Jak vypadá váš pracovní den?
Snažím se chodit do práce brzy, protože mě každý den čekávrstva dokumentů, které musím podepsat. To je poměrně vyčerpávající záležitost,protože pokud se chci v každém dokumentu zorientovat a vědět, co podepisuji, jetoho opravdu moc. Chod tak velké univerzity, jako je ta naše, je velicenáročný, a hodně věcí proto vyžaduje osobní podpis rektora. Poté mám většinounaplánovanou řadu jednání a pravidelné porady s vedením, děkany fakult apodobně. A pak jsou akce mimo univerzitu, jako například setkání s ostatnímirektory na zasedání České konference rektorů či návštěva slavnostních zasedánívědeckých rad jejich univerzit.
Máte pocit, že je tato práce stereotypní?Jak vypadá váš pracovní den?
Snažím se chodit do práce brzy, protože mě každý den čekávrstva dokumentů, které musím podepsat. To je poměrně vyčerpávající záležitost,protože pokud se chci v každém dokumentu zorientovat a vědět, co podepisuji, jetoho opravdu moc. Chod tak velké univerzity, jako je ta naše, je velicenáročný, a hodně věcí proto vyžaduje osobní podpis rektora. Poté mám většinounaplánovanou řadu jednání a pravidelné porady s vedením, děkany fakult apodobně. A pak jsou akce mimo univerzitu, jako například setkání s ostatnímirektory na zasedání České konference rektorů či návštěva slavnostních zasedánívědeckých rad jejich univerzit.
Máte pocit, že je tato práce stereotypní?
Samozřejmě jsou tu činnosti, které se opakují – musímvyřídit e-maily a provést běžnou administrativu. Podepisování dokumentů je takébezpochyby rutinní práce a je to do určité míry stereotyp. Mnohem pestřejší jeúčast na nejrůznějších akcích, na které jako rektor dostávám pozvánky. Sohledem na svůj nabitý program ale musím pečlivě zvažovat, kterých sezúčastním. Některé bohužel nemohu absolvovat vůbec, i když bych rád, protožejich je zkrátka příliš.
Jak moc je práce rektora časově náročná?
Pokud se mi podaří domů odejít před 18. hodinou, beru totak, že odcházím brzy, a považuji to za úspěch.
Co máte na své práci rád?
Líbí se mi, že mohu různé věci koncepčně rozmýšlet aplánovat dlouhodobé strategie. Problém je, že v každodenním shonu je velice obtížnénajít si klidnou chvíli na přemýšlení, takže se tomu věnuji spíše o víkendech,nebo když je nějaké delší volno. Například teď o Velikonocích jsem měl konečněvíce času zamyslet se nad novou univerzitní strategií.
Takže si nosíte práci i domů?
Ano, nosím. Ale je to spíše práce toho typu, že si musímpřečíst dokumenty nebo promyslet určité strategické věci. Každodenní agendu si domůneberu, to by mne nejspíš hnali. Doma se snažím především věnovat se rodině,protože už takhle jsem s ní velmi málo.
Řešíte v práci i nějaké záležitosti, které jsou vámnepříjemné?
Ano. Například když potřebujete někomu oznámit, že s ním jižnadále nepočítáte, není to nic příjemného. Ale i to patří k práci rektora.
A pokud například musíte vyhodit nějakého studenta, jdeto také přes vás?
Studijní záležitosti jsou v gesci děkanů a proděkanů jednotlivýchfakult. Ale může samozřejmě nastat situace, že řeším nějakou stížnost. V rámciodvolání funguji jako poslední instance. Jinak řadu věcí vyřizují místo měnapříklad prorektoři a podobně. U této funkce je obecně velmi důležité mítokolosebe lidi, na které je stoprocentní spolehnutí. Ti vám pak doporučí, jak vkonkrétní situaci postupovat. Není v lidských silách, aby jeden člověk řešilvše.
Jste v kontaktu se studenty?
Při svém nástupu do funkce jsem si dal závazek, že si udržímse studenty kontakt skrze výuku, takže mám s nimi jednu přednášku týdně. Navlastní kůži tak mohu zažít pedagogické peripetie. Někteří vyučující mi pakříkají, že to a ono není možné, a já jim naopak říkám, že to jde.
Máte pocit, že se dnešní studenti nějak liší od studentůpřed 20 lety?
