V Rakousku nebyl poprvé, v jiném středisku už ve dvaceti letech pracoval. Minulou zimu se po dvou letech vrátil. Tentokrát do hotelu Falkensteiner v lyžařském rezortu Katschberg, který provozuje lyžařskou školu, a jako službu navíc nabízí také možnost hlídání dětí hostů takzvanými animátory. Marek tedy pracoval denně 4 hodiny na svahu (ano, pouze 4), a když odpoledne v 16 hodin skončil, měl zhruba dvouhodinovou pauzu před tím, než šel za dětmi. „Byly rády, že je konečně hlídá kluk a nejen samé holky, že si můžou jít zahrát fotbal nebo video hru a ne pořád dokola kreslit,“ směje se Marek. Na sjezdovce měl mezi jednotlivými službami dlouhé prostoje. „Už se vám potom ani mezi lekcemi lyžovat nechce, takže jsem neměl co dělat. Někdy bylo náročné mít třeba pětkrát za sebou úplné začátečníky.“
Za měsíc si za lyžování vydělal 25 000 korun, což je minimální rakouská mzda. Za práci animátora mu ještě na účet přibylo dalších 15 000 korun. Protože měl nulové výdaje (ubytován byl ve starší budově hotelu s ostatními zaměstnanci a stravoval se tamtéž), částka to byla příjemná. „Za vydělané peníze jsem procestoval půlku Jižní Ameriky. V Rakousku byste s touhle mzdou ale strádali,“ dodává Marek. Na práci instruktora mu stačilo doložit jeho studijní program z Jihočeské univerzity. Pokud by ale mířil do prestižnějších středisek, musel by nejprve získat rakouskou licenci.
S dětmi, které hlídal večer, si mnohdy vytvořil hezký vztah. Mladé dívky, které se do něj zamilovávaly, posílaly Markovi milostné dopisy a čokoládu. Jednou objal malou čtyřletou holčičku, která plakala. Její rodiče si pak ale večer vzali Marka stranou, aby se ho vážně zeptali, proč jim sahá na dítě. „Musíte se připravit na to, že ať se stane cokoliv, je to vždycky vaše chyba.“ Falkensteiner je velmi drahý hotel, a někteří hosté – rodičové bývají nároční, i co se starání o dítě týká. „Vídeňáci byli často namyšlení,“ směje se Marek.
S němčinou problém neměl. Ze školy si odnesl dobrý základ a už první sezonu si ji po zhruba dvou měsících zdokonalil. A proč si vlastně Marek vybral Rakousko? „Bylo to relativně blízko domova, vydělal jsem si dost peněz na cestování a je to tam strašně krásné, už dříve jsem Rakousko celé procestoval. Navíc jsem mohl dělat, co mě baví. Na Východoevropany se Rakušané dívají spatra a můj vztah se zaměstnavateli byl dost povrchní.“ To, že se ale na místo vrátil dvakrát, svědčí o tom, že to stálo za to.
Text: Jana Samšuková
