Jak jste se seznámili?
M: Potkali jsme se před třemi lety na UK na Institutu ekonomických studií. Ymy pro mě byla exotická a také nosila nejkratší sukně na IESu.
Y: Martin se mi líbil, protože byl úplně jiný než ostatní. Na Čecha mi přišel neobvyklý, tajemný a divoký. A také měli doma uklízečku (smích).
Jak ti Martin vyznal lásku, Ymy?
Y: Neoficiální verze je taková, že měl velkou oslavu narozenin pár týdnů potom, co jsme si spolu začali. Tam se hrozně opil a poprvé mi vyznal lásku. Ale vzhledem k tomu, že si to pamatuje jen jeden z nás, tak se to prý nepočítá. A oficiální verze je loučení ve vestibulu metra v -20 °C předtím, než odjel na pět měsíců do Lisabonu.
Krátce poté, co jste spolu začali chodit, Martin odjel. Bylo to těžké?
Y: Naštěstí to nebylo tak hrozné, docela často jsem za ním jezdila. Oficiálně jsem z něj udělala „kamarádku“, protože jsem to v té době nemohla říct rodičům. Samozřejmě bylo docela těžké začínat vztah takhle na dálku, i přes to, že jsme si hodně skypovali. Ale podívala jsem se díky tomu do Portugalska a navštívila tam spoustu zajímavých míst. Třeba nezapomenu na rytmické tance s živou hudbou v lisabonských uličkách, nesměla chybět caipirinha nebo opíjení úžasným portským v místních sklípcích – lepší rande si snad ani neumím představit!
M: Místo divokých studentských párty jsem trávil večery u Skypu (úsměv).
Studujete teď společně v Amsterdamu, proč zrovna tady a co studujete?
M: Vždycky jsem hodně cestoval nebo i studoval venku. Magistr v zahraničí byl pro mě jedinou volbou. Více než rok, maximálně dva v Praze v kuse nevydržím, otázka byla kam. University of Amsterdam je dobrá škola, relativně levná a nabízí programy, které nás zajímají. Ymy studuje ekonometrii a já rozvojovou ekonomii.
Y: Oba jsme už na začátku našeho vztahu věděli, že chceme vycestovat na magistra do zahraničí. Vybrali jsme Amsterdam také kvůli tomu, že jsme se tam oba dostali.
Jak podle vás vypadá taková typická studentská láska?
Y: Ze začátku je to prostě romantika: „Nechceš jít na večeři ke mně domů, že bychom se u toho spolu podívali na makro?“ Na seminářích předbíháte, abyste pak mohli úplnou „náhodou“ sedět vedle sebe. Potkáváte se často ve škole, takže nejste netrpěliví a nesví z toho, kdy se zase uvidíte. A pak už jen jedna školní párty… a je to (smích).
M: Učení je hned zábavnější. Nikdy jsem do školy nechodil tak často.
Jaké je nejlepší vyznání lásky?
Y: Asi takové, které si pak pamatují oba (smích).
M: Já na tohle moc nehraju… možná na střeše světa (úsměv).
Jak se Martin líbil tvým rodičům, Ymy?
Y: Martin pochází z rodiny doktorů, to u mé mamky hrálo významnou roli. A také na všechno říká „ano“. Třeba když mu moje babička nabídla jablko, což se běžně nedělá, tak i na to kývl, aby ji neurazil. My s bratránkem nad jablky většinou ohrnujeme nos…
M: Vietnamci si potrpí na kvalitní ovoce a zeleninu, tak co bych si jablko nevzal. Trošku ze slušnosti, ale hlavně ze zvědavosti jsem se začal zajímat o jejich kulturu. Chtěl jsem se podívat do prvního buddhistického chrámu v Čechách, který založili, a na krásnou zahradu plnou bonsají. Pár vietnamských slovíček jsem se před první návštěvou taky naučil. Hlavní je asi to, že hodně jím a všechno, včetně vietnamských specialit. Z nich mi chutná mnoho nevšedních jídel, jako třeba kuřecí pařáty nebo banánová polévka s masovými kuličkami.
Setkali jste se s nějakým nepochopením z důvodu odlišnosti vašich kultur?
Y: Paradoxně jsem se s nepochopením našeho vztahu setkala na naší první společné dovolené v Číně. Číňané dost nechápali, co tam ten „bohatý“ Evropan dělá s takovou „obyčejnou“ Vietnamkou, která navíc vypadá jako Číňanka, ale nemluví čínsky. Když jsme se pak vrátili do Čech, šli jsme spolu jednou na večeři, kde se mnou začal flirtovat místní číšník. Tak jsem se cítila hned zpátky doma, zase ta exotičtější a zajímavější. Ale jinak tu žádnou zkušenost s kulturními bariérami nemám.
M: Loni jsem přemýšlel o společném bydlení a pro rodiče Ymy to bylo naprosto nepřijatelné, takže jsem měl smůlu. Také byla celkem legrace, když jsem jel poprvé na víkend s Ymy za její rodinou. Po večeři mě nasměrovali přímo do pokoje pro hosty, který byl přesně na opačné straně domu než pokoj Ymy.
Y: Je přece nepřípustné, abychom spali ve společném pokoji a nebyli přitom manželé (smích). Rodiče, speciálně moje máma, jsou v tomhle ohledu velice tradiční.
Jste odlišní i v jiných ohledech než jen z hlediska kultur a národnosti?
M: Já jsem se skoro narodil na sněhu, dětství jsem strávil na chalupě v Krkonoších. Nemohl jsem proto uvěřit tomu, že Ymy byla ve svých 21 letech poprvé v pořádném lese. Teď už i ráda přespí pod širákem na skalách. Vysvětlovat jí, jak se stopuje, staví stan, sněhulák nebo jak se chodí na záchod v přírodě, je prostě zábava.
Y: Je to hezky vidět na našem společném bydlení. Třeba to, jak za mnou nedávno Martin přišel s tím, že jsem ho už dlouho nesekýrovala za to, že nechává prkýnko na záchodě nahoře.
Jaké jiné vtipné situace ještě společně zažíváte?
Y: Vtipné třeba je, že máme doma nad dřezem papír s matematickou funkcí na to, jaký počet nádobí se započítává do celkového skóre v soutěži, kdo častěji myje nádobí. Ale dokonalá příhoda, která poukazuje na to, jak jsme z odlišných světů – když jsem se u jednoho filmu divila, že Martin nezná Justina Timberlakea, a on zas, že neznám Shauna Whitea. Oba celkem dost známé osobnosti ve svém oboru…
Co vás oslovilo na projektu Řekni to po svém, že jste se do něj zapojili?
Y: Ten projekt nám připadal zajímavý a chtěli jsme se zúčastnit, protože jsme sledovali předchozí kampaň Milky s drsňáky. Navíc jsme se ničeho podobného nikdy předtím neúčastnili a zároveň jsme chtěli ukázat, že vztah může fungovat, i když jsme každý úplně jiný a z různých kultur.
Zdroj fotek: www.reknitoposvem.cz
