Jaká je cesta do rektorského křesla? Vždycky jste se chtěl stát rektorem?
Nechtěl, mě to ani v duchu nenapadlo. V roce ’89 jsem si myslel, že už mám kariéru ukončenou, měl jsem jiné starosti, ale pak to přišlo nějak s dobou. Nejprve jsem dělal vedoucího ústavu, pak jsem se stal děkanem Podnikatelské fakulty, potom prorektorem pro strategii. No a v tu dobu už mě sem tam někdo vyzval, abych kandidoval na rektora.
Učíte ještě, nebo už se věnujete pouze rektorským povinnostem?
Teď jsem učil čtyři hodiny a ještě po rozhovoru mě čekají další dvě. Je to chyba, podle mě by rektor měl být manažer, měl by se zabývat sháněním peněz, řízením školy. Spousta lidí se na to ale dívá jinak, vidí v tom akademickou funkci, razítko na talár a myslí si, že rektor má učit. Učím rád, baví mě to, ale myslím si, že by v tom měl být kompromis. Učit přiměřeně, aby rektor neztratil kontakt se studenty.
Jak se díváte na školské reformy a na problém školného? Jste pro, nebo proti?
Mně se líbil přístup dnešní vládní garnitury, která v programovém prohlášení říkala, že prvně musí být zákon na podporu finanční pomoci študákům, pak se bavme o školném. Řada lidí je v situaci, kdy potřebují sociální podporu. Stát nemá tolik prostředků, aby živil tak obrovský okruh studentů, protože se řeklo, že každý, kdo obrazně řečeno udrží tužku, bude vysokoškolák. Není jiné řešení, než aby školství bylo dotováno z privátních zdrojů, ale co je důležité a co rektoři pořád říkají: ať při tom nedochází ke snížení státního příspěvku na studenta. V žádném případě bych ale nechtěl, aby ta zátěž byla kompletně převedena na studenty, to by nebylo fér. To je největší hrozba do budoucna.
Co by školné změnilo konkrétně na VUT?
Nic moc. Strojař by měl mít školné jiné než třeba výtvarný umělec, to je rozumné. Když někdo bude chtít studovat dějiny umění nebo jiné atraktivní obory, ať platí, to je v pořádku. A jestliže chce jít studovat to, co stát potřebuje, tak ať to platí stát.
PROF. ING. Karel Rais, CSC., MBA, DR. H. C.
Rektorem Vysokého učení technického v Brně je od roku 2006. Předtím pracoval jako prorektor VUT pro strategický rozvoj a děkan Fakulty podnikatelské. Mezi lety 1992 a 1995 studoval na Nottingham Trent University ve Velké Británii a na zahraničních univerzitách pravidelně přednáší.
Studoval jste ve Velké Británii. Jak byste srovnal vysoké školství v České republice a v zahraničí, je v něm velký rozdíl?
Před patnácti lety bych řekl, že je, dneska si myslím, že není. Studenti jsou tady stejně aktivní, jako byli v Anglii, učitel je tady taky lépe placený než průměr. Když se podíváte na vybavení třeba VUT nebo podobné univerzity, tak je nejen srovnatelné, ale leckdy výrazně lepší než na technice v zahraničí. A jestliže je student šikovný, může si na škole vydělat peníze, o kterých se mu v podnikové praxi ani nesní, pokud není zrovna majitelem firmy. Chytří lidé v technickém a přírodovědném vysokoškolském prostředí nyní mají obrovskou šanci. Musí do toho investovat šest devět let, aby se rozjeli, udělali doktorát, pak mají otevřený svět. To dřív vůbec nebylo.
Podporujete na VUT nějaké studentské organizace?
Ano, spolupracujeme s různými organizacemi. Pro mě jsou dobré ty, za kterými jsou vidět výsledky. Požádají mě o podporu a já jim vyhovím, protože vím, že to dopadne dobře. Třeba na elektrofakultě dobře funguje spolek Studenti pro studenty, pak tu máme mezinárodní studentský klub, který pomáhá studentům ze zahraničí, a spolupracujeme dlouhá léta i s ACSA. Neodmítáme nikoho, když je to přínosné pro školu.
Hodně se mluví o propojení vysokých škol a praxe. Považujete to za důležité?
Velmi. Má to několik rovin. Jednak na úrovni firma–škola. Například nám stavaři dopředu přednesou svoje problémy, pak přijdou učitelé a vědci, konzultují spolu a uzavírají dohody. Zmínil bych také Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost s Hospodářskou komorou. V rámci toho programu s námi 170 podniků uzavřelo smlouvy – pustí naše studenty do svých podniků a naši lidé tam budou řešit jejich problémy. Celý projekt moc nestál a efekt byl fantastický. Na úrovni manažerů spolupracujeme se Svazem průmyslu, s ministrem Kubou jsme dali dohromady podporu technických a přírodovědeckých oborů. Myslím si, že by firmy, které studenty finančně podporují a mají pro ně různé stipendijní programy, měly mít nějaké daňové zvýhodnění.
Jak probíhal rozhovor:
Pokud byste očekávali striktního upjatého pedagoga v perfektně padnoucím obleku a s distingovaným vystupováním, u profesora Raise byste byli poněkud překvapeni. Přátelský tón rozhovoru občas okořeněný vtipem či ironickou poznámkou povýšil naše povídání na velmi příjemný zážitek. Zároveň máte pocit, že profesor Rais je skutečně člověk na svém místě, který velmi dobře ví, co dělá, a umí si to obhájit.
Jak se vám líbí nový klip „Miluji tě, mé VUT“? Koneckonců jste v něm hrál...
Já jsem tam hrál, aniž jsem tušil, jaký to bude mít efekt. Ale moc se mi to líbilo a příjemně mě to překvapilo. V klipu je spousta jinotajů, které jsem neznal a museli mi je vysvětlit. Je to zkrátka dobře cílené na mladé lidi a podle toho, co píšou různé marketingové portály, je to jeden z nejlepších propagačních klipů VŠ. Za relativně málo peněz jsme se dostali do médií, v neděli dokonce dvakrát do televizních zpráv.
Čeho byste chtěl jako rektor ještě dosáhnout? Máte nějakou metu?
Dobrá otázka. Zaprvé chci slušně dokončit rozjeté projekty Evropské unie. V získávání finančních prostředků z EU jsme patřili mezi nejúspěšnější – loni jsme proinvestovali tři a půl miliardy korun, z toho asi jenom dva miliony činily neuznatelné náklady, to byl fantastický výsledek. Je potřeba to ještě letos dotáhnout. Druhá věc je dobudovat oddělení kvality a strategie a chtěl bych sem dostat ještě víc zahraničních studentů. Máme docela zajímavé kontakty s ruskou univerzitou v Iževsku, kde učíme studenty česky a asi 70–100 z nich si pak u nás dělá doktoráty. Hlavně chci všechno dotáhnout bez průšvihů a s čistým štítem do konce.
Text: Zdeněk Horák
Foto: David Christian Lichtag
