Hlavní je neusnout na vavřínech a mít pocit, že se hýbám z místa kupředu. Každý pod pojmem úspěch vidí něco trochu jiného, ale není nikdo, kdo by ho nechtěl dosáhnout. Průzkum provedený Studentou ukázal, jak svou budoucnost vnímají mladí, jaké na ni mají nároky a jestli v ni věří.
Vím, že chci uspět
Žijeme v době úspěšných lidí, kteří píšou motivační knihy, kde se nechávají na obálku fotit s úsměvem na rtech. Ti samí lidé někdy i cestují a dávají přednášky o úspěchu a motivacích, častokrát začínající příběhy z mládí, které jsou o tom, že téměř každý začíná od nuly. Tyto archetypy úspěšných lidí jsou všude kolem nás a mladí lidé se zákonitě inspirují. Kdo by nechtěl být úspěšný, že? A proto je potřeba něco začít dělat. Jak se doba zrychluje a úspěšných je stále více, zvyšují se i nároky na ty, které bychom mohli za úspěšné označit. To ale neznamená, že je to nemožné, právě naopak – se vzestupem techniky a pracovních možností je zde stále více příležitostí. Stačí jen, jak se říká, „chytit příležitost za pačesy“. A jak ukazuje výzkum, mnozí na to zálusk mají.
Mám jasně dané priority
Pro většinu respondentů mají největší význam osobnostní úspěchy (splnění si cílů, které si sami stanovili), teprve pak kariéra, vztahy s ostatními a úplně poslední jsou studijní úspěchy. Osobní úspěchy jsou tudíž to hlavní, v porovnání s tím jdou ostatní věci stranou. Studium školy je sice výzva, se kterou se studenti poperou rádi, ale není to priorita. Stejně překvapivý je i fakt, že najít si partnera je v životě věc důležitá, ale pro studenty je prioritně odsunutá na okraj, a to až za rozvoj a získání pracovní praxe. V důležitosti vnímání problémů, které mohou nastat, je škola na první příčce. Jde dost možná i o psychickou potřebu nezklamat rodiče. Stejně jako hledání si partnera je řešení problémových situací s ním odsunuto až na okraj. Sestavit si jasně priority není věc jednoduchá, ale musíme myslet na to, že priority, stejně jako sám člověk, se s postupem času mění. Studie ale dokazují, že momentální uspořádání priorit je důležité právě pro cílevědomost, protože člověk pak jasně ví, za čím se žene. A cílevědomost mu pomůže toho cíle dosáhnout.
Korunka ke korunce
Velmi překvapivým zjištěním průzkumu je fakt, že většina respondentů má ke studiu nějakou práci, ať už brigádu, nebo plný úvazek. Devět procent dotazovaných dokonce tráví v práci týdně čtyřicet hodin a více. Práce je cenným zdrojem jak zkušeností, tak financí, a podle typu dokonce i praxe a konexí. Rozhodně nelze jinak než doporučit, nicméně student by si měl najít práci, o které ví, že ji bude při studiu zvládat. Třeba pro studenty dvou škol je nelogickým krokem najít si práci na HPP, kde je pravděpodobné, že na ně práce energicky a časově bude klást nepřekonatelné nároky. Dále je výborné zvolit si práci, o které třeba vím, že se mi kvůli praxi bude hodit ke studiu mého oboru. Vybrat si tak práci doplňující studium je téměř věda, ale když se to zvládne správně, tak jsou z toho jen samá pozitiva.Na zadku sedět nebudeme!
A ani nesedíme. Výzkum ukazuje, že studenti rozhodně nezahálejí a spíše než na štěstí spoléhají na sebe. Jsou orientovaní na své cíle a priority mají jasně stanovené. Uznání ostatních je pro ně důležité, ale nejpodstatnější je uznání sebe sama. Cílevědomost vnímají jako jednu z nejdůležitějších vlastností k úspěchu, dále jsou důležité zkušenost a praxe. Nejhorší je pro ně pocit, že se nehnou z místa. Většina ale podle jejich vlastních slov na zadku opravdu nesedí a jde si za svým.
