky vína, sýrů či výlety do okolních měst nebo do přírody). Všechny administrativní náležitosti zařídila česká jazykovka (v mém případě Channel Crossings, kterou můžu doporučit), já jsem se nemusela o nic starat, jen stihnout autobus.
Zkrátka škola, kterou si vyberete sami a která se nachází kousek od moře, je úplně jiná liga, než během školního roku. Tak se toho nebojte a vyrazte taky, je to super!
Kdyby vás cokoliv zajímalo, napište mi na michaela.rakova@studenta.cz
Text: Michaela Raková
