Zhruba v půlce listopadu na vaší škole proběhl Rektorský den. O co se jedná?
Rektorský den je akce, kterou děláme pravidelně dvakrát za rok. Snažíme se na ní přimět naše studenty, aby dělali něco jiného, než jen studovali od rána do večera. Aby si aktivně odpočinuli, šli si zasportovat. V rámci tohoto dne tedy pořádáme sportovní akce.
Jsou vaši studenti aktivní?
Já si myslím, že ano. Ne všichni, máme okolo 9 tisíc studentů, ale docela hodně z nich se společných akcí pravidelně zúčastňuje, kromě toho mají hodnotné vlastní aktivity. Máme třeba velmi kvalitní divadelní soubor Úplně nenormální ochotnický spolek (ÚNOS), který původně založili studenti a dnes se v něm již angažují jako naši zaměstnanci.
Když jste narazil na ten počet, jste spokojený s tím, kolik studentů letošní akademický rok nastoupilo na vaši univerzitu?
Tento počet studentů je rozumný a odpovídá současné době. Všichni víme, že už asi šest let klesá počet 19letých a ještě několik let klesat bude. Ono se to nezdá, ale z více než 120 000 se počet snížil asi o třetinu, což je velké číslo. A počty stále klesají. Výsledkem je, že bude málo těch, kteří budou moci studovat nejen u nás, ale na všech vysokých školách. Ministerstvo pak platí snížený počet a to znamená, že státní příspěvek na výuku činí stále méně peněz. Platí to pro všechny vysoké školy.
Myslíte si, že současní studenti se chtějí něco naučit, nebo se jenom ženou za diplomem?
Jak kteří. Bohužel tento stát a řada státních orgánů přesvědčily řadu mladých lidí, že jim stačí papír, ale nepotřebují znalosti. Dneska potřebuje kdejaký úředník mít vystudovanou nějakou vysokou školu. Je prakticky lhostejné jakou, a proto lidé chodí studovat nejrůznější a co nejsnadnější obory, které nesouvisejí s jejich prací, jen proto aby měli diplom. To je opravdu špatný trend a my se snažíme motivovat ty studenty, kteří se skutečně chtějí něco dozvědět.
Daří se vám přesvědčit studenty technických oborů, aby si zapisovali humanitní předměty a naopak?
Jak kdo a jak kdo chce. Bylo by to ideální. Už staří Řekové prosazovali, že nestačí jen něco umět, ale třeba mít i dobrou fyzickou kondici, a také zdůrazňovali význam sportu. Což se nám daří. Na naší univerzitě studuje řada vynikajících sportovců a my je podporujeme. Další věcí je, že i vzdělaný technik by měl umět vystupovat kultivovaně a měl by mít všeobecný přehled. Pokud někdo absolvuje žádaný technický obor, měl by umět vystupovat a jednat v cizím jazyce, měl by umět prezentovat to, co vymyslí, měl by umět o tom sepsat zprávu – pokud možno bez pravopisných chyb. S tím souvisí například znalost historie, současného společenského dění, jazyků, včetně mateřského a také rétoriky. I ty by měly patřit ke vzdělání ryzího technika.
Jaký je váš názor na sociální sítě?
Sociální sítě jsou zvláštní fenomén. Mají jistě své klady i zápory. Studenti se na nich rychle informovují o čemkoliv. Ale také vedou k tomu, že dnešní mladí lidé mezi sebou komunikují zkratkovitou formou. Nesoustředí se na to, aby to, co píší, bylo gramaticky správně. Proto se setkáváme i s pracemi doktorů, které mají gramatické chyby. Sociální sítě mohou být přínosné, ale na druhou stranu je třeba umět komunikovat s lidmi bez sítí, z očí do očí.
Ptám se, protože jsem si všimla, že nemáte profil na sociálních sítích. Jak se dá jinak hromadně komunikovat s 9 tisíci studenty?
Chodím na různá setkání se studenty, zúčastňuji se jejich akcí, pravidelně pořádáme setkání vedení univerzity se studenty na kolejích. Ale studenti také přichází za mnou se svými nápady, někdy žádají o podporu. Dost často sem chodí s tím, že chtějí něco udělat. Třeba jednou přišli, že chtějí založit orchestr. Stačilo málo. Dali jsme jim místnost, pár tisíc korun, aby koupili stojánky na noty, a oni za pár let orchestr vytvořili a dnes skvěle hrají. Snažím se podporovat podobné akce. Nesmíte jim do toho moc mluvit – oni přijdou s nápadem, vy jim řeknete, co mají dodržovat. Když se dá mladým lidem šance, tak ledacos dokážou.
Je těžší se na vaši školu dostat, nebo se na ní udržet?
Myslím, že je potřeba uchazeči o studium umožnit, aby se dostal na obor, který si vybral. Proto není dobré rozhodnout jen podle přijímací zkoušky, kdy se během dvou hodin rozhodne o zbytku života toho člověka. Každý by měl mít šanci nastoupit do prvního roku a tam ukázat, jestli na to má, nebo nemá. Sice to vede k tomu, že spousta lidí pak odpadne, ale na druhou stranu vystudují skvělí absolventi, kteří by se na školu třeba kvůli momentální dispozici nedostali.
