Spolu s nevesele šedivou oblohou tak nabízí ideální prostředí pro rozvoj pochmurné nálady, která může s trochou smůly plynule přejít až do depresivního stavu. A právě o těchto tzv. sezónních depresích jsme si povídali s psychoterapeutkou Irenou Zvánovcovou, která provozuje soukromou praxi v Praze.
Často kolem sebe slýcháme pojem podzimní deprese. Co sezónní deprese jsou a jak se projevují?
Když se hovoří o sezónních afektivních poruchách, pro oborníky je tím myšlena tzv. zimní deprese neboli atypická deprese, neboť se svým klinickým obrazem liší od deprese, jejíž výskyt je především v podzimním a jarním období. Tyto deprese jsou podmíněny řadou faktorů, a to biologickými, genetickými, tělesným zdravím, psychogenními a sociálními faktory. Jejich hloubka může být různé intenzity, od lehké ( kdy člověk zvládá tzv. běžný život), přes středně těžké až těžké, kdy již člověk přestává zvládat běžný život.
K projevům deprese tohoto typu patří smutek, nezájem o věci, které člověka dříve bavily a zajímaly. Objevují se poruchy spánku, depresivní člověk se často budí třeba ve dvě ve tři ráno a pak již nemůže usnout. Má sníženou chuť k jídlu, takže obvykle hubne, a když se tato deprese potom dále prohlubuje, není pak depresivní člověk už ani schopný vstát ráno z postele, není schopný dojít do práce a dělat běžné věci. Postupně ztrácí smysl života, takže se u něj často objevují dokonce i suicidální myšlenky. To je již obraz člověka, který trpí těžkou depresí.
Oproti tomu tzv. zimní deprese se liší tím, že se vyskytují od počátku zimy až do příchodu jara a mají trochu jiné projevy. Potřeba spánku je zde naopak zvýšená, člověk je ospalý během dne, stejně tak chuť k jídlu je zvýšená - takto depresivní člověk jí hlavně sladká jídla, přejídá se a přibírá na váze. U všech typů depresí často dochází k poklesu až ztrátě sexuální touhy.
Jak poznat, kdy se již jedná o nemoc, a kdy jde pouze o depku, splín?
Rozdíl mezi běžným rozladěním, splínem či "depkou" a medicínským pojmem deprese je především hlavně v intenzitě, délce trvání deprese a ovlivnění naší výkonnosti. "Pravá deprese" je provázena příznaky, které jsem uvedla výše, a dále k nim patří smutná a sklíčená nálada, pocity beznaděje, méněcennosti, plačtivost, neschopnost prožívat radost, ztráta zájmu o sebe, práci, rodinu i přátele, ztráta smyslu v životě.
Proč je rizikové zrovna období od podzimu do jara?
Během tohoto období "ubývá slunce" a tedy i denního světla, tím má lidské tělo k dispozici menší dávku tzv. hormonů štěstí, tedy méně serotoninu a endorfinu. Nedostatek světla podporuje naopak vyšší produkci hormonu melatoninu. Normálně je sice produkován jen v noci, ale právě kvůli tomu, že světla ubývá, tak zůstává jeho zvýšená hladina i přes den, a ta vede ke zhoršování nálady. V lidské kůži se vlivem nedostatku slunečních paprsků vytváří méně vitaminu D, což následně vede ke zvýšené citlivosti a nervozitě.
To jsou ty objektivní faktory, které podporují to, že i člověk, který nemá normálně sklon k depresím, může reagovat na nedostatek světla splínem či zhoršenou náladou, tzv. "depkou".
Zimní depresi je možno přirovnat k zimnímu spánku v přírodě, kdy se živočichové zpomalují či úplně usínají, hromadí si tukové zásoby, aby přečkali zimu. V dřívějších dobách byla zima větším obdobím klidu i pro lidská společenství. Ale dnešní doba od člověka očekává a vyžaduje nepřetržitou aktivitu a podávání výkonu. Řada mých klientů, kteří neprožívají "pravou depresi", mají v zimním období celkově sklon k nižší aktivitě, menšímu výkonu, baví je méně věcí a také mohou realizovat méně věcí, méně aktivit než v letním období.
Jak dlouho taková deprese trvá?
Délka deprese je velmi individuální. Záleží na tom, o jaký typ deprese se jedná, jaké další faktory, vedle sezónních a biologických hrají roli (tzn. psychogenní a sociální faktory, případně zdravotní stav). Sezónní deprese mohou trvat i několik měsíců, tedy od začátku zimy do příchodu jara. Depresivní epizoda trvá obvykle minimálně dva týdny, ale může trvat i 3 až 4 měsíce, zvláště pokud člověk nevyužije pomoc odborníka.
Někdy přicházejí klienti, kterým depresivní skluz trvá několik hodin či několik dní a propady nejsou nijak velké a klienti jsou schopni věnovat se běžným věcem. V těchto případech se nejedná o depresi v medicínském slova smyslu, ale jde o splín, smutek, "depku". Ty mohou být podmíněny nedostatkem světla či nějakými neřešenými vztahovými či pracovními problémy. Z výše uvedeného vyplývá, že na otázku, jak dlouho trvá deprese, nelze jednoznačně odpovědět. Vždy záleží na tom, o jaký typ deprese se jedná, jaké faktory k ní přispěly.
Koho deprese postihují nejčastěji?
Typický věk pro výskyt depresí je 25 až 44 let, ale v praxi se často setkávám s klienty s depresí i mimo tuto věkovou kategorii. Během roku se objeví deprese u 5 až 9 % žen v populaci a u 2 -3 % mužů. Zajímavá jsou čísla celoživotního rizika vzniku depresivní poruchy: u žen je to až 25 %, u mužů je to 12 %. A dle studie depresí u adolescentek, bylo zjištěno, že až 25 % dívek mezi 12. a 19. rokem prožilo alespoň jednu depresivní epizodu během této čtyřleté studie. Takže čtvrtina žen je během celého života ohrožena, že zažije depresivní epizodu. Z výše uvedených dat vyplývá, že k depresím jsou jednoznačně náchylnější ženy.
U žen je dvojnásobně vyšší výskyt depresí oproti mužům, u sezónních afektivních poruch se dokonce udává trojnásobně až čtyřnásobně větší výskyt. Existuje mnoho hypotéz ohledně vyššího výskytu depresí u žen. Ve hře jsou vlivy hormonální i psychosociální. Období s výraznými změnami hladin pohlavních hormonů (porod a období po porodu a klimakterium) jsou také nejrizikovější z hlediska rozvoje deprese. Jedním z aspektů může být také to, že ženy jsou obecně emotivnější než muži, svým pocitům připisují větší váhu v porovnání s pragmatičtějšími a racionálně zaměřenými muži.
Ačkoliv je to těžko uvěřitelné, deprese nemusí být nutně ve všech směrech jen negativní zkušeností v životě. Je důležité, že prožití deprese nás může vést k (leckdy nutné) sebereflexi (například uvědomění si vzorce: "Jedu na výkon! Bez výkonu nejsem nic!"), a tím pádem ke změně, která může být pro naše budoucí plány a radost v životě stěžejní. Není tedy čeho se obávat - vzhůru vstříc krásně šedivým, depresivním zítřkům!