Rozhodně jsou jiní, než bývali v době, kdy jsem studoval já.Tehdy bylo těžké se na vysokou školu dostat. Když se to ale podařilo, každý předpokládal,že se dotyčný student na škole udrží zuby nehty. Po ukončení školy šel pracovata kariéru měl víceméně předem danou. Pro dnešní studenty ale není zakončení školyživotním mezníkem. Dále ještě hledají, jezdí do světa, zkouší něco nového a pakjdou třeba znovu do školy na jiný obor. Škola už pro ně dnes není tak zásadní.Na druhou stranu jsou ale mnohem více flexibilní a dokážou přemýšlet v různýchsouvislostech.
Jak se to podle vás projevuje?
Učil jsem jednu studentku, která byla velmi matematickynadaná. A zjistil jsem, že jejím hlavním oborem je umění. Matematiku měla zapsanoupouze jako vedlejší předmět, a byla výborná. Dnes jsou studenti mnohempestřejší, vývoj oproti dřívějším dobám tu rozhodně je.
Snažíte se nějak pracovat se studenty na přednášce?
Je velmi důležité vést hodinu tak, aby studenti s vámizačali komunikovat. V České republice panuje jedna velká zvláštnost. Lidé se svámi stydí promluvit. Ale pro budoucí uplatnění to není dobré. Takže se snažímpřimět studenty, aby se mnou komunikovali, a tím získávám zpětnou vazbu, dozvímse o jejich zájmech. Zjistím například, že studentovi strojní fakulty přílišnejde matematika a zápasí s ní. Podle výsledku testu si řeknu, že to není mocdobré, ale když s ním zahájím konverzaci, mnohdy zjistím, že ten studentskutečně má o daný obor hlubší zájem, zajímá se o něj i nad rámec probíranélátky atd. Pak jde o to, umět studentovi poradit a navést ho správně.
Dostanete se k individuálním rozhovorům často?
Na přednášce ano, tam se studenty komunikuji. A oni pakchodí i jednotlivě a konzultují se mnou například témata svých bakalářských adiplomových prací. My jim nabízíme i spolupráci s firmami, což mnoho studentůtakzvaně chytne, protože praktické zkušenosti jsou dnes velmi ceněné.
Máte pocit, že studenti ZČU jsou v něčem odlišní oprotistudentům jiných VŠ?
Jsou tu obory i fakulty, které jsou do jisté míry odlišné –třeba Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Když jsem na ní učil, všiml jsemsi, že každý student tam byl svérázná osobnost. Jejich dotazy byly zcela jiné,než jsem kdy poznal. Komunikovali rozdílným způsobem a působili mnohemdospěleji než studenti jiných fakult.
Setkáváte se se studenty i neformálně?
V rámci akce na podporu dobrovolného dárcovství krveUniverzitní upír mě studenti pozvali na neformální večerní posezení. Původnějsem se chtěl zastavit jen na dvacet minut, ale nakonec jsem se domů dostával poslednímautobusem. S každým z nich jsem si popovídal a jejich příběhy jsou velmi poutavé.Jsou opravdu jiní, než byli studenti dříve. Chvíli studují tady, pak přeruší,pak se zase vrátí, vycestují na Erasmus, pak jinam do zahraničí, chvílipracují. Byla to zajímavá zkušenost a ještě více mě utvrdila v tom, že pracovatse studenty je správná věc.
Půjdete se podívat i na Light show?
Ano, rád bych přišel. Je to zase další příležitost, jak seneformálně potkat se studenty mimo zdi univerzity a sdílet s nimi kroměobvyklých pedagogických zážitků také chvíle odpočinku a zábavy.
Jak se baví studenti ZČU?
Naši studenti jsou velmi aktivní v rámci studentských organizací.Jedna z nich například pomáhá prvákům, aby se na univerzitě zorientovali.Za velmi přínosnou považuji rovněž již zmíněnou akci Univerzitní upír na podporudobrovolného dárcovství krve.
Plzeň je v letošním roce hlavním městem kultury. Půjdetese podívat na nějaké akce?