Komplementy úspěchu
Cesta k úspěchu je lemována konkurencí a občas připomíná špatně vyspravenou silnici. Existuje však několik málo rad, díky kterým automaticky úspěchu sice nedosáhnete, ale rozhodně vám k němu dopomohou. Psychiatrické ordinace jsou plné lidí se syndromem vyhoření a vsadím se, že to není váš cíl. Je dobré jakoukoliv činnost prokládat pauzami. Po každém postupu práce si zajít na procházku, nebo třeba do kina. Naše hlava nemůže udržet všechny nápady a myšlenky a stejně jako zápisky ve škole je dobré si je všechny zapisovat ať už do bloku, nebo stačí třeba do mobilu. Výborná je technika takzvaných myšlenkových map. Instrukce k ní se dají najít na internetu. Nic nezkazí ani víra v nějaký talisman pro štěstí. Ano, může se to zdát zbytečné, až dětinské, ale pozitivní účinky talismanů jsou doložené. Je to víceméně placebo, štěstí vám to asi nepřinese, ale člověku třeba jeho oblíbený přívěsek zklidní nervy a to je častokrát přesně ten rozdíl, který je potřeba. Čas je nepřítel všeho, ale pomůže proti němu jasně vytvořený časový rozvrh. V dnešní zrychlené době se někomu může zdát diář jako přežitek, ale všichni úspěšní lidé obecně říkají, že rozvržení času je klíčovou věcí. A jako poslední zlaté pravidlo: Dvakrát měř a jednou řež. Spousta věcí ztroskotala na jednání v afektu a není nic lepšího než si vše pořádně promyslet. Přemýšlení rozhodně není ztráta času ani v nabitém rozvrhu.
A co když mám strach?
Průzkum ukazuje, že velkou překážkou mladých lidí je strach. Do mysli se jim častokrát vkrádají myšlenky typu „mám pocit, že se nehýbám z místa“ a „často mi přijde, že druzí mají zajímavější život než já“. Mají strach z budoucnosti, nevidí ji příliš optimisticky. Úplně nejhorší je ovšem strach ze selhání, z toho, že se jim nepovede svých cílů dosáhnout. Naopak strach z toho, že nedosáhnou uznání od ostatních je překvapivě v žebříčku jako poslední. Strach je věcí racionální, ale taktéž velmi přirozenou. Potýká se s ním každý, zvlášť se zvýšenými nároky doby.
Avšak právě strach je velmi často potřebný motor ženoucí člověka, který ho chce přemoci právě úspěchem. Strach hlavně nesmí člověka poslat do kolen. Školní zařízení by měla mít vlastní psychology, a kdyby byla situace neúnosná, tak radu poskytnou oni nebo podrží kamarádi a rodina. Se strachem je to boj sice věčný, ale nerovný, protože se vždycky dá vyhrát.
Diagnóza: prokrastinace
Největší brzdou všeho bude patrně prokrastinace aneb odkládání všeho na pozdější dobu. Prokrastinace je pravá civilizační choroba a podle Petera Ludwiga, autora knihy Konec prokrastinace, postihuje hlavně lidi, kteří nezvládají rychlost naší moderní doby. Za vinu se také dává příliš nízká sebedůvěra a víra ve svůj úspěch. Prokrastinace je moderní téma, zaobírá se jím spousta výzkumů a knih a existuje mnoho návodů, jak ji řešit.
Pomoc mohou právě knihy či motivační semináře, jak prokrastinaci přemoci. Byla tu vždy, ale právě moderní technologie dávají člověku daleko více možností, aby práci odkládal. Jedním z nejvíce proslavených prokrastinátorů byl i Wolfgang Amadeus Mozart. Traduje se, že předehru k Donu Giovannimu napsal ráno v den premiéry, přesto se ale stal jedním z nejslavnějších skladatelů.
Text: Jaroslav Totušek
