Od DVDéček po online streaming
Podobně jako příběh Googlu nebo Amazonu se historie Netflixu začíná psát ke konci technologicky divokých devadesátých let a je spjata s boomem internetu. V létě roku 1997 se dva kolegové ze společnosti Pure Artia Corporation, Marc Randolph a Reed Hastings, rozhodli založit firmu na půjčování modních DVDíček skrze internet a poštu. Po roce analyzování trhu, vymyšlení různých modelů půjčování a snahou odlišit se od ostatních půjčovatelů (na kterých je nejvíce štvaly vysoké poplatky za postní vrácení DVD) celou firmu spustili. A to jen se 30 zaměstnanci a 925 DVDíčkama ve výpůjční databázi. Výpůjční model, ale zakladatelé v podstatě ihned změnili, když v roce 1999 zavedli systém členského měsíčního příspěvku za možnost výpůjčky neomezeného počtu DVDéček navíc bez poplatků za pozdní vrácení a všemožných nesmyslných manipulačních poplatků. Idea Netflixu byla založena.
Změna modelu výpůjčky znamenala raketový vzestup. V roce 2005 již Netflix rozesílal v průměru 1 milion DVDéček denně. Společně s rostoucí poptávkou a rostoucím ziskem si Netflix dokonce dovolil vypsat soutěž s odměnou jeden milión dolarů vývojářům schopným vytvořit algoritmus schopný komfortně a kvalitně doporučovat uživatelům další filmy, které by je neměli minout. Jinými slovy tak pomalu, ale jistě, prohlubovat uživatelskou závislost na netflixovské platformě. Rok 2007 se poté pro Netlfix stal milníkem, neboť právě v tomto roce Netflix vypůjčil miliardový film na DVD nosiči. Zároveň s miliardovým DVDečkem se platforma výpůjček začala transformovat do podoby online databáze umožňující za členský poplatek sledovat na internetu vše, na co měl Netflix v té době právo vysílat.
V roce 2013 dokonce došlo k uspořádání prvního online předávání cen nesoucích název The Flixies. O vítězi této soutěže rozhodovali výhradně uživatelé Netflixu, přičemž kategorie, ve kterých se mohly snímky ucházet o výhru byly opravdu netradiční. Jednalo se o nejlepší guilty pleasure snímek, nejlepší seriálový maraton, nejlepší snímek na léčbu kocoviny, či dokonce nejlepší post-menstruační drama. V roce 2016 se Netflix roznesl do dalších 130 zemí světa s výjimkou Číny, která ale v hledáčku streamovací platformy zůstala.
Netflix a vlastní tvorba
Pokusy o původní tvorbu se nesly ve znamení nezávislých filmů. Mezi ty nejúspěšnější se zařadily filmy Born into Brothels (dokumentární film pojednávající o ulicích červených světel v Kalkatě, kde se rodí děti s vidinou budoucnosti v prostituci a zabíjení) a Sherrybaby (příběh o drogově závislé Sherry a jejich eskapádách). Úspěch vlastní netflixovské produkce nastiňující potenciál streamovací platformy nastal až v roce 2013, kdy virtuální i reálný svět zaplavila vlna zájmu o temného politika Franka Underwooda v seriálu House of Cards, následovaného vězeňským prostředím seriálu Orange is new Black vyprávějící o poměrech v jedné ženské věznici a tragikomických příhodách hlavní hrdinky Piper Chapman.
Pár čísel o Netflixu
- Celková hodnota - 60 miliard $
- Počet streamovaného času denně - 125 miliónů hodin
- Počet ušetřeného času bez reklam - 160 hodin ročně
- Zisk Netflixu za minulý rok - 8,3 miliardy $
- Plánované investice Netflixu na rok 2017 - 6 miliard $
- Počet netflixovských seriálů v Top10 nejhledanějších dle Google Trends - 5 (Stranger Things, Luke Cage, Black Mirror, Fuller House, The Crown)
Po těchto seriálových úspěších se Netflix pustil do spolupráce s Marvel Televison a světlo stříbrného počítačového plátna postupně začaly rozzařovat i superhrdinovské seriály náležící do Marvelovského universa - počínaje Daredevilem, Jessicou Jones a konče Iron Fistem a Lukem Cagem. Dále se Netlix pustil i do science fiction série bratrů (vlastně sester) Wachowských Sence8, životopisného seriálu o největším columbijském mafiánském bosovi Pablo Escobarovi, historicky laděného Marca Pola a nebo do seriálu o nadpřirozených silách Stranger Things, ze kterého se okamžitě stala must-see série.
Práce v Netflixu
Netflix, ale neredefinoval jen způsob, jakým se na televizi díváme, nicméně redefinoval i způsob jakým je televizní tvorba tvořena. V roce 2009 vydal již výše zmíněný zakladatel společnosti Reed Hastings jednu z nejslavnějších HR prezentaci s názvem Průvodce kulturou svobody a odpovědnosti v Netlixu. Tato prezentace působila mezi HR odborníky poněkud kontroverzně, neboť obsahovala poměrně inovativní a nekonvenční myšlenky v oblasti řízení lidských zdrojů.
Mezi pilíře HR politiky Netflixu od té doby patří například:
1. Absence politiky dovolených (zkrátka můžete mít tak dlouho dovolenou, dokud děláte práci dobře a jste schopni pokrýt své závazky).
2. Přednost mají jen ti vynikající (pracovat průměrně znamená v Netlfixu dostat brzy finančně velkorysého padáka).
3. Svoboda a odpovědnost (dobří manažeři dle Netlfixu dávají svým zaměstnancům jen správný kontext ohledně rozhodnutí, rozhodnutí samo, ale udělají zaměstnanci).
4. Ne brilantním blbcům (i kdyby jste byli setsakramentsky v něčem dobří, ale neuměli pracovat pro tým, zřejmě by vás Netlfix ani nepřijal).
Pokud váháte, jestli by vás do Netflixu vzali, v této firmě existuje i jedna vysněná práce pro milovníky home office a cinefilství. Náplní této práce, které se přezdívá “tagger”, je totiž jen a pouze sledování netflixovské produkce (případně toho, čím Netflix disponuje) a následné otagovávání tvorby. Netflix tak vytváří a užívá tyto pracovní pozice ke zdokonalování personalizace výběru doporučených filmů za účelem zvýšení komfortu uživatelů. Jinými slovy vytváří Netlixovskou datábáti ještě více sexy a návykovou. Není tedy divu, že ve streamovací platformě si tak můžete pustit pořádnou porci děsivých kultovních filmů z osmdesátých let, inspirativních sportovních filmů založených na skutečném příběhu, kopu sentimentálních snímků o zvířatech, nebo libovolný počet nezávislých emociálních dramat pro beznadějné romantiky.
Otázka na vás - vidíte v Netflixu a online streamingu budoucnost a hrozbu pro "klasickou" tvorbu?
Text: Petr Cieslar
Foto: Shutterstock
