Projekt POHO2030 je poměrně ambiciózní aktivitou na revitalizaci pohornické krajiny na Karvinsku. Dnes opuštěnou měsíční krajinu, do které lidé prakticky nechodí, chce proměnit na prosperující území s pestrým a udržitelným životem, na prostor pro vědu nebo kulturu. S Petrem Birklenem, ředitelem projektu, jsme se potkali v areálu už revitalizovaného dolu Barbora z roku 1810, který je dnes kulturní památkou a v budoucnu by se měl využívat jako dějiště společenských akcí.

Stojíme na území, které bylo dlouhé roky využíváno k těžbě, několik dolů dokonce pořád ještě je. Jaká je vize hornictví tady v Moravskoslezském kraji? Jak dlouho se ještě bude těžit?

Na podzim roku 2020 schválila vláda postup útlumu těžby na Karvinsku. Vyplývá z něj ten nejpesimističtější scénář – tedy že k úplnému ukončení těžby dojde už v roce 2022. Útlum tak bude velmi rychlý. Horníci tady počítali s tím, že jim vláda dá prostoru víc, původně jim totiž slibovala ukončení až v roce 2030. Rychlý konec určila především cena uhlí a protože stát je od roku 2018 vlastníkem OKD, nechce doplácet na těžbu uhlí, která mu nepřináší nic zpátky.

Foto: Martin Matera

O situaci mluvíte jako o negativním scénáři, leckdo by ale řekl, že definitivní ukončení těžby a odklon od uhlí je spíš pozitivní věc. Proč je to pro vás špatná zpráva?

Pro mě osobně ne, ale pro region určitě ano. Uzavírání dolů tady bylo vždycky spojené s poměrně velkou nejistotou, teď mají horníci pocit, že je stát odsunul na vedlejší kolej a že s nimi o jejich budoucnosti nikdo nejedná. Rozhodlo se rychle a bez jakékoliv debaty, což prohlubuje skepsi a deprivaci regionu – ještě v květnu 2020 byla na stole varianta těžby do roku 2030 a září už bylo všechno jinak. S odklonem od uhlí je to zároveň složitější – nikdo nemá plán, jak to bude přesně vypadat, proces přechodu na jiné energetické zdroje není uchopený.

Foto: Martin Matera

S ukončením těžby v kraji souvisí i projekt POHO2030, o kterém dnes budeme mluvit především. Jde o poměrně ambiciózní počin – na území bývalé hornické oblasti mezi Havířovem, Karvinou a Orlovou by měl vzniknout prostor, který bude podle vašeho webu místem pro kulturu, vědu a výzkum, energeticky soběstačný a plný moderních technologií. Co pro to musíte udělat?

Program POHO2030 řeší komplexní proměnu pohornické krajiny v oblasti o rozloze asi 62 čtverečních kilometrů, tedy na území o velikosti poloviny Ostravy. Chceme najít nové využití pro lokalitu, která byla silně zasažená těžbou, a udělat území dostatečně atraktivní a zajímavé pro ty, kteří by tady chtěli realizovat svoje projekty. Naším cílem tedy není přetvořit krajinu a vybudovat na ní technologicko-kulturní centrum, ale vytvořit takové podmínky, ve kterých tyto projekty budou chtít realizovat investoři nebo je bude možné vytvářet z některých veřejných fondů. U takových zdrojů financování je ale pro nás důležité myslet na to, aby byly projekty od začátku budované jako ziskové a dokázaly si na sebe vydělat. Nechceme, aby byl jejich provoz dlouhodobě závislý na získávání dotací.

Foto: Martin Matera

Jaké máte na takový projekt ohlasy od veřejnosti? Je odezva pozitivní, nebo se setkáváte s tím, že by bylo dobré peníze investovat raději do něčeho jiného?

To, že se bude s územím něco dít, přijímají lidé poměrně pozitivně, problém je tady ale hlavně v tom, že jsou od lokality dlouhodobě izolovaní – je to místo, kde se těžilo a na které roky neměl nikdo zájem chodit. Území, které pro spoustu lidí nemá historicky nějaký větší význam pro jejich život. Dneska proto narážíme na limity představivosti veřejnosti v otázce toho, k čemu by se pohornická krajina mohla využívat. Snažíme se to proto k lidem komunikovat prostřednictvím našich vizí, i když víme, že jsou to zatím jen studie a realita může dopadnout trochu jinak.

