Na začátek si vás trošku vyzkouším. Na vašich stránkách se odpočítává čas do startu zkušebního provozu. Víte, kolik tam je teď?
V hlavě to nemám, ale samozřejmě dobře vím, že první zkoušky začnou 1. dubna na okruhu ve Velimi. Budeme tam měřit elektromagnetickou kompatibilitu vlaků, zda mohou jezdit po našich kolejích. Je to poslední zkouška před tím, než se vydáme na české dráhy. Ale klidně vám to dopočtu do dní, abych prošel. (smích)
Budu vám věřit. Stoupá s blížícím se startem nervozita?
Čím je to blíž, tím jsem naopak klidnější. Všechno, co jsme si předsevzali, řekli a představovali, se nám daří. Před rokem jsme měli jen podepsané smlouvy s investory, bankami a výrobcem vlaků. Dneska to dostává konkrétní podobu.
Před námi stojí v miniaturní velikosti váš vlak. Hrál jste si jako dítě s podobnými modely?
Hrál, samozřejmě, ale určitě ne víc než jiné děti. Modely totiž nedokázaly nikdy přebít jiné hračky, jako byl například dřevěný meč.
Ten jste měl jistě při sobě během začátku profesní kariéry. Jaká vůbec byla?
Začínal jsem v investičním bankovnictví. Dělal jsem v zahraničí analytika, který hledal příležitosti pro investory. Byli jsme skupinka mladých lidí, která jim radila, kam a do čeho mají investovat své prostředky.
Takže jako rádce jste začal poznávat investiční svět, ve kterém se nyní pohybujete s vlastními lidmi.
Jasně, měl jsem možnost sledovat, jak to funguje. Pochopil jsem, že základem je projekt, který svou racionalitou vychází ziskově. Ve své podstatě to není po nějakých zkušenostech tak těžké. Danému projektu musíte dát nějakou tvář, hodíte ho do excelovských tabulek, přidáte obrázky, oběhnete finanční partnery a hledáte, dokud nenajdete. Říkám to samozřejmě hodně zjednodušeně, ale v kostce to tak je.
Jak jste se následně dostal od rádce k vlastní firmě?
S lidmi, se kterými jsem spolupracoval, jsme si řekli, proč podobné příležitosti hledáme pro někoho jiného, když můžeme pro sebe. A tak jsme založili vlastní malinkatou firmu, ale měli jsme ji sami pro sebe.
Leoš Novotný
Majitel investiční společnosti Aakon Capital. Muž, který dal své jméno novému železničnímu dopravci, LEO Expressu. Jeho černé vlaky švýcarského původu budou převážet už v létě cestující z Prahy do Ostravy. V budoucnu jsou v plánu i další tratě.
Byly začátky hodně náročné?
Začínali jsme od těch menších věcí, to je jasné. První projekt byla vyvlastněná pohledávka, tam šlo čistě o návrat investice, čímž byla velmi zajímavá. I když bez podnikatelské krásy.
Postupem času se přidávalo na kráse?
Pak jsme šli do nemovitosti. Já se podílel na transakci kolem Hamé, firmy mého otce. Zabývali jsme se i dřevem v lesnictví. V podstatě šlo jen o to, vymyslet nápad, spočítat ho a připravit do mašliček.
Dosavadním vrcholem je projekt nového železničního dopravce LEO Express, který nese jméno po vás. Taky začínal u excelovských tabulek a obrázků?
To už byla pokročilejší fáze. První věc byla, že jsme si vůbec uvědomili, že tady nějaká mezera mezi českými dopravci je. Sledoval jsem dva zkrachovalé projekty dvou z nich v minulých letech a říkal si, že tady asi něco je. Proč by se jinak ti bývalí lidé do toho vůbec pokoušeli jít?
A pak přišel čas na excelové tabulky.
Jasně, začali jsme počítat, protože jsme chtěli vědět, proč se někdo vedle státního dopravce snaží něco vymyslet. Rychle jsme zjistili, že když to dobře poskládáme, dáme výhodné vozidlo, tak to půjde.
Takže prvním impulzem pustit se na české koleje bylo selhání bývalých dopravců?
Dá se to tak říct. Díky nim jsme si všimli tohoto prostoru mezi železničními dopravci a začali ho analyzovat.
Probíhá podobných analýz více najednou na několik projektů?
Každý týden se díváme na jednu až dvě akce. Jezdíme po Česku a okolních státech, analyzujeme každý týden dva projekty. Drtivou většinu vyhazujeme do koše. Pokud se ale o nějakém interně přesvědčíme, tak běžíme na trh.
Je těžké přesvědčovat finanční partnery?
Musíte je přesvědčit, zaujmout. V první fázi přichází maily na klíčové kontakty. Když se někdo z nich ozve, má nejspíše zájem nebo ho to nějak zaujalo a sejdeme se.
Na českých železnicích měly vždy monopol České dráhy, bylo nejtěžší přesvědčit české banky, že to už neplatí?
To teda ano, a pořádně. Naštěstí dneska už ti lidé chodí spíše za námi. Bankéři jsou u nás konzervativní, i proto nás nakonec financuje syndikát zahraničních bank, což jen dokazuje, že v zahraničí jsou lidé podobným věcem otevřenější.
Příkladem jim nejspíše je fungování státních a soukromých dopravců v jejich zemích.
