Kult ženské krásy je v naší společnosti zakořeněn hodně hluboko, vždyť úplně nejstarší nalezenou soškou je slavná Věstonická Venuše, která tehdejší ideál ženství zobrazuje. To už je ovšem více než 25 tisíc let zpátky! Od té doby jsme mohli sledovat velmi výrazný vývoj vnímání ženské krásy a na některé zajímavé milníky si teď posvítíme. 20. století, jehož detaily známe zdaleka nejlépe, prodělalo celou řadu změn v pohledu na ideální ženu, jenže začneme pěkně chronologicky. Ve starém Egyptě.
Kdysi dávno
Tisíc let před Kristem se ženy v Egyptě mohly pyšnit výhodami, které pro ně po mnoho dalších století zůstaly zapovězeny. Byly celkem nezávislé na svých manželích a z hlediska vzhledu byla ženská krása považována za důležitou. Ideální kráska měla symetrický obličej, štíhlá ramena, vysoký pas a celkově spíše drobnější postavu. Ozdoby ve vlasech a zvýrazněné oči byly též nutností. Naopak v antickém Řecku nebyly na ženskou postavu kladeny vysoké nároky a pro srovnání v Číně hrála hlavní úlohu chodidla – drobné nožky byly považovány za ústřední faktor ženské krásy.
Středověk a novověk
Posuňme se o něco blíže k dnešku. V italské renesanci byly ženy ozdobami svých mužů. Požadavky byly proto nemalé, jelikož si nikdo nechtěl uříznout osudu kvůli manželce, jež nesplňovala vhodné parametry. Těmi byly velmi kypré tvary, především v oblasti boků a prsou. Ideálně v kombinaci s blonďatými vlasy, vysokým čelem a velmi světlou pokožkou.
Takové křivky byly preferovány až do 19. století, například ve viktoriánské Anglii totiž tvar přesýpacích hodin podtrhoval mateřskou roli ženy ve společnosti. K jejímu dosažení se používaly nekompromisní korzety, čímž bylo kýženého efektu sice dosaženo, ovšem na úkor zdraví, komfortu i možností pohybu. Nezbytné byly rovněž dlouhé vlasy.
Dynamické století
Začátek 20. století byl spojen s mnoha změnami ve společnosti. Jednalo se o rozšiřování ženských práv i uplatnění žen v tradičně mužských profesích, což si vynutila první světová válka. Rozmach emancipace se odrazil už ve 20. letech, kdy se ideálem ženské krásy stala drobná chlapecká postava bez výrazných rysů ženství. To se však změnilo se zlatým věkem Hollywoodu, který zahájila 30. léta. Díky rozšíření filmu se začaly trendy krásy napříč všemi kulturami jednotit.
Když se řekne „sexuální symbol“, jako první se vám nejspíš vybaví Marilyn Monroe. A je to tak úplně správně. Tenhle termín se totiž začal užívat právě v souvislosti s blonďatou kráskou v 50. letech minulého století. Oblé křivky v kombinaci se štíhlým pasem byly tenkrát standardem téměř pro celý svět.
Emancipace a uvolňování poměrů v 60. letech naopak uvedlo na výsluní modelku Twiggy, jež nastartovala trend vysokých a až nepřirozeně štíhlých tvarů, odrážejících touhu žen podobat a vyrovnat se mužům. To bylo částečně překonáno až o dvě dekády později prostřednictvím ideálu supermodelek, které měly vysportovanou atletickou postavu, ovšem štíhlost hrála stále prim.
A co je za nejlepší figuru považováno dnes? To se těžko určuje, ovšem pokud se podíváte na nejvýraznější světové modelky, zpěvačky a herečky, uvidíte, že aktuální trend je poněkud zvláštní. Na jedné straně by totiž žena měla být v zásadě štíhlá s plochým břichem a mírně sportovní postavou, zároveň by se však měla honosit bujným poprsím i zadními partiemi. Není proto divu, že se velké množství žen a dívek uchyluje k plastickým operacím, které představují téměř jediný způsob, jak těchto tvarů dosáhnout.
Tento krátký průlet historií ukazuje, že dokonalá postava vlastně neexistuje. Každá společnost z rozličných důvodů nahlíží na ženskou krásu zcela různě a nejdůležitější je, dámy, abyste se cítily co nejlépe. To je totiž mnohem víc sexy než to, jak vyjdete z poměřování se se světovými topmodelkami.
Jaký pohled na ženskou krásu vítězí u vás?
Text: Mojmír Sedláček