Půjdu se podívat rád. Některé akce pořádáme i sami, v rámciSlavností svobody například připravujeme Plzeňské rozhovory. V řadě věcí spolupracujena projektu města kultury naše umělecká fakulta, ať už je to vybudováníkreativního inkubátoru nebo třeba kurzy zaměřené na umělecký management. Plzeňje nyní navíc nejenom městem kultury, ale pro rok 2015 byla vyhlášena takéměstem univerzitním. To jen potvrzuje, že fungujeme ve vzájemné symbióze –univerzita pomáhá Plzni formovat a udržovat její mladistvou tvář a studentskéhoducha a připravuje špičkové odborníky pro její další hospodářský růst. Na druhéstraně může uchazečům kromě kvalitního vzdělání nabídnout také jedinečnou atmosféruzápadočeské metropole a nepřeberné množství kulturních i sportovních akcí, kterése zde odehrávají.
Samozřejmě jsou tu činnosti, které se opakují – musímvyřídit e-maily a provést běžnou administrativu. Podepisování dokumentů je takébezpochyby rutinní práce a je to do určité míry stereotyp. Mnohem pestřejší jeúčast na nejrůznějších akcích, na které jako rektor dostávám pozvánky. Sohledem na svůj nabitý program ale musím pečlivě zvažovat, kterých sezúčastním. Některé bohužel nemohu absolvovat vůbec, i když bych rád, protožejich je zkrátka příliš.
Jak moc je práce rektora časově náročná?
Pokud se mi podaří domů odejít před 18. hodinou, beru totak, že odcházím brzy, a považuji to za úspěch.
Co máte na své práci rád?
Líbí se mi, že mohu různé věci koncepčně rozmýšlet aplánovat dlouhodobé strategie. Problém je, že v každodenním shonu je velice obtížnénajít si klidnou chvíli na přemýšlení, takže se tomu věnuji spíše o víkendech,nebo když je nějaké delší volno. Například teď o Velikonocích jsem měl konečněvíce času zamyslet se nad novou univerzitní strategií.
Takže si nosíte práci i domů?
Ano, nosím. Ale je to spíše práce toho typu, že si musímpřečíst dokumenty nebo promyslet určité strategické věci. Každodenní agendu si domůneberu, to by mne nejspíš hnali. Doma se snažím především věnovat se rodině,protože už takhle jsem s ní velmi málo.
Řešíte v práci i nějaké záležitosti, které jsou vámnepříjemné?
Ano. Například když potřebujete někomu oznámit, že s ním jižnadále nepočítáte, není to nic příjemného. Ale i to patří k práci rektora.
A pokud například musíte vyhodit nějakého studenta, jdeto také přes vás?
Studijní záležitosti jsou v gesci děkanů a proděkanů jednotlivýchfakult. Ale může samozřejmě nastat situace, že řeším nějakou stížnost. V rámciodvolání funguji jako poslední instance. Jinak řadu věcí vyřizují místo měnapříklad prorektoři a podobně. U této funkce je obecně velmi důležité mítokolosebe lidi, na které je stoprocentní spolehnutí. Ti vám pak doporučí, jak vkonkrétní situaci postupovat. Není v lidských silách, aby jeden člověk řešilvše.
doc. Dr. RNDr. Miroslav Holeček
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu, obor teoretická fyzika. Od roku 1996 působí jako akademický a vědecko-výzkumný pracovník na Západočeské univerzitě v Plzni. Dlouhodobě se věnuje termodynamice a termomechanice kontinua, zajímají ho i filozofické souvislosti moderní přírodovědy. Funkci rektora Západočeské univerzity v Plzni vykonává od března 2015. Předtím působil jako ředitel vysokoškolského ústavu Nové technologie.
Jste v kontaktu se studenty?
Při svém nástupu do funkce jsem si dal závazek, že si udržím se studenty kontakt skrze výuku, takže mám s nimi jednu přednášku týdně. Na vlastní kůži tak mohu zažít pedagogické peripetie. Někteří vyučující mi pak říkají, že to a ono není možné, a já jim naopak říkám, že to jde.
Máte pocit, že se dnešní studenti nějak liší od studentů před 20 lety?
Rozhodně jsou jiní, než bývali v době, kdy jsem studoval já. Tehdy bylo těžké se na vysokou školu dostat. Když se to ale podařilo, každý předpokládal, že se dotyčný student na škole udrží zuby nehty. Po ukončení školy šel pracovat a kariéru měl víceméně předem danou. Pro dnešní studenty ale není zakončení školy životním mezníkem. Dále ještě hledají, jezdí do světa, zkouší něco nového a pak jdou třeba znovu do školy na jiný obor. Škola už pro ně dnes není tak zásadní. Na druhou stranu jsou ale mnohem více flexibilní a dokážou přemýšlet v různých souvislostech.
