Rozhodnutím, že pojede na rok studovat do Španělska skončil Janin dvouletý vztah: přítel nepochopil, jak od něj může Jana na tak dlouhou dobu odjet. Naštěstí neměla čas brečet. „Řekla jsem si, že jsem se stejně jen dva roky podřizovala a téměř všechny večery trávila s jedním člověkem. Studium ve Španělsku jsem si hodlala pořádně užít. Po všech stránkách,“ říká Jana. A začala hned první večer. „Sama sebe jsem překvapila. Na welcome party jsem se opila a začala balit jednoho moc hezkého Brazilce. Skončilo to u něj v posteli,“ popisuje jednadvacetiletá studentka.
„Skotky a Angličanky se na nic moc neohlížejí, chtějí prostě sex. Z deseti holek, které začneš balit, dostaneš devět do postele."
Balení v cizině jde všem opravdu překvapivě snadno. Napomáhá tomu řada faktorů, hlavně ale skutečnost, že vytržen z domácího prostředí se člověk pramálo stará o svou pověst. „Jde to lépe, protože na dovolené nebo třeba na Erasmu se chodí více ven a o nic se nemusíš starat. Z některých holek se navíc daleko od domova stávají děvky,“ potvrzuje holandský student Jasper. A dodává, že nejlepší holky na „rychlý“ vztah v cizině jsou ty, které doma mají dlouhodobou známost. „Už tak porušují pravidla, tak si říkají, proč to neudělat tak, aby to opravdu za něco stálo,“ říká Jasper. Za svůj poslední pobyt ve Skotsku nasbíral spoustu zkušeností, takže dokáže popsat, jaké rozdíly jsou mezi dívkami- cizinkami. Které jdou sbalit nejsnadněji?
„Skotky a Angličanky se na nic moc neohlížejí, chtějí prostě sex. Z deseti holek, které začneš balit, dostaneš devět do postele.,říká Jasper. Tyto dívky hodně pijí a pokud to klukovi nevadí, je možné, že se ho po pár pivech zeptají, jestli by si nechtěl dát ještě nějakého toho panáka. U ní v bytě. „Umějí dát najevo, když někoho balí. Třeba jen přijdou a jednoduše se zeptají: Chceš si to rozdat?“ vypráví Jasper. Přiznává, že ve Skotsku spal s holkami z dvanácti různých zemí. A právě Angličanky jsou podle něj nejdivočejší. „Ještě spolu s Němkami. S těmi je někdy problém, protože jsou trochu arogantní, ale pokud se to povede, tak v posteli to stojí za to. Dělají někdy bláznivé věci,o kterých se Španělkám nebo Italkám ani nezdá,“ říká Jasper.
Pokud by měla nejlepšího zahraničního milence zvolit Jana, neváhala by ani minutu. „Byl to překvapivě jeden Fin. Podle mě neplatí nějaké dělení na ohnivé a chladné národy. Moje zkušenosti spíš popírají známá klišé: že Španělé a Brazilci jsou super milenci, kdežto severské národy spíš chladné,“ říká Jana. Ta první noc s brazilským studentem, kterou už zmiňovala, nestála za moc a Jana byla ráda, že na sebe s dotyčným už nikdy znovu nenarazili. „Asi se mi i vyhýbal, protože si myslel, že se znemožnil,“ směje se Jana.
Všechny její známosti měly společného jmenovatele: alkohol při jejich navazování tekl proudem. „Co se týká známostí na jednu noc, výjimečně na dvě, nikdy jsem do toho střízlivá nešla. A ten kluk také ne,“ přiznává. Jasper mluví podobně. Vztahy navazoval výhradně v hospodách, klubech a na večírcích. „Pokaždé se to odehrálo jinak. Bylo fajn, když jsem s nějakou holkou popíjel a shodli jsme se na tom, že bychom měli chuť spolu být ještě déle, zvlášť když ta holka byla hezká a to, co, povídala, mělo hlavu a patu,“ vypráví Holanďan.Jindy zase celý večer s jednou holkou po sobě pokukovali na tanečním parketu. „Pak jsme se představili, začali líbat a vzali taxíka domů. Bylo to skvělé, ale ráno působilo trochu jako studená sprcha.“
„V cizině se každý cítí sám a hledá někoho, s kým by mohl trávit čas. Šlo mi spíš o to, s kým se budu dívat na DVD na počítači nebo abych měla pro koho dělat večeři, než abych nějak moc prahla po fyzickém kontaktu."
Je sex to hlavní, o co mladým při dlouhém pobytu v cizím prostředí jde? Jasper soudí, že ano. „Je to více o sexu, když mluvím za sebe. Stává se, že se dostaneš do citového vztahu, ale víš, že je to jen dočasná záležitost. Navíc kolem jsou jiné holky, které o tebe mají zájem a nemusíš se cítit provinile,“ říká Holanďan. Třiadvacetiletá Linda, která strávila rok ve Francii, nesouhlasí. Hlavním důvodem, proč si mladí spolu v zahraničí začínají, je podle ní pocit opuštěnosti. „V cizině se každý cítí sám a hledá někoho, s kým by mohl trávit čas. Šlo mi spíš o to, s kým se budu dívat na DVD na počítači nebo abych měla pro koho dělat večeři, než abych nějak moc prahla po fyzickém kontaktu. A přišlo mi, že podobně to mají všichni, co jsou na delší dobu v zahraničí,“ říká Linda. Podle ní to vypadalo spíš tak, že „Erasmáci“ mezi sebou navazovali citovější vztahy – ačkoli věděli, že nebudou mít dlouhého trvání- a natvrdo studentky z ciziny balili místní. „Když se Francouzi zajímali o holky z Erasmu, tak jim šlo jen o sex, tím jsem si jistá,“ říká Linda.
