AAU je nejstarší soukromou vysokou školou v Česku. Jaké byly její formální začátky?
Začínala jako nadace, později v souladu s vysokoškolským zákonem, získala státní souhlas pro působení vysoké školy, a ustálila se to ve formě obecně prospěšné společnosti. To je právní model, který vás nutí k tomu, aby veškeré vygenerované peníze byly zpětně investovány do předmětu podnikání.
Na Anglo-americké vysoké škole působíte už deset let, co se za tu dobu změnilo?
Škola za tu dobu, za kterou o ní můžu mluvit, prošla docela bouřlivým vývojem. A musím říct, že pozitivním směrem – jak co do počtu studentů (z 250 na 958, pozn. red.), tak co do akreditovaných a běžících magisterských programů. Škola je ve velice solidní a stabilní finanční situaci. Můžeme si dovolit přilákat sem vyučující z celého světa a poskytnout dobré zázemí i studentům. Největší částka jde na stipendia.Studenti, kteří mají studijní výsledky průměrně mezi 3,9 a 4,0 (kdy 4 je nejvyšší, tedy A), získávají prospěchové stipendium a studují zcela zadarmo,trochu horší mají vysoké slevy. Tento systém je pro studenty velmi motivační.Loni jsme na něj věnovali čtyři milióny korun. Poskytujeme také stipendia prosociálně slabé, pro romské studenty, uprchlíky, pro studenty se zdravotním postižením, z dětských domovů. Snažíme se reagovat i na živelné pohromy,kdy jsou školy zničeny, a poskytovat studentům dočasné místo studia.
Kandidujete na získání akreditace WASC. O co jde?
Jde o institucionální akreditaci, znamená to Western Association of Schools and Colleges. Je to jedna z šesti prestižních regionálních akreditací ve Spojených státech, jejíž jurisdikce je hlavně v Kalifornii. Tuto akreditaci mají elitní školy jako třeba Chapman, Stanford nebo Berkeley. Jsme první a jediná neamerická škola a světe, která má tuto afiliaci. Právě jsme ve druhém ze tří stádií, příští rok se bude hlasovat o naší plné akreditaci.
K čemu je ta akreditace v praxi dobrá? Otevírá dveře na americké vysoké školy?
Vzdělání našich studentů je už teď široce uznávané v USA. Řada našich absolventů pokračovala postgraduálním studiem na takových univerzitách jako je Oxford, Cambridge nebo Berkeley. Ale diplom bude mít s akreditací WASC úplně jinou hodnotu, počítáme, že to vzbudí velký zájem studentů z celého světa, kteří moci plný ekvivalent špičkového amerického vzdělání v takhle krásném městě jako je Praha.
Jak dlouho už ten proces trvá?
Začali jsme se o to zajímat v roce 2009, hlavní milníky byly v letech 2011 a 2012, kdy proběhla spousta návštěv, hodnocení a tak dále. Završeno to bylo hlasováním komisařů a získáním afiliace v únoru tohoto roku. A hlasování o plné akreditaci proběhne v červnu 2016.
Soukromé školy v Česku nemají moc dobrou pověst. Jak s tím bojujete?
Z celosvětového hlediska jsou až na pár výjimek na světové špičce takřka výhradně soukromé vysoké školy. V České republice tomu tak z historických důvodů není. Takže je pravda, že soukromé školy tu často zaostávají za těmi veřejnými. Ale z celosvětového hlediska je to přesně naopak, takže na tom systému není nic špatného. My se snažíme poměřovat s americkými soukromými školami, ty české nevnímáme ani jako konkurenci.
Assoc. Prof. Alan Krautstengl, Ph. D.
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu na UK, poté odjel do USA, kde celkem třináct let působil v americkém akademickém prostředí. Nejvíce času strávil v Ohiu, Jižní Dakotě, Portoriku a Kalifornii. Do čela Anglo-americké vysoké školy se dostal v roce 2005 a za tu dobu se mu podařilo dosáhnout mnoho zásadních změn.
Jak těžké je sek vám dostat?
Statisticky bereme zhruba čtyři studenty z deseti, což se běžně na soukromých školách v Česku neděje.
Jak probíhá výběrové řízení?
Má několik fází. Studenti se mohou přihlašovat kdykoliv během roku a začít studovat v jakémkoliv ze čtyř semestrů. Máme dva velké,podzimní a jarní, a dva malé, letní a zimní. Navíc jsou studenti spolutvůrci kurikula, rozhodují a nastaví si průběh studia a jednotlivé kurzy tak, jak potřebují. A s tím souvisí i platba. Jsme restaurace, ve které zaplatíte,za to, co sníte, a ne za to, jak dlouho tam sedíte. Takže nemáme stanovený přesnou dobu, za kterou se musí stihnout bakalář nebo magistr. Průměrná do bakalářského studia je u nás pod čtyři roky.
Kolik vyučujete oborů?
Máme pět takzvaných „schools“, což je určitý ekvivalent fakult tady v Česku. Vyučujeme humanitní a sociální vědy, později k tomu přibyla Škola mezinárodních vztahů a diplomacie, Škola byznysu a ekonomie, a také právo. Nejnovější školou je Škola žurnalistiky. Celkem tu máme studenty z 67 zemí světa. Na prvním místě jsou co do počtu studenti z USA,na druhém Češi.
