Publikací a všemožných internetových článků o tom, jak má muž ideálně sbalit vysněnou ženu, je opravdu spousta. Dnes se ale zaměříme na knihu, která kromě prověřených sváděcích technik vypráví také neméně zajímavý příběh. Než se ale pustíme do samotného příběhu, musíme se vrátit na úplný začátek.
Komunita svádění
Celosvětová subkultura mužů, známá pod názvem komunita Pickupu, vznikla v toce 1970 v souvislosti s vydáním knihy Erica Webera „How to Pick Up Girls“. Komunita se rychle rozvíjela a muži po celém světě se okamžitě začali sdružovat a všemožně sdílet své vlastní techniky oslovování a balení žen. S rozvojem internetu se začaly zakládat diskusní fóra, blogy a různé webové stránky. Postupem času v komunitě vykrystalizovaly postavy několika „guru svádění“, z nichž jsou za nejznámější považováni Mystery a David DeAngelo.
Právě Mysteryho techniky popisuje ve své knize The Game Neil Strauss, který měl dle svých slov velký problém sbalit kteroukoliv ženu. Nebyl sebevědomý, měl málo vlasů, žádné svaly a se ženami nedokázal komunikovat.
Mysteryho metoda byla souborem společenských zkušeností kouzelníka a iluzionisty Mysteryho, který od začátku tvrdil, že díky této technice se dokáže kterýkoliv muž stát charismatickým a sebevědomým PUA (Pick Up Artist – umělec v balení žen). Tuto metodu Mystery spolu se svými žáky rozšířil na televizní obrazovky. Pořad, nebo spíše reality show, „The Pick Up Artist“ byla vysílána v roce 2007 na stanici VH1 a Mystery vždy vybral několik obézních, nespolečenských a sexuálně nezkušených mužů, které vyškolil a poslal „do terénu“.
V roce 2005 další z Mysteryho žáků Neil Strauss sepsal celou metodu do knihy The Game. Ta se dostala do seznamu bestsellerů New York Times, a pomohla tak rozšířit povědomí o technice sebevědomého svádění.
Approach and Open!
Bezesporu stěžejní kapitolou je oslovení neznámé ženy, na které ztroskotává většina mužů. Proč? Bojí se odmítnutí, nechtějí se zakoktat, ztrapnit se, nesnáší trapné ticho. K odbourání strachu a nervozity je potřeba dostatečného tréninku. To, čím by měl muž otevřít konverzaci, nazývá autor knihy Otvírák, neboli něco, co prolomí ledy. Otvírák je věta, kterou musí být vyzbrojen každý muž, který se blíží k neznámé ženě.
Například „Ahoj, co slavíte,“ řekne muž skupině žen v baru. Následně se nakloní k té, o kterou má zájem a dodá potichu „Kdybych nebyl gay, dneska bys byla moje.“ Ptáte se, jak vám tohle může pomoct? Podle Mysteryho metody, jakmile získá muž pozornost ženy, na předchozí větě ani tolik záležet nebude. Žena se s ním bude celý večer bavit a on ji postupem času přesvědčí o své opravdové orientaci.
Dalším osvědčeným otvírákem je podle knihy věta: „Vidělas to? Jak se nahoře popraly ty dvě holky?“ Jakmile žena se zájmem odpoví, domyslíte si zbytek příběhu a konverzace je dokonale otevřená.
Nedejte znát, že se vám líbí
Není to ale tak jednoduché, kromě Otvíráku záleží také na všem dalším, co budete říkat. Strauss se naučil, že vyznat ženě nekonečný obdiv či dokonce lásku v první větě nikam nevede. Mystery mu poradil, aby prvních deset minut ženě vůbec nelichotil, naopak vytvořil systém negace, v rámci kterého si vtipným způsobem a s lehkou nadsázkou muž všímá drobných vad ženy a úmyslně je zveličuje.
To chce také trénink, abyste to trochu nepřepískli a nakonec neodcházeli s obtiskem dlaně na tváři. Negace jsou používány především u velmi atraktivních žen, které moc dobře ví, že jsou krásné, a tak lichotit jim od začátku je naprosto zbytečné.