Na potvrzení svých slov vypráví o páru, který spolu vydržel celý rok studia ve Francii. „Byla to Brazilka a Němec. Překvapilo nás, že se zrovna oni dali dohromady a ještě víc, že spolu tak dlouho vydrželi. Ona totiž byla hrozně free, věčně vysmátá. On naopak naprosto upjatý kluk, typický Němec. Celou dobu plánovali, že i po skončení Erasmu za sebou budou jezdit – že ona získá stipendium v Německu a on zase pojede na stáž do její země. Jestli to ale opravdu vydrželo, nemám zatím zprávy,“ krčí rameny Linda. Jasper poznamenává, že ví o jednom páru, který se seznámil v cizině před dvěma lety a pořád jim to funguje. „Já a moji přátelé ale máme zkušenost, že vztahy, kdy je každý v jiné zemi, nevydrží dlouho. Jenže samozřejmě nic není nemožné,“ říká.
Jana začala po půl roce pobytu ve Španělsku chodit s jedním místním studentem. Když byli tam, vztah byl úžasný. „Pořád něco vymýšlel a jezdili jsme na výlety. Představil mě rodině a já si myslela, že nikoho takhle úžasného si snad ani nezasloužím. Po příjezdu domů jsem zjistila, že to nepůjde. Teda…Zjistila jsem to, až když k nám Pedro poprvé (a naposledy) přijel na návštěvu,“ vypráví Jana. Vzala ho do party svých kamarádů. Nezapadl. V Česku si nepřipadal vůbec v pohodě. „Pořád něco kritizoval – ať už naši zmrzlinu nebo chleba. A řekl mi, že tady by žít opravdu nechtěl,“ vzpomíná Jana. Uvědomila si, že ona by zase na druhou stranu už vůbec nechtěla žít ve Španělsku. „A ani nikde jinde v cizině. Ten rok venku mi ukázal, že to zvládnu, ale víc nepotřebuji. Ujistila jsem se, že nejlépe je mi prostě u nás doma. Když jsme o tom s Pedrem pak po telefonu mluvili, hrozně jsme brečeli, ale věděla jsem, že on to cítil stejně,“ říká Jana.
Velký šok čekal i Polku Wandu, která se při studích v Německu zamilovala do Rusa Vadima. V zemi, kde byli oba cizinci, jeho přezíravý vztah k Polákům tolik nebyl patrný. Ovšem když ho navštívila v Moskvě, usoudila, že její láska byla velký omyl. Pořád jí opakoval, že svým přátelům vůbec nemůže říct, že chodí s Polkou, protože by se znemožnil. A ještě řadu měsíců po návratu z Moskvy Wandě v uších zněla slova ruského přísloví, které se jí Vadim snažil vštípit: „Kuře není pták, Polsko není za hranicemi, ženská není člověk.“
Že střet rozdílných kultur nemusí být vždycky zábavný a inspirující, zjistila také Linda. Stejně jako Jana, i ona si na Erasmu začala se Španělem. „Nebyla jsem schopná s ním vydržet, pořád jsme totiž naráželi na odlišnosti ve zvycích daných jinou národností. Když jsme se například domluvili, že přijde v šest, on přišel v sedm. To se dělo pravidelně. Vždycky se tvářil, že se nic neděje a asi je pravda, že ve Španělsku je to normální. Jenže já jsem se vždycky hrozně naštvala, protože nejsem zvyklá takovou dobu čekat na kluka,“ říká Linda. Šlo prý i o prkotiny, například se nemohli shodnout, v kolik hodin budou večeřet. „Já říkala v sedm, on chtěl v deset. Je to hloupost, ale právě takové blbosti dokážou nejvíc otrávit,“ říká Linda. Češi si podle jejích zkušeností v cizině nejvíce rozumí s Němci – právě proto, že kultury obou národů si jsou velice podobné.
Mimochodem, na rozdíl od Španělů jsou Němci skutečně přesní. Pokud si s nimi domluvíte rande, přijďte včas. Už minutové zpoždění považují za důkaz, že o schůzku nestojíte. U Poláků je zase třeba dávat si pozor na jakékoli flirtování. To, co jiní považují za normální a nezávazný způsob komunikace, mohou brát smrtelně vážně. „Když jeden polský kamarád odjížděl, uspořádala jsem pro něj party na rozloučenou. Začal mě považovat za svou přítelkyni, ačkoli mezi námi nedošlo k sebemenšímu sblížení. A když mě později přijel navštívit do Česka, lehnul si po jedné divoké pařbě ke mně na postel a položil přese mě ruku. Pro mě to nic neznamenalo, ale on to bral jako stvrzení vztahu“ vzpomíná Petra, která studovala rok v Německu. Pro Oleka bylo těžké pochopit, že žádný vztah neexistuje.
Petra si všimla, že například Rusové jsou velice romantičtí. „Všichni pro holky skládají básničky. A automaticky jim pomáhají vystupovat z tramvaje, což jsem u jiných národů neviděla,“ říká Petra. Poláci zase podle ní běžně líbají ruce. „Stačí,když jim poradíte, kudy se jde do menzy.“
Mezi cizinci jsou podle jejího názoru středoevropské studentky oblíbené z jednoho prozaického důvodu: umějí vařit a na různých veselých akcích se rády svým kuchařským uměním předvedou. „Angličanky sice hodně pijí, ale vůbec nevaří. Kdysi jsme pořádali oslavu a jedna Angličanka nadšeně navrhla, že přinese něco sladkého. My, Středoevropanky jsme si pomysleli, že něco upeče. Ale chyba. Ona jen koupila bonboniéru a rozložila ji na stole,“ vypráví se smíchem Petra.
Lucie Frydecká
