Davy lidí se nemohou dočkat vstupu. Usměvaví organizátoři je však odbavují svižně a s bravurní elegancí. Svítící červený kříž na pódiu vyrobený z pet láhví již čeká na kroky řečníků, které bude dnešní den doprovázet. Nechybí vůně kávy, stoly se prohýbají pod čokorolkami a sezamovými sušenkami pro ty z nás, kteří preferují začít den zdravěji. Dostávám vstupenku a modlím se, abych ji neztratila. I toto však již organizátoři vymysleli za mě. Vstupenka je zároveň s programem umístěna na praktickou stuhu, kterou si věším na krk.
Co má společného kyborg a violoncellista? Oba jsou skvělí řečníci!
Naše doba je plná nových technologií, které nám v mnohém život usnadňují a v mnohém naopak komplikují. Postupně vnímáme stírání rozdílu mezi sci-fi a realitou. V atmosféře hlediště bylo cítit očekávání a zvědavost. Ustojí naše společnost neustálé změny? Jaký to bude mít dopad na naše osobní životy? Řečníci TEDxu se statečně poprali s nesnadnými otázkami a nabídli svůj jedinečný pohled na dění okolo nás. Ani anglické přednášky nebyly překážkou, naopak. Pomocí sluchátek si na své přišli i jazykově méně vybavení návštěvníci konference.
První blok přinesl pohled umělce Bryana McCormacka, který věří v to, že uměním můžeme dosáhnout změn ve společnosti. Sám zpracovává sociální témata, například problematiku uprchlictví. Z jiného soudku poreferoval neurovědec Filip Tylš o možnostech terapeutického využití psychedelik a jejich vlivu na změněné stavy vědomí. Josef Holý a Pavel Kysilka nám zase dali nahlédnout do oblasti robotizace, umělé inteligence a virtuální reality. Kateřina Nováková ukázala všem, že se nevzdává a nebojí se neúspěchu. Optimisticky hlásá, že zkoušet nové věci má smysl. Představila svůj projekt, jak zatočit s hromadícími se pet lahvemi. Blok byl ukončen neotřelým projektem PETm(use), který v sobě pojil vokální ženský zpěv s proměnlivou scénou z PET cihel. Rozhodně to pro mě byl nevšední prožitek.
I druhý blok proběhl natřískaný řečníky. Seznámili jsme s Václavem Kořínkem, který si vyrábí hudební nástroje sám – poprvé jsem slyšela někoho hrát na Flashstring či Stardrum. Šamanské rytmy ozvláštnily atmosféru. Petr Třešňák – novinář a otec Dorotky, která trpí těžkou formou autismu - vystoupil s helmou a přednesl nelehké téma s lehkostí jemu vlastní. Kevin Warwick, neboli Kapitán Kyborg, mimo jiné profesor kybernetiky, si nechal jako první člověk implantovat do ruky čip, který mu umožnil hýbat robotickou paží na velkou vzdálenost.
Třetí blok uvedla skupina JUST!IMPRO, která předvedla improvizační show i s překvapením pro jednu z účastnic, jež měla narozeniny. Jejich pohotovost probudila emoce ve všech divácích. Ondřej Šteffl, podílející se na vzniku společnosti Scio, nám poreferoval o důležitosti správného přístupu ke vzdělávání dětí, jelikož oni jsou naší budoucností. Violoncellista Tomáš Jamník přinesl svůj projekt týkající se domácích koncertů, kterým se snaží podpořit vážnou hudbu. I nás diváky nechal naplno si vychutnat libé tóny, tady a teď. Ani se mi nechtělo otevírat oči.
Kdo potřebuje pauzu?
Některá témata jsou až bizarní, těžko uchopitelná, ale díky zajímavému podání stravitelná. Mnohé myšlenky všem ještě doznívají. Lidé během přestávek na chodbě konzumují chlebíčky a hodnotí předešlé bloky. Baví se o tom, co je udivilo a shodují se na tom, že každá přednáška měla něco do sebe. O přestávce lze navštívit i pestrý doprovodný program. Já osobně mířím do relaxační zóny České spořitelny. Dostávám sluchátka se zvuky lesa a ptactva a sedám si na trávu. Vážně, je pravá, k čemuž docházím po pár utrhnutích zeleného porostu. Páni. Na chvíli tak zapomínám na dění okolo, což je velice osvobozující. Ta fronta stála za to.
Postávající stánky nabízely další možnosti, jak využít odpočinkový čas. Společnost Hestia umožňovala zapojení se do dobrovolnického programu, Impact Hub zajistil networking mezi účastníky formou hry a společnost ABB dovezla malého robůtka YuMiho, s nímž jsme si mohli doslova potřást paží. Příjemná ševelící živá atmosféra. Hučící debaty se nesou prostorem.
Technické zázemí perfektně funguje. Hudba, zvuk, kamery běží na plné obrátky, světla nezahálí. Koukám se na hodinky a čas jako by rychle prchal před nespočetnými nápady. Přijdu si v rámci tohoto společenství jako malá součástka, a přesto velice začleněná do velké rodiny. Ze dvou pater galerií lze shlédnout na početné osazenstvo, které je již celé nedočkavé, co bude dál.
Pochodem vchod – směr kasárny!
Všichni si užívají otevřenou přátelskou atmosféru. Cítím se nabitá motivací a touhou přemýšlet. Ti aktivnější noční ptáci mohli dále pokračovat na after party do kasáren Karlín pít a hovořit s řečníky. Dobrá kombinace a příležitost doptat se i na to, na co bychom se v sále zeptat neodvážili či rozebrat více své připomínky a podněty.
Konference byla zakončena velice pozitivně a povzbudivě. Zanechala nás v pocitu naděje, že i my sami můžeme hodně změnit, a že vše jde dobrým směrem. Myslím, že akce naplnila svůj účel – tedy představila užitečné a nápadité myšlenky a propojila lidi s podobným smýšlením. Odcházela jsem nadopovaná novými informacemi. Samotný fakt, že jsem se (ani) v sobotu nevyspala, se vyplatil. Rozhodně jsem strávila svůj volný čas smysluplně, krásně a nově!
Text: Pavlína Doležalová
Foto: TEDx Prague (Vojtěch Pavelčík, Jaroslav Winter)