Co sem Američany láká?
Jistě je to kultura a lokalita. Navíc když tady studují, tak kredity, které tu získají, jsou naprosto běžně a jednoduše aplikovatelné na jejich domácí univerzitě – ať už jsou tu na semestr nebo delší dobu.
Jezdí sem studenti z USA na semestr nebo spíš na celé studium?
Většina z nich v tento okamžik jede na jeden semestr. Ale není to stoprocentní. Je tu například celá řada veteránů, kterým americká vláda platí kompletně studium bez ohledu na to, kde studují. Jedním z našich cílů do budoucna je poskytovat půjčky americké vlády na studium,a tím pádem se pro nás stanou cílovou skupinou absolventi amerických středních škol, kteří sem budou jezdit na celou délku studia. Nechceme být tranzitní školou, i když je hezké sledovat, jak se zde různé kultury mísí.
Pozorujete rozdíl v přístupu ke studiu mezi americkými a českými studenty?
Studijní návyky vždy závisí od toho, odkud studenti pocházejí. Potom se to ale docela srovná, protože jsou jasně dané a specifikované podmínky, které platí stejně pro všechny. Každopádně zdejší národnostní, rasová a náboženská diverzita je příjemná. Vzdělání bezpochyby studenty spojuje.
V názvu máte anglo-americká, kde můžeme vidět ten britský prvek?
Hlavní akcent je na americký systém, ale ten britský se tu projevuje například v právu. Navázali jsme spolupráci s University of London, takže diplom našich absolventů práv jim v Británii otevírá dveře například k advokátní praxi.
Jak vypadá váš běžný rektorský den? Přece jen tohle je trochu jiný druh školy, takže asi i vaše náplň práce se bude trochu lišit…
Určitě, pro mě něco jako běžný den neexistuje. Každý den je jiný, přes padesát procent času trávím mimo kampus. Součástí mé práce je propagace školy, navazování partnerství, reprezentace školy na různých akcích,správních zasedáních, což je mnohdy časově náročné. Od doby, co tuto práci dělám, se mi takřka smyl rozdíl mezi pracovním a osobním životem. Je to různorodé.Může se stát, že jsem tu opravdu od nevidím do nevidím, a někdy naopak odjedu na tři dny na chalupu, starám se o záhonky a pracuji si na notebooku.
Odreagováváte se péčí o záhonky?
Snažím se od každodenní práce na počítači odreagovávat třeba četbou, filmy, nebo právě prací na zahrádce. Ale s tím mi musí vždycky někdo pomoct, protože jsem zvyklý pracovat hlavou a většinou jen přijdu k úrazu.
Jak jste se do pozice rektora dostal?
S manželkou a prvním dítětem rozhodli vrátit v roce 2001 z Ameriky do Čech. Pracoval jsem v akademickém prostředí a v roce 2005 jsem se dozvěděl o výběrovém řízení na tuto pozici, přihlásil se a vyhrál. Souběžně jsem pracoval nějakou dobu v Ústavu informatiky Akademie věd, ale pak tady začalo přibývat povinností a každý telefonát mě z matematického světa tvrdě navrátil do reality. Abstraktního světa čísel jsem se kvůli času pak musel vzdát.
Mluvil jste o navazování partnerství. Navazujete je i s budoucími zaměstnavateli vašich absolventů?
To taky. I když v tomto hledisku u nás dobře funguje kariérní centrum a kanceláře jednotlivých děkanů. V rámci studia musí totiž každý student povinně projít praxí v nějaké firmě, společnosti, organizaci. Ale hlavně navazuji vztahy s dalšími zahraničními univerzitami a organizacemi.
V lednu 2015 jste získali nové prostory Thurn-Taxisova paláce na Letenské 5. Jak se vám tu líbí?
Máme to tu plně zrekonstruované na náklady Prahy 1, která byla ještě podpořena pražským magistrátem a Ministerstvem kultury. Je to vzájemně výhodné Praze 1 vznikl dlouhodobý významný přínos z nájmu a odpadly udržovací náklady, my zase máme krásné prostory ke vzdělávání. Kdyby tu bylo například muzeum, tak vynaložené prostředky do této historické budovy Praze 1 těžko vrátí.
Nedávno jste oslavili 25. výročí. Co se nejvíc povedlo v uplynulém čtvrtstoletí a co plánujete do budoucna?
Prvním milníkem je, že škola se stala ekonomicky a finančně silná. Další věc je zavedení graduálních programů, tedy magisterského studia a výzkumu, s tím související uznáni všemi autoritami a změna názvu z College na University. Třetí a nejdůležitější je formální afilace s agenturou WASC, v tento okamžik ve stadiu kandidatury. Pochopitelně je to i studentské zázemí v podobě pravděpodobně nejkrásnějšího kampusu ve střední Evropě. Do budoucna nás čeká ta akreditace. Do deseti let bychom tu chtěli mít pět až deset tisíc kvalitních studentů z celého světa.
Text: Jekatěrina Tkačenko, Foto: Jana Sedlická
