Není úplně běžné, aby se vysokoškolák vzdal studií a vydal se nablind do cizí země. Vy jste se ale prosadil. Jak jste se objevil na konci 90. let ve Španělsku?
Vedla mě touha posouvat se vpřed. Tehdy jsem měl silný pocit, že k tomu mi studium na ekonomce nepomůže.
Co vám na to řekli rodiče?
Ti mě dlouhodobě podporovali v mých rozhodnutích, věřili mi. Myslím, že jsem byl celkem přesvědčivý. Na vysokou jsem šel z velmi kvalitní obchodní akademie. A když jsem viděl, že další studium mě dál neposune, odjel jsem.
Měl jste jasno, čím se budete na jihu Evropy živit?
Vůbec, jel jsem tam sehnat brigádu na léto. Byla to dobrodružná cesta, užíval jsem si to. Brigádu jsme nakonec nesehnali, ale využil jsem svých znalostí programování a uchytil se ve firmě, která se chtěla pustit do internetového byznysu.
Internetový byznys začínal, vy jste uměl s počítačem, byla to hodně vzácná kombinace na tamním trhu?
Musím říct, že znalostmi jsem byl dál než většina mladých Španělů. Vtipné bylo, že jsem neuměl jazyk. Navíc stránky, které jsme adaptovali pro místní trh, byly ve francouzštině. Naštěstí v technických věcech bylo možné se nějak domluvit.
Dá se říct, že jste byl ve správnou chvíli na správném místě?
Vkročil jsem do internetového podnikání v pravý okamžik, ještě před prasknutím dot-com bubliny v roce 2001. K tomu jsem zažil Barcelonu v době, kdy tam ještě nejezdilo tolik turistů jako dnes, bylo to krásné období.
Proč skončilo?
Asi protože jsem až moc ambiciózní ve všem, co dělám. Nerad dělám věci napůl. Pracovní kultura byla ve Španělsku příliš pomalá. Španělé vyzdvihují pohodu, neradi se dřou. Chyběla mi pracovní dynamika.
Tak jste se rozhodl vrátit?
Vyhořel jsem, protože jsem ten projekt táhl sám. V jednu chvíli jsem se zastavil a řekl si, že už to stačilo. Párkrát jsem se tam ještě vrátil jim pomoci, ale jen krátkodobě.
Robert Vlach
Robert působí jako podnikatel a podnikatelský poradce se zkušenostmi z desítek projektů a více než tří set poradenských případů. Od roku 2005 se v Česku jako vůbec první publicista, konzultant a lektor věnuje systematické podpoře a popularizaci osobního podnikání (tzv. freelancing) prostřednictvím internetového portálu www.navolnenoze.cz. Je autorem knihy Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové (Jan Melvil Publishing, 2017), držitelem ocenění Živnostník roku v Moravskoslezském kraji a zakladatelem prvního evropského think-tanku pro nezávislé profesionály
Pojďme se vrátit ještě ke studiu na Slezské univerzitě. V čem podle vás tehdejší obchodně podnikatelská fakulta zaostávala?
Nebyla to špatná škola, ale na můj vkus se málo věnovala moderním trendům jak v ekonomii, tak v podnikání. Místo start-upů a podnikání globálního střihu jsme dostali pořádnou porci Samuelsona. Ve dvaceti jsem měl prostě chuť na jiný obchodně-podnikatelský jídelníček.
Dalo se to nějak ovlivnit, mluvili jste o tom s profesory?
Nemyslím si, nebyla to jejich chyba, prostě jsem si nevybral dobře školu a odejít byla jediná rozumná volba. Spolužáci, kteří na škole zůstali, získali velice slušnou průpravu do korporátu a řada z nich tam dnes pracuje, na ne zrovna nízkých pozicích. Čili špatná škola to nebyla, jen prostě z mého pohledu neměla ten správný podnikatelský spirit.
Univerzitu jste nedostudoval a teď jste se vrátil po letech do Čech. Jak náročný to byl návrat?
Potřeboval jsem změnu a být na čas daleko od počítačů. Nechal jsem se na rok zaměstnat ve vinařství Valtické školy, abych si vyčistil hlavu manuální prací. Poprvé a naposled jsem byl zaměstnaný.
