Až do dorosteneckého věku jste se věnoval fotbalu. Snil jste o velké kariéře?
Samozřejmě jako každý kluk, který se tomuto sportu intenzivně věnoval, jsem věřil, že jednou budu stát na velkém stadionu a bavit diváky.
Sen se vám tak trošku splnil, protože jednou za rok na velkém stadionu diváky bavíte s týmem ČZU při hokejové bitvě pražských univerzit.
Z toho mám velkou radost, je to výborná akce, která stmeluje studenty a vlastně i nás profesory. Je skvělý zážitek vidět, jak na jedné straně je plná tribuna našich fandících studentů a na druhé například těch z ekonomky.
Jak daleko jste to vůbec dotáhl ve fotbale?
Jako dorostenec jsem hrál nejvyšší českou soutěž, tedy první dorosteneckou ligu. Hrál jsem při studiu střední školy v Táboře. Po příchodu do Prahy jsem v podstatě s fotbalem skončil a začal se naplno věnovat studiu.
To se celkem vyplatilo, protože jste prošel ČZU s červeným diplomem. Skutečně jste byl tak pilným studentem?
To asi nebude ten správný výraz, musím přiznat, že jsem rozhodně nebyl ten typ, který by chodil na všechny přednášky. Naštěstí jsem měl kolem sebe spolužáky, kteří z přednášek psali dobré zápisky. (smích)
Medailonek – prof. Ing. Jiří Balík, CSc.
Na post rektora přišel z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Dříve byl prorektorem ČZU pro školní podniky a styk s odbornou veřejností. Vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze, kde později působil jako vedoucí katedry agrochemie a výživy rostlin. Je autorem více než 300 publikací a vědeckých a odborných článků. Stal se řešitelem českých i zahraničních grantových projektů, členem vědeckých rad mnoha univerzit a fakult, dále členem redakčních rad vědeckých časopisů. Garantem je především pro obory výživa rostlin a agrochemie.
Ale už jen vzhledem k těm známkám jste nemohl být lajdáckým studentem.
To je pravda, když šlo do tuhého a blížily se zkoušky, vždy jsem se soustředil jen na ně. Šest týdnů během zkouškového období pro mne neexistovalo nic jiného. Navíc nám při vyhazovu ze školy hrozila vojna, takže motivaci jsem měl velkou.
Vám evidentně pomohla ke skvělým výsledkům. Co ale taková střední škola, kdy jste ještě byl vášnivým fotbalistou? Ti nemívají zrovna nejlepší prospěch...
Měl jsem vyznamenání. Hnacím motorem pro mě byli moji bratři, oba velmi nadaní, se skvělými známkami. Já jsem takový talent neměl, ale doháněl jsem to pílí.
Ve sportovním kolektivu se „šprti“ moc nemuseli, nedávali vám to spoluhráči najevo?
Ani ne, tehdy byla jiná doba. Ti, kteří se učili dobře, šli na vysokou a fotbalu se přestali věnovat. Ti, kteří chodili na učňák, měli horší prospěch, ale mohli se fotbalu víc věnovat a řada z nich to díky tomu dotáhla do vyšších mužských soutěží.
Měl jste už dlouho dopředu jasno, co budete jednou studovat a čím budete?
Jak se to vezme, chtěl jsem být lékařem po vzoru svého staršího bráchy. Pak jsem přemýšlel i nad stavárnou. Nakonec ale rozhodlo přání mého táty, který ve mně viděl pokračovatele rodinné tradice v zemědělství.
Proto vyhrála „zemědělka“. Je to váš životní obor, vybral jste správně?
Musím říct, že ano. I když to vlastně začalo otcovým přáním, zemědělství, přesněji agronomie, mne zaujalo na celý život.
Navíc jste to dotáhl až do křesla rektora. Napadlo by vás někdy dříve, že budete sedět v této kanceláři?
Vůbec. (smích) V podstatě ani před lety, když jsem jako prorektor kandidoval na post rektora, jsem v případném úspěchu neviděl zásadní změnu kariéry. Do své role jsem se ale vžil a dělám maximum pro to, abych byl prospěšný všem, profesorům, studentům i veřejnosti.
Jaký vůbec máte vztah se studenty? Nemají z vás a vaší funkce až přílišný respekt?
Nějaký respekt asi mají, to je správné. Ale nerad bych, aby funkce mezi námi tvořila nějakou bariéru. Baví mě se studenty debatovat, konzultoval různá témata, chodit jim fandit na sportovní akce.
Rektor VŠE nám prozradil, že se občas podívá na studentská diskusní fóra, co si tam o něm studenti píší. Děláte to také?
Ne, ne, já na počítačové diskuse příliš nejsem. Nad klávesnicí je každý hrdina, věci by se však měly říkat přímo do očí a mělo by se o nich diskutovat. Tomu se nebráním, rád si vyslechnu každý názor. Přijde mi fér se o věcech bavit přímo.
Vraťme se na závěr ještě ke sportu. Obujete ještě občas sportovní boty a jdete se zapotit?
Hodně výjimečně, ale občas ano. Přeci jen, člověk z toho nesmí vypadnout úplně. Mnohem více než sportovcem jsem ale v této životní etapě fanouškem.
Chodíte na vrcholové akce, nebo sledujete své studenty?
Dá se říct, že sleduji oboje, chodím na ligový fotbal na Spartu a například na hokej na bitvu univerzit.
Jak se na to, že jste sparťan, dívají ostatní pražští rektoři?
Není to jednoduché, protože například rektor VŠE Richard Hindls je slávista. Občas, když se potkáme na sportovní akci, je to legrace.
Jak vypadá mezi rektory atmosféra během hokejové bitvy, popichujete se hodně?
Všichni jsme založením sportovci, takže si k tomu máme co říct. Hecujeme se, to je jasné, legrace tam nechybí.
Jak probíhal rozhovor
Představa o rektorech jako nudných pánech v obleku za stolem svých kanceláří je staromódní a od reality pořádně vzdálená. Jiří Balík je toho dokonalým důkazem. Stačí vám pár minut rozhovoru a pochopíte, že tenhle chlapík má v mnoha směrech podobný humor jako jeho studenti. Jako vášnivý sportovec dokáže do detailu rozebrat sestavu fotbalového národního mužstva nebo vyprávět o skvělé atmosféře při hokejové bitvě. Rektor ČZU je jeden z nás, má rád zábavu, sport a nebrání se žádné diskusi na jakékoliv téma. A víte, co nesnáší? Výraz „hnojárna“. „To je pro mě největší urážka,“ přiznává.
Text: Richard Valoušek
Foto: Pavla Králová