Jasně, třeba ve Švýcarsku to mohou vidět. Tam funguje národní dopravce a vedle něj celá řada soukromníků.
Jenže u nás zatím ne. Už jste získali na vážnosti?
Když si vzpomenu na naše začátky, kdy jsem obíhal ministerstvo dopravy nebo se snažil o spolupráci s Českými drahami, bojoval jsem dlouho s lidmi z nejnižších úrovní. Chvíli to trvá, než se člověk dostane k těm nejvyšším. Párkrát se musí vrátit oknem, když byl dveřmi vyhozen.
Že byli nedůvěřiví, se asi nelze moc divit.
Určitě, zvlášť po těch dvou zkrachovalých dopravcích před námi. Navíc chápu, že když k nim přišel mladý člověk v mé tehdejší pozici, tak váhali. Váhal bych taky. Zadostiučiněním je, že dnes se už bavíme výhradně na té nejvyšší úrovni. A dokonce i banky volají jen tak.
Předpokládám ale, že zahraniční, když jste tu hovořil o těch našich jako o konzervativních.
Nedávno volali z Paříže, že nás vidí, že máme vypsány další tendry na dvanáct vlaků. Trh železničních dopravců je v rámci Evropy velmi malý, proto se všechny důležité novinky rychle rozkřiknou. A pak volají zahraniční banky a ptají se nás, zda nechceme nějaké peníze.
Skutečně se situace může takhle obrátit?
Pro mě to bylo také obrovské zjištění. Zpočátku jsem chodil do bank s pocitem méněcennosti, že my musíme prosit o peníze. To se ale změnilo a já si uvědomil, že nyní je to naopak. Pokud vymyslíme nějakou ziskovou aktivitu, tak bankám vlastně přinášíme byznys. Ony nám půjčí a získají jistinu a úrok navíc.
Na české železnice tento rok vstoupila společnost RegioJet. Je pro vás nepříjemnou konkurencí, nebo pomocníkem proti Českým drahám?
V první řadě musím zdůraznit, že naší konkurencí je především silnice. RegioJet vnímám jako absolutně lepší úroveň kvality v prostředí, do kterého vstoupil. S tím, jaké měl možnosti, udělal skvělou práci. Nastavuje zrcadlo, posunuje úroveň očekávání kvality od cestujících. O to snadnější pro nás bude přijít a ukázat, že naše kvalita je ještě mnohem výš. Navíc díky našim nákladovým strukturám je naše cena velmi konkurenční, a to hlavně díky poloviční váze našich vlaků ve srovnání s Českými drahami a RegioJetem.
Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu, a tím je váš koncept nových vlaků. Zatímco pan Jančura s RegioJetem používají staré lokomotivy, vy máte zcela nové a výrazně ekonomičtější.
Projekt pana Jančury znám moc dobře. Sám jsem s konceptem starých lokomotiv a vagonů obcházel banky. Jenže tam jsem narazil, protože provozní náklady byly vyšší než náklady Českých drah. Je to, jako by někdo nabídl lepší kvalitu se stejnými vlaky, jako má konkurence, jen by je lépe nabarvil, vypolstroval a měl v nich lepší služby. Provozně by to však mělo vyšší náklady. Na to investora ani banku neseženete.
A tak přišlo rozhodnutí pro švýcarské regionální stroje, které jezdí v Německu.
Z jednoduchého důvodu. Vzdálenosti německých regionů jsou podobné vzdálenostem mezi Prahou a Ostravou, což je nejdelší a nejfrekventovanější česká trať. My místo lokomotivy, která utáhne tisíce tun a často zbytečně, protože tak těžký náklad neveze, budeme mít čtyři hnací podvozky s moderní konstrukcí skříně, co šetří váhu, protože nejsou ze železa a dalších starších materiálů, ale z hliníku. Rozdíl je až 160 tun proti Českým drahám a RegioJetu, to je dvojnásobná váha proti nám. A za to všechno se platí, za dopravní cestu, energii, údržbu, úklid. V ročních nákladech je tato úspora pro nás až 100 milionů korun – a to už je velká konkurenční výhoda, nemyslíte? Tuto úsporu můžeme promítnout do zlepšení služeb, internetu, pohodlí a na ceně to nebude znát.
Poslední otázka, hodně praktická. Za několik měsíců přijde člověk na nádraží a bude si moct vybírat mezi třemi dopravci. Proč by se měl rozhodnout právě pro LEO Express?
Budeme nejmodernější dopravce na středoevropských kolejích s nejefektivnější nákladovou strukturou. Tedy, jak často říkám: „Švýcarská kvalita za českou cenu.“ Nejmodernější vozidlo nám garantuje rychlost, akceleraci, ale i bezpečnost a komfort. Zároveň ale díky nejmodernějším úsporným technologiím dosahujeme jednoznačně nejnižších provozních nákladů.
A když skutečně bude stát před časy odjezdů a bude se rozmýšlet na poslední chvíli?
Uvědomí si, že ve vlacích konkurence se bude tři hodiny nudit, a srovná to s představou tří hodin strávených v terabajtech praktických informací a zábavních pořadů, aplikací a her na našich serverech ve vlaku v našem konceptu „infotainmentu“, který zavádíme jako jeden z prvních železničních dopravců v celé Evropě.
Richard Valoušek
Foto: Jana Schrammová