Tomu říkám změna.
Byla to skvělá změna a hodně mi to pomohlo. Měl jsem dost času přemýšlet a uvědomil jsem si, že se chci vrátit na volnou nohu, ale už ne jako kontraktor pro jednoho klienta. Rozhodl jsem se pro plnohodnotné podnikání, mít více klientů i svobody.
Měl jste strach?
Myslím, že jsem měl obavy a vnímal to riziko, ale nejednalo se o strach, který by mě paralyzoval. Dobře jsem věděl, že podnikání není 100% jistota. Tušil jsem možnosti úspěchu i neúspěchu. Mé tehdejší dovednosti mě však stavěly do výhodné pozice.
Jste freelancer, úspěšný freelancer. Jak vypadá váš pracovní den?
Každý můj den je jiný, tahle svoboda mi přijde na freelancerství nejlepší. Pracuji na projektové bázi. Nejvýznamnějším projektem loňského roku byla má kniha Na volné noze. Dělal jsem na ní sedm dní v týdnu od rána do večera. Teď vyšla u Melvilu a mám zase jiný režim.
Můžete si dovolit pořádně se prospat?
Asi můžu, ale nedělám to často. Ráno vstanu v šest, dopoledne udělám něco z domu, nedaleké kavárny, kanceláře nebo coworkingu - mám čtyři oblíbená místa, kde mohu pracovat. Ta podle chuti střídám. A část roku trávím v zahraničí, tam mám zase jiný režim.
Na čem pracujete po dokončení knihy?
Na její propagaci. Dále mám vlastní projekty a působím i jako konzultant, zaměřuji se na podnikatelské strategie. Řeším problémy jiných a napomáhám k rozvoji jejich podnikání.
Máte převážně dlouhodobé klienty?
Dostal jsem se do pozice, kdy pracuji na dlouholetých konceptech a strategiích pro dobře situované profesionály a firmy. Pomáhám firmám, které rostou, majitelům analyzovat situaci, radím, jak vést byznys správným směrem.
Co když klient chce radu za hranicemi vašich zkušeností či znalostí?
Pak se zachovám jako profesionál a doporučím vhodného kolegu jako experta na danou problematiku. Tak se bohužel nechovají všichni poradci. Někteří jsou klientovi schopni z obavy, aby o něj nepřišli anebo získali další byznys, radit i tam, kde nejsou kompetentní.
Je to největší problém konzultanství?
Jeden z největších. Kvalitní konzultant je propojený s dalšími kolegy, kteří dokážou navázat tam, kde leží hranice jeho odbornosti. V opačném případně může klientovi poradit špatně, uvést jej v omyl nebo reálně poškodit. To je silně neprofesionální.
Kniha Na volné noze
Kniha těží ze zkušeností stovek profesionálů z desítek oborů a nabízí osvědčené know-how pro podnikání na volné noze - základy pro prvopodnikatele, nejlepší praktiky a kariérní strategie, ale také pokročilé nástroje, které ocení i profíci s desetiletou praxí. Kniha tak pokrývá celé dlouhé období rozvoje podnikání, od zkusmých krůčků a začátečnických chyb přes náročné první roky až po plně zavedený osobní byznys postavený na odbornosti a dobrém jméně.
Na jaký popud kniha vznikla?
Dlouhodobě se specializuji na podporu a vzdělávání freelancerů, školím je čtyřikrát ročně. Ne všichni si však mohou školení dovolit, ať už časově, nebo finančně, a má kapacita je omezená na 150 lidí ročně. I proto jsem chtěl knihou oslovit širší skupinu lidí, kteří se chtějí na volnou nohu vydat a mají mezery v podnikatelské abecedě, nebo ji vůbec neznají. Kniha jako taková je ale psána se zvláštním ohledem na pokročilejší freelancery.
Dodává kniha budoucím freelancerům odvahu do toho jít?
Určitě by měla vést k tomu, aby si každý uvědomil možná rizika i příležitosti či výhody s podnikáním spojená. Za ta léta vím, co tyto lidí trápí nebo čeho se bojí, a co jim poradit, aby se vyhnuli největším rizikům a chybám.
Je strach jejich největším nepřítelem?