Jak se to podle vás projevuje?
Učil jsem jednu studentku, která byla velmi matematicky nadaná. A zjistil jsem, že jejím hlavním oborem je umění. Matematiku měla zapsanou pouze jako vedlejší předmět, a byla výborná. Dnes jsou studenti mnohem pestřejší, vývoj oproti dřívějším dobám tu rozhodně je.
Snažíte se nějak pracovat se studenty na přednášce?
Je velmi důležité vést hodinu tak, aby studenti s vámi začali komunikovat. V České republice panuje jedna velká zvláštnost. Lidé se s vámi stydí promluvit. Ale pro budoucí uplatnění to není dobré. Takže se snažím přimět studenty, aby se mnou komunikovali, a tím získávám zpětnou vazbu, dozvím se o jejich zájmech. Zjistím například, že studentovi strojní fakulty příliš nejde matematika a zápasí s ní. Podle výsledku testu si řeknu, že to není moc dobré, ale když s ním zahájím konverzaci, mnohdy zjistím, že ten student skutečně má o daný obor hlubší zájem, zajímá se o něj i nad rámec probírané látky atd. Pak jde o to, umět studentovi poradit a navést ho správně.
Dostanete se k individuálním rozhovorům často?
Na přednášce ano, tam se studenty komunikuji. A oni pak chodí i jednotlivě a konzultují se mnou například témata svých bakalářských a diplomových prací. My jim nabízíme i spolupráci s firmami, což mnoho studentů takzvaně chytne, protože praktické zkušenosti jsou dnes velmi ceněné.
Máte pocit, že studenti ZČU jsou v něčem odlišní oproti studentům jiných VŠ?
Jsou tu obory i fakulty, které jsou do jisté míry odlišné – třeba Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Když jsem na ní učil, všiml jsem si, že každý student tam byl svérázná osobnost. Jejich dotazy byly zcela jiné, než jsem kdy poznal. Komunikovali rozdílným způsobem a působili mnohem dospěleji než studenti jiných fakult.
Setkáváte se se studenty i neformálně?
V rámci akce na podporu dobrovolného dárcovství krve Univerzitní upír mě studenti pozvali na neformální večerní posezení. Původně jsem se chtěl zastavit jen na dvacet minut, ale nakonec jsem se domů dostával posledním autobusem. S každým z nich jsem si popovídal a jejich příběhy jsou velmi poutavé. Jsou opravdu jiní, než byli studenti dříve. Chvíli studují tady, pak přeruší, pak se zase vrátí, vycestují na Erasmus, pak jinam do zahraničí, chvíli pracují. Byla to zajímavá zkušenost a ještě více mě utvrdila v tom, že pracovat se studenty je správná věc.
Půjdete se podívat i na Light show?
Ano, rád bych přišel. Je to zase další příležitost, jak se neformálně potkat se studenty mimo zdi univerzity a sdílet s nimi kromě obvyklých pedagogických zážitků také chvíle odpočinku a zábavy.
Jak se baví studenti ZČU?
Naši studenti jsou velmi aktivní v rámci studentských organizací. Jedna z nich například pomáhá prvákům, aby se na univerzitě zorientovali. Za velmi přínosnou považuji rovněž již zmíněnou akci Univerzitní upír na podporu dobrovolného dárcovství krve.
Plzeň je v letošním roce hlavním městem kultury. Půjdete se podívat na nějaké akce?
Půjdu se podívat rád. Některé akce pořádáme i sami, v rámci Slavností svobody například připravujeme Plzeňské rozhovory. V řadě věcí spolupracuje na projektu města kultury naše umělecká fakulta, ať už je to vybudování kreativního inkubátoru nebo třeba kurzy zaměřené na umělecký management. Plzeň je nyní navíc nejenom městem kultury, ale pro rok 2015 byla vyhlášena také městem univerzitním. To jen potvrzuje, že fungujeme ve vzájemné symbióze – univerzita pomáhá Plzni formovat a udržovat její mladistvou tvář a studentského ducha a připravuje špičkové odborníky pro její další hospodářský růst. Na druhé straně může uchazečům kromě kvalitního vzdělání nabídnout také jedinečnou atmosféru západočeské metropole a nepřeberné množství kulturních i sportovních akcí, které se zde odehrávají.
Text: Veronika Doskočilová
Foto: ZČU