Vaše koleje na Harcově získaly již třikrát titul Kolej roku. Čím to je? Jsou liberečtí studenti víc semknutí než studenti ve větších univerzitních městech?
Já jsem za studií na ČVUT bydlel na Strahově. Koleje na Strahově a naše koleje se liší v několika řádech, pokud se mám vyjádřit v matematice. Také bych mohl říci: Hodně špatný trabant a hodně dobrý mercedes. Naše koleje jsou opravené, pořád tu probíhají rekonstrukce. Je tam pěkné bydlení, vedle kolejí jsou večerní kluby, sportoviště. My tyto aktivity podporujeme. Mám takovou představu, zatím spíš sen. Během pár let bych chtěl přesvědčit studenty, abychom si sehnali osmiveslici a jezdili primátorky v Praze. Máme tady přehradu, tak proč ne? Ale zatím nemáme ani tu loď.
Vy byste také vesloval?
Já bych se zapojil tak, že bych jim z břehu mával.
Jedna z vašich nových pých je G-komplex. Mol byste ho představit?
Univerzita měla dva velké projekty. Ten první je ryze výzkumný, zaměřený na nanotechnologie. Je to první projekt tohoto typu, který byl v ČR podepsán, zrealizovali jsme jej, dnes úspěšně funguje. Funguje proto, že když jsme ho připravovali, tak jsme si poctivě vypočítali, jak má být veliký, abychom ho byli schopni uživit. Utrácet peníze, když je někdo dává, je věc jedna, ale umět je využít, je věc druhá. Objekt G je jiná prioritní osa programu. Tam nešlo o výzkum, ale budovaly se spíše učebny a laboratoře, pracovní místnosti pro doktorandy a také aula, kde už proběhly první imatrikulace a která měla letos 17. listopadu svoji kulturní premiéru, když nám zde zpívala paní Marta Kubišová.
Prý se vám na něm také podařilo dost ušetřit…
Obě naše stavby jsme postavili podstatně levněji, než byla vysoutěžená cena. Objekt první měl stát 470 milionů a postavili jsme ho za 258 milionů, takže jsme ušetřili 200 milionů. Kdo dnes v této republice umí takové peníze ušetřit? Na druhém jsme ušetřili asi 136 milionů. Takže jsme je postavili velmi úsporně a obě budovy jsou nejen hezké, ale i účelné.
Máte tu i studenty ze zahraničí. Znáte jejich počet?
Je jich tu kolem pět set asi ze čtyřiceti zemí. Hodně z nich sem přichází proto, že naše textilní fakulta představuje jedno z mála špičkových pracovišť v oblasti textilního výzkumu na světě. Další podobná pracoviště jsou třeba na Dálném východě. Máme tady i studenty z Indie, Číny nebo Vietnamu.
Přicházíte s nimi do styku?
Hovořím s nimi, potkávám je a také je učím.
Na co se mohou studenti těšit nového, co se týká TUL?
Nemám rád, když musí studenti někde čekat mezi bloky přednášek a někde postávat nebo bezcílně čekat – proto jsme pro ně udělali v areálu školy denní studentský klub, který vznikl rekonstrukcí výrobní haly. Budou tam křesílka, wi-fi, automat na pití, tedy to, co potřebujete, když si chcete odpočinout nebo si popovídat v příjemném prostředí.
Další novinkou je školka. Proč jste se rozhodl v areálu vysoké školy zřídit zařízení pro děti?
Otevřeli jsme školku pro 50 dětí, vznikla také rekonstrukcí naší výrobní haly. Je především pro děti našich zaměstnanců a studentů. Chválí si to zejména mladé vědkyně, kterým jsme usnadnili návrat k vědecké práci. Pro děti máme i další aktivitu – je to velmi úspěšná Dětská univerzita. Děti k nám přijíždějí z celé republiky a u nás chodí do laboratoří a plní úkoly. Také dělají „státnice“ – mají vlastní imatrikulací, index a po splnění všech povinností, včetně obhajoby závěrečné práce, jim připravíme slavnostní promoci, na které jim v talárech předáváme diplomy. Chodí k nám i studenti středních škol, kteří se pak hlásí ke studiu na některé z našich fakult. Přestavuji si to tak, že ti nejlepší u nás zůstanou vědecky a pedagogicky pracovat, založí si rodinu a svoje děti k nám dají do školky. A takhle stále dokola.
Zdeňek Kůs
Vystudoval ČVUT, dva roky byl vědecký aspirant v Akademii věd. Pak se odstěhoval do Jablonce nad Nisou, nyní už tam bydlí skoro 30 let. Zabývá se aplikacemi výpočetní techniky v textilní a oděvní výrobě, vývojem měřících metod a simulací výrobních procesů. Od konce 90. let byl předsedou univerzitního Akademického senátu. Před nástupem do současné funkce byl šest let prorektorem pro rozvoj a výstavbu. O post rektora se ucházel s dalšími šesti kandidáty, což byl rekordní počet uchazečů v historii univerzity.
Text: Michaela Bůnová
Foto: Jan Pešek
