Loni v květnu jste s kapelou zase vyrazili na zahraniční šňůru, tentokrát po Izraeli. Co vás zrovna k téhle zemi přivedlo?
Minulý rok jsme byli s kapelou v Izraeli už podruhé, takže to nás zpátky táhly vzpomínky na turné první a nutnost vyzvednout basáka z Jeruzalémského blázince, kde se od předchozí návštěvy svatého města léčil s jeruzalémským syndromem. A na první turné nás přivedla víceméně náhoda. V první řadě to byl kontakt na vynikající českou kulturní atašé v Tel Avivu Marinu Šternovou – slovo dalo slovo a po pár měsících její usilovné práce z toho byl náš výlet.
Do zahraničí vyrážíte docela často. Jak si na dlouhých cestách krátíte čas?
Drogy, sex a rokenrol!
Vaše kapela hraje hlavně skáčko, ty sám jsi ale několikrát říkal, že k němu zas tak netíhneš. Snažíš se do vaší tvorby prolínat i žánry tobě bližší?
Jamajskou muziku jsem vždycky poslouchal hodně intenzivně a poslouchám dodnes. Mezi nejzapálenější ska fanoušky se ale fakt nepočítám, hlavně její třetí evropské vlny mě dokázaly občas pěkně iritovat. Možná o to víc mě baví, že se Fast Foodi snaží stále se vyvíjet a překonávat malými krůčky svoji škatulku, která nás poslední dobou trochu tísní. Já sám nepatřím k nejplodnějším tvůrcům kapely, takže v tomhle směru je můj vliv slabší, ale o překračování vlastního stylového stínu se u nás naštěstí snaží skoro všichni.
Na muzikanta máš poměrně nezvyklý background – vystudoval jsi medicínu a už několik let pracuješ ve Vinohradské nemocnici. Jak se to dá skloubit s hraním v takhle vytížené kapele?
Muziku jsem vždycky vnímal jako relaxaci a s přibývajícími hodinami v práci je jí potřeba možná o to víc. Baví mě samozřejmě obojí, kapela má pár výhod, jako že nemusíš vstávat v šest a trávit v ní sedmdesát hodin týdně. Vnímám to ale jako ideální symbiózu. Stejně jako bych si nedokázal představit práci bez relaxace na koncertech, nedovedl bych si představit ani koncertování bez něčeho co beru víc seriózně.
Vzpomínáš na svoje studium nostalgicky, nebo jsi rád, že už je to pryč?
O nostalgii se asi mluvit nedá, ale mám rád výzvy a mám rád, když je pokořím. Pak se na ně vzpomíná radostněji, i když ty hemoroidy už mi asi nikdo neodpáře… Se studiem jsem ale ještě neskončil. Pracuju na svém Ph. D. a doufám, že se sebevzděláváním v medicíně nepřestanu nikdy.
Když už jsme u toho bilancování… S Fast Foodama hraješ už pěknou řádku let. Je to fakt pořád stejná jízda a „do postele uleháte zase zlitý pod obraz“, jak zpíváte v Modré raketě?
Spíš mám pocit, že si to pořádně užívám až posledních pár let. Byl jsem předtím dost upjatej, ale od doby, co beru tvrdý drogy, jsem se dost uvolnil a má to konečně ty pořádný koule. A asi to bude i tím, že jsme posledních pár let v kapele v sestavě, která mě dost baví.
Poslední deska vám vyšla skoro před třemi lety. Jak to vypadá s přípravou té nové?
Na nové desce celkem intenzivně pracujeme – příští víkend se zavíráme do zkušebny, kytarista peče koláčky… prostě soustředění se vším všudy. Když to takhle půjde dál, tak v létě točíme a na podzim je deska venku. Pokud styl práce změníme, vyjde možná i dřív.
Obligátní dotaz na závěr – chystáte kromě desky ještě něco jiného? A kde vás fanoušci můžou v nejbližší době vidět?
Nejbližší koncert bude 25. 1. v legendárním klubu 007 na Strahově. Bude to párty, kterou není dobré vynechat, a navíc do jara náš poslední koncert. Ve vzduchu taky visí jedno zahraniční turné do celkem exotické destinace a po vydání desky samozřejmě rozsáhlé tour po Čechách, Moravě a Slezsku.
- Kapela Fast Food Orchestra se zformovala v letech 1994 – 1996, po klubech aktivně vystupuje od roku 1998
- V roce 2000 vydala debutové album Fugison party, zatím poslední album Wanted for Cooking vychází v roce 2011
- Nejbližší koncert proběhne 25. 1. v pražském Klubu 007
Text: Mariana Kopecká
