Důvod je prostý. Jedná se o realitu, která skýtá netušeně mnoho možností, jak v ní trávit čas. Oproti běžným sociálním sítím má také jednu prostou výhodu – je úplně pro každého. Intelektuálové i opožděnci, matky i otcové, ředitelé i uklízečky, homosexuálové i pedofilové, studentky i učitelé, alkoholici i huliči trávy – ti všichni si zde najdou to své. Problém je ale v tom, že každý hledá něco jiného. A právě to je jedním z faktorů, podle kterých jsme sestavili tuto vůbec první typologii uživatelů Facebooku. Pojďme se společně vcítit do role psychologů. A hlavně se nelekejte, pokud poznáte sami sebe v některém ze sedmi druhů „fejsbukařů“.
1. Závisláci
Správný závislák stihl již během čtení prvních dvou odstavců tohoto článku zkontrolovat, jestli mu náhodou někdo nepíše na chatu, neoznačil ho na fotce či mu někdo neokomentoval nejnovější status. V kapse mu nechybí chytrý mobilní telefon s nainstalovaným Facebookem (a pochopitelně s předplaceným internetem, aby „kniha tváří“ fungovala úplně všude). Ptáte se, proč by někdo měl zájem se Facebookem zabývat i mimo domov? To je přece jednoduché. Jak jinak byste chtěli svým přátelům sdělit, že jste právě nastoupili do autobusu linky 114 nebo že jste právě šlápli do psího exkrementu?
2. Čtrnáctky
Za rok dostanou občanku, jsou neodolatelně cool, fotí se v kabinkách obchodů s módou, denně se stihnou přidat do 150 až 200 skupin a rozeslat všem svým kamarádkám alespoň jedno virtuální srdce. Vítejte ve světě mladých slečen, které neváhají plně využívat života v pohodlném světě bez větších povinností k okolí i sobě samým. Nenechte se ale zmást jejich předstíranou nevinností – jsou proklatě dobře organizované a mají i své zástupkyně v šoubyznysu. Koho? Přece skupinu LuŠtěLa!
3. Skupináři
Přidat se čas od času do nějaké skupiny či stát se fanouškem stránky je poměrně normální. O něco méně normální je takové skupiny vytvářet, ale pokud taková činnost nepostrádá originalitu a vtip, pak je vše pořádku. Horší ovšem je, když někdo „stíhá“ zakládat desítky skupin denně. Jako název poslouží některá z rádoby vtipných školních hlášech, okořeněná pár smajlíky a vykřičníky. Poté, co skupina získá několik stovek až tisíc (někdy i desetitisíc) členů je „skupinář“ na vrcholu blaha. Přestane používat svůj běžný profil, všechny statusy píše právě na zeď skupiny. Má to jednoduché kouzlo – vaše příspěvky nečtou jen vaší známí, ale stovky cizích lidí, pro které jste něco jako Bůh – tedy ten, kdo dokázal vytvořit tak vtipnou a úspěšnou skupinu. Skupinář má pocit, že něco znamená. Ano. Často jen pocit…
4. Politici
Politika je povolání jako každé jiné, ale na Facebooku to tak rozhodně nevypadá. Jak tedy spolehlivě rozeznat, že daná osoba je z politické branže? Především má až několik tisíc „přátel“, příspěvky se týkají výhradně aktuálního politického dění. Jakékoli informace o osobním životě na takových profilech nehledejte. S blížícím se termínem voleb aktivita politiků na Facebooku roste. Někteří tvrdí, že je to od nich jen laciný trik, jak si zajistit pár hlasů. To je ale poněkud nepravděpodobné vzhledem k tomu, že počet takto oslovených voličů není nijak závratný. Uvěřitelnější se zdá být vysvětlení, že politik prostě potřebuje místo, kde se může vyzpovídat a dokázat si, že umí být v kontaktu s obyčejnými lidmi.
5. Rodiče
„Moje mamka je na Facebooku“ – tak zní název hitovky od rockové kapely Blood of TigerCat, která s klipem k této skladbě dobyla YouTube. Pokud jste ho ještě neviděli, je o tomto: Mladík vede na Facebooku „nespoutaný život“ – hlásí se do sprostých skupin a označuje se na fotkách, kde je v podnapilém stavu. Pak se ale stane doslova tragická událost – do seznamu jeho facebookových přátel se „vetřela“ jeho maminka. A nastalo krušné období – sprosté skupiny musely okamžitě zmizet a fotky též. Chlapec se navíc za svou maminku velmi styděl a bál se, že za ní u ostatních sklidí posměch (a tak se také stalo). Bohužel je obsah videoklipu často realitou. Hlásit se ke svým rodičům zkrátka není dostatečně cool. Co na tom, že bez nich bychom tu nebyli?
6. Mafiáni a ovečkáři
Facebook je svět neomezených možností. No uznejte – copak by bylo v běžném životě možné, aby měl vysoce postavený člen mafie tolik společného s farmářem pěstujícím kedlubny a mrkev? A co že mají vlastně společného? Oba spamují své herní výsledky na profil, oba se neúnavně hlásí do podvodných skupin slibujících nějaké výhody pro jejich hru, oba v běžném životě nemluví o ničem jiném, než o svých mafiánských úspěších či zemědělských dovednostech. Rozdíl je akorát v tom, že jeden hraje Mafia Wars a druhý FarmVille. Tedy hry, které se „paří“ přímo na Facebooku a svým autorům vydělávají nemalé peníze a svým hráčům způsobují naprostou závislost. Dokonce takovou, že někteří svůj účet na fejsbůku nepoužívají k ničemu jinému, než k hraní her. Takové jedince je lepší ze seznamu přátel rovnou vymazat.
7. Ti ostatní
Pokud jste se doposud neztotožnili ani s jedním druhem facebookařů, patříte do speciálního sedmého druhu – zde jsou ti, kteří na Facebooku nejsou závislí, nevytváří 10 skupin denně, nejsou v žádné politické straně a za své rodiče se nestydí. Také ti, co se nefotí v kabinkách ani před zrcadlem a kdo neulítává na prostoduchých hrách. Kolik takových „vyvolených“ jedinců ve skutečnosti je, to si lze jen domýšlet. Je jich po světě deset tisíc, nebo deset milionů? Kdo ví. Jisté ale je, že se někdo takový vždycky najde. Lidské pokolení přežilo už ledacos – kruté zimy, zlé vůdce, zemětřesení, hladomory, epidemie. Přežije i Facebook. Tedy, aspoň v to doufejme.
Vítek Novák
