Soudě dle Vašich přednášek pro studenty ČVUT, se často stýkáte s mladými lidmi. Nakolik si myslíte, že se dnešní generace studentů liší od starších ročníků ohledně partnerských vztahů?
Velmi se posunul věk, kdy se lidé vdávají a žení, což přináší problémy. Nereprodukční vztah (tedy když pár nemá děti a bydlí spolu) má poločas rozpadu čtyři roky, tedy nemá žádnou trvanlivost. To znamená, že lidé, než si ve třiceti někoho vezmou, mají už za sebou dva až tři velké rozchody. Další rozdíl je v tom, že rozchody jdou jako po másle. Dnes se pár v pátek pohádá a už v pondělí pro ně není problém se odstěhovat do jiného bytu. Lidé se dnes velmi rychle rozejdou a obnova vztahu je mnohem složitější, než bývala dříve. Vezmeme si třeba pro příklad vás. Vám je třiadvacet let, jak dlouho chodíte s holkou?
No, musím upřímně bohužel přiznat, že žádným dlouhým vztahem se zatím pochlubit nemůžu.
Takže vy jste zatím ve fázi experimentování. Pak přijde nějaký dlouhodobější vztah a ten většinou skončí zase rozchodem. Pak kolem třicítky někdy přijde vážný vztah, ale tam už jdete velmi poznamenán nedůvěrou ve vztahy a přesně toto dřívější generace nezažily. Oni se ženili a vdávali v osmnácti až dvaadvaceti. Tímto vzniká mezi vámi a vašimi rodiči generační rozdíl, kdy nechápou, co to vůbec je, jít do vztahu i přes všechnu bolest předchozích rozchodů.
Pokud vím, tak někteří rodiče své potomky podporují se slovy: „Užívej si, dokud jsi mladý.“
Čímž svým potomkům dávají tak blbou radu jako málokdo. Dnes se doba na sňatek pouze posunula. Tedy, jak se dřívější generace honily do ženění a vdávání, tak vy se dnes musíte honit sami. Vy si musíte říct v těch sedmadvaceti: „Hele už nesmím blbnout, musím si někoho vzít, protože když to neudělám, je možné, že dopadnu v té nekončící sérii půlročních známostí.“
Myslíte si, že lidé, kteří projdou řekněme „divokými mladými léty“, mají možnost mít normálně fungující manželství?
Určitě, já doufám, že ho mám já. Já se ženil v třiceti osmi, to znamená dost pozdě. Vztahy ovšem je třeba žít s mnohem větším rozumem, opatrností a hlavně čistěji. Prasárny, které byly dovoleny našim rodičům, u nás neprojdou. Dřív bylo například možné ženu občas proplesknout nebo být dlouhodobě nevěrný a vztah jel dál, protože hlavně kvůli ekonomickým důvodům nebyli schopni se rozejít.
Dnešní blahobyt ve společnosti nás tedy takto ovlivnil?
Platí, že čím bohatší společnost, tím je těžší udržet vztah. Lidé opravdu neskutečně trpí, ale ne kvůli hladu, ale kvůli tomu, že nejsou schopni mít svůj život a svou identitu. Partnerské vztahy se tím doslova drolí samy. Lidé se to snaží zachránit tím, že se nechtějí nikde trvale vázat, čímž to ještě zhoršují. Výsledkem je, že jen stále prochází rozchody, jenom ve větší frekvenci.
Pavel Prchal
