Jaká byla vaše cesta na Jihočeskou univerzitu?
Moje cesta na Jihočeskou univerzitu začíná cestou do Českých Budějovic už před hezkou řádkou let. Jsem jedním z tehdejších mladých lidí, kteří nastoupili do nových ústavů Československé akademie věd. Do Českých Budějovic byly z Prahy v polovině osmdesátých let přemístěny akademické ústavy ekologicko-biologického zaměření.
A odkud vlastně pocházíte?
Pocházím z Českomoravské vrchoviny, od Poličky. Studoval jsem v Praze, tady jsem také absolvoval vědeckou aspiranturu, dnes bychom řekli doktorské studium. Jako většina mladých lidí jsem chtěl v Praze zůstat, ale nebylo jednoduché tu získat bydlení, obzvlášť když už jsem měl rodinu. Zrovna v té době se otevíraly ony nové ústavy na jihu Čech, tak jsem využil příležitosti a nastoupil do Parazitologického ústavu AV v Českých Budějovicích, kde jsem svými výzkumnými aktivitami vázán doposud.
A s univerzitou to tedy bylo jak?
Moje cesta na univerzitu souvisela s listopadem ’89. Hned na začátku 90. let jsme začali uvažovat, jak posílit české vysoké školství. Navíc nebyl úplně jasný ani další osud Akademie věd. Jako mladý vědecký pracovník jsem se spolu s dalšími kolegy z jihočeských pracovišť AV nadchnul pro myšlenku vytvořit fakultu zaměřenou na biologické vědy. Fakulta nemohla existovat při ústavech AV, a tak jsme zcela přirozeně přivítali možnost připojit se k nově zakládané Jihočeské univerzitě. Počátek mého působení na univerzitě tak souvisí s prací v přípravném výboru na ustavení Biologické fakulty. Mnohem později jsem byl zvolen jejím děkanem a v roce 2007 jsme původní úzce zaměřenou Biologickou fakultu přeměnili v Přírodovědeckou fakultu.
Vy tedy máte zkušenost se stěhováním za studiem a prací, hodně cestujete. Jak vidíte situaci dnešních studentů a jejich vztah k mobilitě?
Myslím si, že na to není tak úplně jednoduchá odpověď. Je jisté, že ta dnešní generace je proti té mé ve zcela jiné situaci. My jsme toužili cestovat, jakkoliv to skoro nebylo možné, příležitostí bylo minimum. Dnes je situace zcela jiná, možnosti pro výjezdy ven jsou neomezené, takže v dnešní generaci univerzitních studentů je podstatná část, která vyjíždí za poznáváním nových zemí a zkušeností. Současně je ale dost i těch, kdo se do zahraničí z různých důvodů nehrnou.
A neměli by se studenti snažit víc?
Určitě by mobilita studentů a vůle mladých lidí po zahraničních zkušenostech mohly být větší, nicméně mám pocit, že je to trend pozorovaný nejenom u nás, ale i v jiných zemích Evropy či mimo ni. Z osobní zkušenosti vím, že třeba není jednoduché získat v USA skupinu studentů pro pobyt na univerzitách u nás. Nicméně nemusí jít nutně o pobyty výměnné. Snažíme se, aby počet zahraničních kolegů a studentů u nás byl co největší, protože každodenní kontakt s nimi je velkou zkušeností také pro naše studenty a učitele.
Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.
Rektorem Jihočeské univerzity se stal zhruba před rokem, 1. dubna 2012. Na univerzitě má však za sebou dlouhou a významnou kariéru, dvě volební období byl děkanem Přírodovědecké fakulty (dříve Biologické fakulty), na jejímž vzniku se krátce po listopadu 1989 podílel. Je předním odborníkem v oboru parazitologie a velkým zastáncem mezinárodní spolupráce akademických obcí. V Českých Budějovicích působí od poloviny osmdesátých let, kdy nastoupil do Parazitologického ústavu Akademie věd.
Na dnešní studenty je kladen veliký nátlak, aby získávali praxi už během studia. Je takový tlak i u vás? A co mohou pro získání praxe studenti udělat?
Studenti takové možnosti vyhledávají, bohužel není uspokojen každý, kdo o praxi stojí. Myslím, že se to docela dobře daří našim studentům Ekonomické fakulty, v určitých oborech i Přírodovědecké fakultě, zejména tam, kde studenti dostávají možnosti pracovat třeba v biotechnologických firmách či na ekologických projektech. Nedávno jsem zjistil, že aktivní skupina našich studentů informatiky založila společnost, která se zabývá komerční činností v oblasti vývoje softwaru, a jejich práce se setkává s docela velkým zájmem. V rámci Jihočeského vědeckotechnického parku existuje inkubátor firem, do jejichž činnosti se rovněž někteří studenti zapojují.
Daří se vám do Českých Budějovic lákat dostatek studentů? Univerzitní svět často vypadá velmi pragocentricky...
Jedním z nepříznivých faktorů pro pražské vysoké školy jsou vysoké životní náklady, které bývají zejména pro mimopražské často neúnosné. Na to ale pochopitelně studenty primárně nelákáme. Na univerzitě máme obory, které zájmem uchazečů o studium přesahují hranice jihočeského regionu, pravdou však je, že jiné obory z podstatné části naplňujeme právě studenty z našeho kraje. Považujeme si jich, neboť jejich absolventi dobře slouží našemu kraji. Přírodovědecká fakulta si vede velice dobře v oblasti biologických disciplín, biologie tu má silné zázemí právě v tradiční vazbě na pracoviště AV. Studenty z větších dálek láká ale i naše Zemědělská fakulta, kde se dá studovat v podstatě to tradiční zemědělství, zatímco na ostatních zemědělských vysokých školách už namnoze převažují trendy zdůrazňující mnohem více zaměření spíše do potravinářského sektoru. Jihočeskou specialitou naší univerzity je nová Fakulta rybářství a ochrany vod, vzešlá z dlouhé tradice rybářského a vodohospodářského školství a praxe na jihu Čech.
Jaký je váš kontakt se studenty na univerzitě?
Snažím se, abych měl kontakt se studenty co největší. Dostatek příležitosti mám v mé laboratoři, kde bychom se bez studentů vůbec neobešli, jsou pro nás vskutku kolegy. Jinou příležitostí je moje výuka, přednáším celému ročníku základní kurz biochemie v bakalářském studiu a jsem garantem a zároveň učím v přeshraničním oboru biologická chemie, který už od roku 2007 provozujeme s Univerzitou Jana Keplera v Linci a který je naší chloubou.
A co kontakt mimo školní lavice?
Co se osobního kontaktu týče, scházím se s různými zájmovými skupinami studentů pokaždé, když připravují některou ze svých akcí, jakou byla např. Miss Jihočeské univerzity 2013 nebo volejbalový maraton a řada dalších. Se studenty jsem také v čilém elektronickém kontaktu; s nadsázkou říkám, že „telegrafuji“ každý den až do půlnoci a velmi často přitom odpovídám na dotazy studentů. Odepíšu vždy a každému, bývá to časově náročné, ale opravdu se snažím komunikovat pilně. Být v těsném kontaktu se studenty nebo kolegy vidím jako nesmírně důležitou věc a považuji to mimo jiné za smysl mé práce. Chystám se pořádat pravidelné podvečerní veřejné diskuse se studenty a pedagogy, při kterých budou mít možnost se mě zeptat na cokoliv (první taková diskuse proběhla několik dní po tomto rozhovoru – pozn. red.).
Text: Luděk Vokáč
Foto: Jindra Kodíček