Negy působí na ženu tak, že se jí muž vlastně ani nechce zalíbit, naopak, že je jakousi výhrou pro ženu. Zároveň snižují obranu ženy vůči ostatním chtivým nápadníkům, kterých během té samé noci v baru potkala jistě celou řadu.
Jak negovat? Namísto vzhledu ženy se raději zaměřte na její vlastnosti, a aniž byste odpověděli na její otázku, řekněte ostatním přítomným „Wow, to je takhle zvědavá pořád?“ případně: „To mluví takhle nahlas normálně?“. S jednou z jejich kamarádek se navíc můžete na chvíli spolčit a drobně si z vašeho cíle utahovat. Po chvíli takové hry, kdy už ucítíte, že žena už ztrácí dobrou náladu, musí přijít první kompliment, který vyvrátí předchozí minuty vašeho dobírání si její osoby.
Izolovat a odejít jako vítěz
Vaším hlavním cílem je izolovat ženu „od stáda“. Tím není myšleno nic hanlivého, vy ale jednoduše chcete ji, ne dalších pět kamarádek. Věta: „Můžu tě pozvat na drink“ je bohužel tak otřepaná, že ji autor knihy vůbec nedoporučuje. Namísto ní uvádí trochu méně tradiční, i když nejspíš stejně průhledné „Je tady špatně slyšet, pojďme trochu stranou,“ nebo „Nemám si kam sednout, půjdeš se mnou na chvíli k vedlejšímu stolu?“.
Tady se vše může zadrhnout, nicméně pokud s vámi opravdu půjde, máte téměř vyhráno. Zajímáte ji a chce s vámi být v kontaktu, tvrdí Strauss. V tomto momentě už je konverzace na vás. Bavte se o klubu, o muzice, kterou právě hrají, o vašich zájmech, o jejich, hledejte možné propojení vašich společných zájmů. Po chvíli zkuste přivonět k jejím vlasům, ale místo laciného okouzlení zkuste další negaci: „Hezký, smrdí kouřem.“. Pamatujte, že smích je klíčem k vítězství.
Žena přišla do baru trávit večer s partou kamarádek, proto ji nezdržujte moc dlouho. Zmiňte právě tuto skutečnost a navrhněte jí, že se sejdete později. Napíše vám vaše číslo a vy jste vyhráli.
Trénujte přes den
Neil Strauss samozřejmě v knize popisuje celou řadu historek a vět, za pomocí kterých dokázal dle Mysteryho metody sbalit ženu, ať už v baru, na ulici či v metru. Pro zkušenější muže, kteří nabydou sebevědomí v barech, je skvělou přípravou na nadcházející večer tzv. Day Game, neboli denní hra.
Spočívá v oslovování náhodných kolemjdoucích žen a je o mnoho těžší. Žena na ulici pravděpodobně nemá příliš mnoho času si povídat, a tak celá hra spočívá v několika krátkých větách. Že to není pro vás?
V dnešní době Facebooku, Instagramu a Tinderu se krásné ženě nemusí stávat denně, že by ji oslovovali neznámí muži a sebevědomě s ní navázali konverzaci, a tak ji přinejmenším můžete překvapit.
Kontroverze
Kniha, jejíž text v podobě Mysteryho metody pomohl mnohým mužům získat jejich první ženy, se setkala s poměrně značnou kontroverzí. Odezvy vůči sváděcí komunitě byly všelijaké, kniha se nelíbila pochopitelně ženám a zastánkyním ženského pohlaví.
Podle feministické aktivistky Beatrix Campbellové dělá Hra z žen sexuální objekty. Ať už se k této komunitě stavíte jakkoliv, především jako způsob nabytí sebevědomí k oslovení cizí ženy dokáže Hra celé řadě mužů výrazně změnit život.
Někteří z nás nemají sebemenší problém získat telefonní číslo zprvu neznámé ženy, těm ostatním, kterým se v tomto oboru příliš nedaří, by nezaškodilo přečíst si pár řádků. Možná se pak my ostatní a především ženy nebudou setkávat s větami jako „Ty seš kočka, můžu ti koupit pití?“…
Text: Oliver Sálus
Foto: bigstockphoto.com