Strach je dobrý, je to přítel. Díky němu si uvědomujeme, že podnikání není jistá volba a že riziko neúspěchu zde vždy nějaké je. To je dobrá prevence bláhovosti a silná motivace pro lepší přípravu. Díky strachu zůstanou špatné nápady v šuplíku, aby z nich nebyl průšvih, rozházený rodinný majetek, nebo dokonce osobní bankrot.
Stalo se vám, že jste někomu řekl: Ne, ty do toho nechoď, ty na to nemáš?
Typologicky ne, tzv. podnikatelský typ je spíš mýtus. Pro každý typ osobnosti se dá najít podnikání nebo obor, ve kterém může vyniknout. Co posuzuji nejčastěji já, jsou vlastnosti a předpoklady člověka pro konkrétní podnikatelský záměr. A zde musím bohužel říci, že těch špatných, nedotažených a nereálných je většina. Na tomto základě, nebo při nevhodných osobních předpokladech, mohu pak někomu doporučit od záměru ustoupit, to ano.
Řada konzultantů radí klientům tak, jak se jim to hodí, tedy že jsou určitá rozhodnutí k jejich prospěchu. Setkáváte se s tím?
To je nešvar číslo 2. Profesionální poradce musí být nezávislý a poctivý, nesmí doporučovat něco, z čeho pak sám skrytě profituje. Nejčastější je to u tzv. finančních poradců, kteří mají skryté provize z doporučených či uzavřených obchodů.
Vy sám investujete. Máte své vlastní konzultanty?
Pokud jde o investice, držím se toho, čemu rozumím, proto investiční poradenství nenakupuji. V desítkách jiných věcí si ale poradit nechávám a poradenství nakupuji.
V čem například?
Samozřejmě účetnictví, daně a právo. A třeba také IT. I když se v tomto oboru pohybuji, mám svého IT poradce. Asi bych mohl strávit dva dny výběrem nového notebooku, který je nejlepší podle aktuálních testů a recenzí, ale raději si na to najmu experta, kterému sepíšu své potřeby a on mi pošle dva tři tutové tipy, ze kterých si vyberu. Nakupuji poradenství všude tam, kde mi to výrazně šetří čas nebo snižuje rizika.
Jak silná je rivalita mezi konzultanty?
Pokud se nebavíme o prodejcích, kteří se za poradce jen vydávají, aby posílili zdání své objektivity a nezávislosti, pak ve světě kvalitních nezávislých poradců panuje spíše kolegialita. Zkušený konzultant ví, že nemůže odborně radit ve všem, a čím více prověřených kolegů dokáže doporučit a zapojit do poradenského projektu, tím lépe pro něj.
Přesto, narazil jste už na rivalitu?
Jistěže ano, nějaké animozity vznikají i mezi poradci, třeba historicky z nějaké nepovedené spolupráce, ale to je lidské a stejně běžné jako kdekoli jinde. Převažuje však atmosféra důvěry a spolupráce, pro kvalitní poradce jsou osobní vazby nesmířně důležité.
Víte, co budete dělat za pět let?
Často nevím, co bude za pár měsíců. (smích) Pracuji v oblasti, kde se vše rychle vyvíjí. Například jsem nedokázal vůbec odhadnout, jak velký ohlas bude mít má kniha Na volné noze, a teď to podle prvních signálů vypadá, že by to mohl být žánrový bestseller. Pokud se bude dobře prodávat i nadále, zvážíme překlad do angličtiny a to by mě zas nasměrovalo jinam. Čili předvídat je těžké.
Dohlédnete i dál?
Jako podnikatel vždy plánuji pro horší časy, které mohou a nemusejí přijít. To je filozofie, ze které vycházím. Jinak jsem ale optimista. (smích)
Jste čerstvým otcem, jak se cítíte v rodinné roli?
Musím říct, že si to nesmírně užívám, a když se nám malý Riki narodil, začal jsem si vážit soukromí a času s mou skvělou rodinou ještě víc. Můj pohled na podnikání to ale nezměnilo nijak. Byznys je pro mě pragmatická, racionální činnost, která vede k větší prosperitě mé a mých klientů či kolegů, na tom se narozením prvního potomka nic nemění.
Text: Richard Valoušek
Foto: Jindra Kodíček
