Nervózní úvod
Obavy mnoha fandů se potvrdily. Rogue One, kterému jeden čas hrozil bizarní český překlad Darebák Jedna, od začátku nevěděl, čím chce vlastně být. Na jednu stranu představuje první úkrok bokem od zaběhlé série epizod, díky čemuž si tvůrci mohli dovolit větší svobodu a kreativitu. Když se ale začalo šuškat o tom, že by tenhle film mohl být docela temný, zasáhla producentská chapadla ze strany společnosti Disney. V polovině letošního roku byl film v podstatě hotový, jenže v Disney se rozhodli pro rozsáhlé změny, aby byl snímek přístupnější pro celé rodiny. Vidina peněz holt byla moc silná a na výsledku je to vidět. Řada scén je skutečně temná (jak díky silné atmosféře, tak i chabému osvětlení), ovšem banální příběh plný klišé zase ukazuje, že Disney nic překombinovávat nechtěli. Bohužel.
Nevýrazné postavy
Jak nejspíš víte, příběh Rogue One se točí okolo skupinky povstaleckých pilotů, která ukradla plány Hvězdy smrti. Časově se tak pohybujeme těsně před IV. epizodou, v níž Rogue One plynule přechází. Ovšem pokud víte, že se povstalcům jejich mise podaří, je o to podstatnější, abyste si k postavám vybudovali nějaký vztah. I tady se však zůstalo na půli cesty a každý charakter z hlavní skupiny má jen chabě rozehraný osobní příběh. Často nechápete, proč se k sobě chovají jako největší kamarádi a proč jim na téhle misi tak záleží. Pouze titulní postava Jyn Erso (Felicity Jones) dostane víc než titěrný prostor, přesto její vztah k otci, hlavnímu konstruktérovi Hvězdy smrti v podání Madse Mikkelsena, není dostatečně nosný.
Kvalita? Jak v čem
Technicky se samozřejmě jedná o špičku, v tomhle ohledu si uměl režisér Gareth Edwards (s nekompromisním dohledem ze strany Disneyho) vše pohlídat. Obzvlášť finální bitva je přehlídkou opulentní akce, kterou v kinech každý týden nevidíte. V tomhle ohledu prostě není potřeba o Hvězdných válkách pochybovat. Několik akčních scén, především na začátku filmu, je trochu nepřehledných a s orientací můžete mít problémy. To je ovšem stále ta nejmenší potíž s novým příběhem ze světa Hvězdných válek. Postavy se totiž chovají nelogicky, neustále se přeskakuje z místa na místo, z planety na planetu, a místo emocí a osudovosti, těch nejsilnějších zbraní klasických epizod, se dostavuje spíš zmatenost a nepochopení, kde se stala chyba.
A ještě doplním to, na co beztak čekáte – Darth Vader byl, je a vždycky bude cool. Proto i v těch několika málo scénách, které v Rogue One má, dodává filmu život a nádech nostalgie. Ten se sice Edwards snaží budovat spoustou odkazů na předchozí filmy, ovšem až zapnutí Vaderova světelného meče vám připomene, že tohle jsou přece Hvězdné války! Takže i přes moje hanění má smysl tenhle film vidět. Už jen proto, aby člověk zpětně uznal, že ta první epizoda zas tak špatná nebyla…
Text: Mojmír Sedláček
Foto: Falcon
