Nedovedl jsem si představit, že bychom s přítelkyní bydleli na koleji. A když se teď pěkně rozvalím na pohovce v našem bytě a chystám se vyprávět něco o partnerském soužití, nedovedu si to představit už vůbec. Ale začněme hezky od prváku.
Už tenkrát se u mě projevovala jistá rozežranost. Pravda, v hodně omezené míře, ale bydlení na prťavé cimře desítky metrů od sprchy a toalet (uznávám, tohle označení je poněkud nepřesné, ale říkejme tomu tak) mě absolutně nelákalo. Zvolil jsem proto koleje v Tróji - takové ty paneláky v poli kousek od magistrály, tuším, že se to jmenovalo 17. listopadu.
Tak dobrou...
Kámoši mi záviděli velký pokoj a kuchyň s ledničkou pro pouhé čtyři osoby. Já jsem jim záviděl, že bydlí víceméně na jedné koleji, kde se dá navíc slušně kalit a o víkendu a navečer dojdete do obchodu bez složitého cestování MHD. Se svým spolubydlícím jsem toho příliš nenakecal, postupně se naše komunikace omezila na pozdrav a přání dobré noci (což jsem viděl jako docela nadstandard). Vztahy jsme ale jinak měli korektní, jen tak nějak nebylo o čem mluvit.
Proto jsme se s Mirou rozhodli přemístit příští rok na Kajetánku. Osud a haluz tomu chtěly, že pokoj, který jsme si zarezervovali, byl pár let po rekonstrukci a na naši koupelnu se chodily dívat návštěvy ze širokého okolí. Především na četných večírcích ji i spolu s toaletou (ano, tady bych to zařízení nazýval hrdě) okukovaly. Tak to šlo nějaký ten rok - potřebu zařídit si vlastní partnerské hnízdečko jsem neřešil, hlavně proto, že školu i práci jsem dokázal vměstnat do tří dnů v týdnu.
Vzhůru na hromádku
Nabídka na práci full-time mě však postavila před dilema: vzít ji a vídat se s přítelkyní necelé dva dny v týdnu (jak to ostatně má spousta lidí studujících jakýkoliv těžší obor než ten můj), nebo vzít ji a vzít do Prahy i přítelkyni? Pokud vám chybí varianta, že bych nabídku nevzal, tak ji nehledejte. Jakožto kariérista a sobec jsem ji předem vyřadil. Nakonec zvítězila druhá alternativa a s Mirou jsem se musel rozloučit.
Věděl jsem, že je konec neuvěřitelné haldě papírů na stole, umývání nádobí jednou týdně a ukládání oblečení na židli, postel a parapet. Ale člověk kvůli lásce leccos vytrpí (vidíte, i kousek romantika se ve mně skrývá). Nějaký ten měsíc jsem pokoušel štěstí a nabídky realitních kanceláří na internetu. Podobný problém přibližně ve stejnou dobu řešila i kámoška Lucka, takže jsem měl poměrně přesný obraz o tom, jak většinou hezké obrázky na webu odpovídají realitě (nabídky bez obrázku ve mně nebudily zájem už vůbec). Když do vzorečku dodáte požadavek na maximální cenu kolem devíti tisíc, vyjde vám obvykle garsonka na Smíchově či v Libni. Jak jsem psal v úvodu, jsem rozežraný a chci něco víc.
Tři a jedna v 3 + 1
Čtrnáct dnů před stěhováním šly moje požadavky na kvalitu rapidně dolů. Nakonec nás zachránil známého známý, který po známosti nabídl spolubydlení ještě s jedním jeho známým v nám neznámém bytě 3 + 1. Asi si dovedete představit (a pánové i pochopit), jak to vypadá v bytě obývaném čistě muži. Prostě bordel. Přítelkyni jsem na to připravil, avšak ne dostatečně. Z prvotního šoku se vzpamatovala tím, že jsme šli v den příjezdu kupovat vysavač. Byla neděle, devět večer a i mně přišla absence tohoto přístroje v bytě poněkud zvláštní.
Z původního provizoria se nakonec stalo sedm měsíců. Naším královstvím byl průchozí obývák, oddělený umakartem od koupelny. Soukromí samo... Na druhou stranu - měli jsme společně na co nadávat, a to může nejisté páry sblížit. My jsme byli po čase sblížení až až, proto jsme se opět vrhli do hledání nového bydlení. Experiment nakonec trval sedm měsíců, než jsme se přestěhovali do současného bytu.
Z této anabáze mi (jakožto osobě líné a velmi nepořádné) chybí jediná věc: nevynesený koš, hora nádobí, špinavé cokoliv - vždy to bylo na koho svést. Neříkám, že jsem to dělal nějak často, ale pokud byl některý z těchto skutků skutečně na mé triko, zneužil jsem této výhody.
Naše hnízdečko, můj nepořádek
Pravda začala vycházet najevo po přestěhování. Nikdy nepochopím, jak může ženské oko vidět neviditelné věci. Neviditelný chlup ve sprše, neviditelná pasta v umývadle, neviditelné drobky na pohovce, neviditelné lahve od piva, toaletu raději vynechám.
Na druhou stranu - pokud vám společné soužití bude přinášet pouze tyto neviditelné spory, je to dobře. Znamená to, že už není moc dalších důvodů, proč se hádat, případně se navzájem mlátit a vyhrožovat si rozchodem. Proto si vždycky rád vyslechnu, že jsem bordelář, zvlášť když vím, že je to jediný spor, který mi společné bydlení přináší.
Nezbývá než to vyzkoušet. Kolej může mít výhodu, že nepořádek v buňce se dá svádět na vedlejší pokoj, jinak tam ale podle mě společné žití příliš nenacvičíte. Teprve neodiskutovatelné autorství nepořádku vám přinese klid a mír. A když ne, chyba není pouze v bytu.
Tomáš Lysoněk