Lokalita je pustina, místo, na které roky nechtěl nikdo chodit. Narážíme proto na limity představivosti veřejnosti v otázce toho, k čemu by se pohornická krajina mohla využívat.

Takhle ale území historicky nevnímají ty úplně nejstarší generace – teď je tady sice opuštěná měsíční krajina, ale nebylo to tak vždycky. Z mapy zmizely vesnice, mnoho míst se kvůli poddolované zemi propadlo. Jak tedy těžba ovlivnila ráz místa, které si dáváte za cíl zrevitalizovat?

Naprosto zásadně. Dřív to bylo osídlené místo, probíhala tady zemědělská činnost, byly tu lesy. Později se tu objevily i hornické kolonie. Ale právě z důvodů hornické činnosti bylo nakonec nutné oblast vysídlit, protože docházelo k poklesům země i o několik metrů a zástavba by to nevydržela. Dneska je celá lokalita pustá a kromě několika rekultivovaných ploch se tady ani nic nepěstuje. Díky poklesům půdy je tady ale velké množství vodních ploch.

Budete se snažit zachovat průmyslový ráz lokality? Zůstanou tady staré průmyslové budovy nebo třeba těžební věže?

Určitě. Nechceme se tvářit, že se to nikdy nestalo a že minulost neexistuje. V historii je pro nás naopak hodnota – objekty, které tady stojí, jsou připomínkou toho 200 let dlouhého příběhu. Zároveň ty příběhy začnou ožívat, když se sem budou moct vrátit rodiny, které musely kvůli těžbě odejít. Je dobré, že ta paměť v krajině je a že ji můžeme zachovat.

Jaké máte s POHO ambice? Skončí projekt rokem 2030, nebo tento letopočet odkazuje na něco jiného?

Do roku 2030 bychom chtěli především stabilizovat území v tom smyslu, že se rozhodne o tom, jaká tady budou hlavní rozvojová centra, zrealizují se pilotní projekty a podaří se oslovit ty, kteří mohou být na území aktivní. Zároveň bychom chtěli, aby do té doby začala s plánem více počítat i veřejnost – aby lidé začali lokalitu chápat jako prostor pro realizaci jejich aktivit, kulturní vyžití nebo trávení volného času. Od roku 2030 by pak měly pilotní projekty začít přitahovat další investice.

Zastavit úbytek lidí tady v regionu je ta největší výzva.

Moravskoslezský kraj má, stejně jako všechny ostatní postuhelné pohraniční regiony, problém s vylidňováním a odchodem mladých lidí za prací do jiných koutů republiky. Je udržení mladé generace jednou z vašich priorit?

Zastavit úbytek lidí tady v regionu je ta největší výzva. Velký problém je to například v Karviné, protože město se dostalo do období, kdy přestává sloužit svému původnímu účelu – tedy ubytování pro horníky –, ale zároveň zatím hledá svůj nový smysl. Problém vylidňování je z části o atraktivitě měst, ale taky o pracovních příležitostech, které by na takovém území měly vznikat dostatečně. Pro nás je proto důležité najít takové investory, abychom tady ten potenciál měli. Zajímavé jsou z tohoto pohledu obnovitelné zdroje nebo možnosti využití vodíku, to jsou technologie, které mají sílu přitáhnout řadu start-upů zajímavých i pro mladší generace.

Jaká je v kraji situace pro mladé lidi teď? Řekl byste, že jim není úplně nakloněná?

Pokud se bavíme o Karvinsku, tak určitě není. Tam to na požadavky mladé generace rozhodně připraveno není. Úplně jiná situace je ale na Ostravsku, kde jsou změny v ekonomické oblasti docela výrazné.

I přesto je ale spousta projektů na území Moravskoslezského kraje všeobecně technologicky nadstandardní a pro Česko poměrně unikátní. Proč myslíte, že to tak je? Ostatní postuhelné kraje na tom nejsou ani zdaleka tak dobře, spíš naopak.

Pravděpodobně nějakým zakousnutím regionu. Řekl bych, že to navazuje na pověstnou havířskou houževnatost a tvrdost. A taky je to možná trochu způsobené lokalitou, soutěživostí a hrdostí lidí – Moravskoslezský kraj je pro zbytek republiky Dálný východ a my jako obyvatelé se s tím musíme každý den vypořádávat. Nikdy jsme neměli nic zadarmo. Je možné, že díky tomu se tady daří dávat dohromady zajímavé lidi a vznikají tu nápady, které má zároveň i kdo dotahovat.