Co vás přivedlo k nápadu přejít z banky do kuchyně a začít podnikat?
Byla to touha splnit si sen a také důležitá nová role v mém životě. Moje bankovní pozice sales manažerky byla časově náročná, často mimo domov. Věděla jsem, že s rodinou chci žít ve svém rodném městě Táboře a ne v Praze, kde jsem pracovala. Jídlo mě vždy bavilo, ale nikdy nepřišla ta správná myšlenka na to, jak se v něm realizovat. LeGracie nebyla hned, ale narodila se po 2 letech, během mateřské dovolené. Jak se říká, vše má svůj čas a značka LeGracie je teď takové mé „druhé dítě“.
Jak zvládáte podnikání s dítětem? Máte nějaký tajný recept na to, jak zvládat tolik věcí najednou?
Každá žena, která má náročnou práci a pak jde na mateřskou, umí skvěle hospodařit s časem. Takže je to o pečlivém plánování. Snažím se nic neošidit a věřím, že se mi to zatím daří. Vše ostatní kromě rodiny a firmy jde stranou. Odpočinu si při cestování s rodinou, ale na své koníčky už mi čas nezbývá. Navíc práce je můj největší koníček, takže jsem ochotná pracovat pozdě v noci nebo brzy ráno, kdy syn ještě spí. Plním si svůj sen a věděla jsem, že to bude náročné, ale stojí to za to!
Co vás inspiruje k vývoji nového pokrmu a nových receptů celkově?
Inspirace přichází stále. Doma při vaření, v restauraci, při listování kuchařkami, ale nejvíce při cestování. Ne vše lze dát do pytlíku. Důležité je, že mám asi výhody jakési databanky chutí, takže předem dokážu odhadnout, co se k čemu hodí. Navíc je důležité poznat, jak se které suroviny chovají po uvaření, co je pro ně typické. To bez roků denního vaření nedáte. Často si vzpomenu i na to, co jsem měla ráda jako malá a zkusím to jídlo udělat moderně, lehce a ze zdravějších surovin.
Máte v tomto odvětví nějakou konkurenci nebo jste svými zdravými pokrmy bez přidané chemie unikát na trhu?
Konkurenci si troufnu říci, nevnímám. Ve většině podobných výrobků, najdete věci, které v našich pytlíkách nejsou a nikdy nebudou – glutamáty, konzervanty, palmový tuk, sůl, kypřidla atd. Značka LeGracie je pro celou rodinu – tzn. dochuťte si solí podle potřeby, protože každý solíme/sladíme jinak. Navíc osobně miluji bylinky, které v LeGracii používáme a ty každý recept dokážou krásně dotáhnout. Chuť není přece o dochucovadlech, ale o snoubení jednotlivých surovin v receptuře a jejich správném poměru – a to je LeGracie.
Myslíte, že aby mohl člověk v téhle době podnikat nebo být úspěšný ve své kariéře, je za potřebí vysokoškolského vzdělání?
Osobně si to nemyslím, třeba jedna moje kolegyně a kamarádka, která se pohybuje ve vysokém bankovnictví, říká, že vysoká škola není zárukou inteligence. Jistě je pro některé profese důležitá či dokonce nezbytná, ale sama vysokou školu nemám a nikdy jsem to v práci nevnímala jako handicap. Úspěch je o vůli a jasných cílech, za kterými si člověk jde.
Co byste poradila studentům, kteří začali během vysoké školy podnikat, jejich projekt si vede dobře, ale nemají dostatek času na to dělat obě věci na 100%?
Dát na intuici, často je silnější než rozum – kde jsem šťastnější a také je důležité umět si říci, co v životě může počkat. U každého je to individuální. Nejhorší je ale promarněná příležitost.
Co konkrétně hraje největší roli pro vás jako zaměstnavatele při vybírání nových zaměstnanců? Je pro vás důležitým bodem například praxe?
Zaměstnance vybíráme ve více kolech. Víme, koho chceme a vždy je důležité jak se profil daného kandidáta přiblíží po všech kolech tomu, koho hledáme. V týmu máme mix lidí – s praxí, bez praxe, mladé lidi po škole i maminky po mateřské. Několikrát se nám potvrdilo, že se často velmi zdlouhavě mění špatné návyky z předchozí praxe a je lepší si zaměstnance bez praxe tzv. „vychovat“.
Co vás vedlo k tomu, že své zaměstnance stále vzděláváte prostřednictvím workshopů a následných testů? A co na to říkají zaměstnanci?
Vedla nás k tomu zkušenost, že pokud chceme být úspěšní, všichni musíme směřovat ke společnému cíli. Když lidi zapojíte, vzbudíte v nich nadšení a často jim otevřete zcela nové obzory. Na testy si zvykli a často si i mezi sebou posuzují své výsledky. Myslím, že to berou jako návrat do studijních let.
Co byste doporučila studentům, budoucím potenciálním podnikatelům? Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?
Vždy se snažím vyvarovat se udílení rad, protože každý jsme jiný, žijeme v jiném prostředí a máme jiné cíle a potřeby. Pokud chce ale kdokoliv začít podnikat, měl by být připravený tzv. „sáhnout si až na dno“ a to ve všech smyslech. Mám ráda klasická stará pořekadla a přísloví, protože vidím, jak hluboká pravda v nich je.
Dělej vše a chovej se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí!
Text: Radka Kuchtová
Foto: oficial
