Každá mince má dvě strany a za každý úspěch se platí. V případě mladých lidí kolikrát i zdravím. Doba je totiž dnes náročnější než kdy jindy a na mladé se klade čím dál víc nároků, které se dříve běžně vztahovaly až k lidem starším. Leccos se nám samozřejmě také odpouští – třeba to ještě donedávna všudypřítomné zaklínalo „bez praxe není práce“ – rok od roku se zkracující dětství a tlak na to, abychom byli úspěšní už před třicítkou, nás ale naopak dost ničí.
Z nuly milionářem
Příběhy o mladých milionářích jsou v dnešní době obrovským trendem. Dokonce jich je všude tolik, že už to začíná vypadat jako standard, kterého bychom se všichni měli držet. Lidé našeho věku, kteří jsou budoucností vědy, sportu, umění, technologií, jsou mladí, svěží, krásní a vypadají, jako když je to všechno strašně jednoduché. No, znáte to – něco mu nevyhovovalo, tak nechal školy, vymyslel zcela inovativní aplikaci, úplně nový materiál, chytrý vynález nebo napsal knihu, která se přes noc stala bestsellerem. Vydělal svůj první milion, zatímco my jste facebookovali s kámoši o tom, kam dneska vyrazíme pařit, získal ty nejlepší sponzory a dnes má prosperující byznys a vyniká ve svém oboru. Jo, a není mu samozřejmě ještě ani třicet.
Snadné, ne? Zejména pro všechny z nás, co zrovna studujeme vysokou školu, k tomu pracujeme, volného času nám moc nezbývá a z výplaty většinou pokryjeme leda tak nájem, jídlo a sem tam nějakou tu party nebo eurovíkend. Nejsme líní, neflákáme se a makáme od rána do večera stejně jako on. Tak kde je ten náš milion? Proč si připadáme jako lúzři v podstatě ještě předtím, než náš život vlastně pořádně začal?
Třicetileté děti
Kde se vůbec vzal trend všechno stihnout a být co nejúspěšnější ještě předtím, než nám bude třicet? Vždyť v tomhle věku je člověk čerstvě po vysoké škole teprve na začátku svého profesního života. Využívá svobody, kterou mu dnešní svět dává, cestuje, poznává svět, a pokud vstupuje do pracovního světa, tak často na začátku střídá zaměstnání a hledá si takovou práci, která by ho naplňovala, bavila a taky mu alespoň nějak slušně vydělávala.
Psychologové souhlasí, že takto je to správné a přirozené. „Mládí a mladá dospělost by obecně měla být co nejvíce věnovaná experimentování, zkoušení různých možností, seznámení se s různými způsoby života, filozofií, lidmi, kulturami. Právě tato zkušenost (včetně nutné a velmi významné zkušenosti chybování a neúspěchů) v nás postupně vybuduje identitu, možnost si zvolit a umění se rozhodnout, kterou cestou půjdeme dále,“ říká například psycholog Dalibor Špok.
Mentálně jsme tak před třicítkou teprve na začátku dospělosti, fakticky už za sebou často ale máme dvě školy, tři práce, dobrovolnické aktivity, zahraniční zkušenost, pět vztahů a domácí zvíře. Petr Macek z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny Masarykovy univerzity v Brně prováděl výzkum, ze kterého vyplynulo, že pouze necelá polovina lidí kolem třiceti let o sobě dnes mluví jako o dospělých. To je oproti minulé generaci velký rozdíl. Většina z našich rodičů totiž už v tomto věku byla v manželství, měla stabilní práci, dům nebo byt s hypotékou a k tomu nějaké to dítě. Dnes je tomu jinak. Už neexistuje unifikovaný plán typu škola, práce, žena, byt, dovolená v Jugošce a dítě. Možností všeho je nespočet a náš hlad je zkusit je velký. To s sebou ale přináší také trochu charakteristiku lístku ve větru, který vane nekonečnými možnostmi, než narazí na něco, co se mu líbí, kde možná zůstane, a možná ne. Jestli to je dobře nebo špatně, nehodnoťme. A ani nesrovnávejme mladé se staršími, protože každá generace je jiná a tak úplně se srovnat nedá. Spíše se věnujme tomu, jak jsme se dostali tam, kde jsme.
Jak se nezbláznit z toho, že nejste milionář?
- Steve Jobs byl jenom jeden, smiřte se. Ve vaší hlavě miliardový nápad neleží, taková je pravděpodobnost
- Socky lžou. Spolužáci ze střední že jsou ve vatě? Jen proto, že nevidíte, jak to u nich vypadá před výplatou.
- Kdyby všichni skákali z okna, taky skočíte? Tohle je moment, kdy oceníte, že maminka měla vlastně vždycky pravdu – nesrovnávejte se s ostatními!
- Nikdy není pozdě – úspěch není limitován třiceti lety, nikdy nebyl a nikdy nebude.
- Vývoj softwaru, pletení, chování psů – najděte si to, co vás naplňuje, věnujte se tomu a zapomeňte na „ostatní“.
Tlak na mladé
Odkdy máme vůbec ten nutkavý pocit, že včera bylo na všechno pozdě? To je důležitá otázka, kterou si musíme položit. Úspěšní mladí lidé z různých oborů tady totiž byli vždycky a vždycky se o nich i psalo nebo mluvilo (dobrá, médií třeba nebylo tolik, ale to neznamená, že tento jev neexistoval). Ty nejznámější rubriky o mladých milionářích pod třicet odstartovaly zhruba kolem roku 2011, což může souviset s dosud největším boomem informačních technologií, kdy se počítače dostaly do všech sfér našeho života a tím ho výrazně urychlily. Současní snapchatoví nebo facebookoví milionáři by byli těžko tam, kde jsou, kdyby analogově vyráběli boty, že ano (budiž země lehká panu Baťovi). A naopak my bychom o nich těžko věděli, nečíst si o nich on-line.
Máte internet, teď přidejte nutkavou snahu médií zaplnit nekonečný prostor na webu jakýmkoli zajímavým obsahem a potřebu mladých úspěšných lidí šířit své úspěchy mezi všechny ostatní a bujet tak svá ega. Voilá! Žebříčky jsou na světě! Ten je lepší, ten je úspěšnější, ten je slavnější. A my všichni ostatní jsme v depresích.
Samozřejmě nechceme generalizovat, ne všichni úspěšní lidé mají zapotřebí nám svůj úspěch vnucovat, ale obsah je obsah a obsah být musí a obsah rozhoduje. Když se do hry zapojí sociální sítě a my všichni den co den hltáme zprávy o všech těch lidech, daleko úspěšnějších, než my kdy budeme, dostaví se i pocity úzkosti, tlaku, bezradnosti a selhání. Ten všudypřítomný pocit, že jsme ničeho nedosáhli a ostatní jsou mílovými kroky před námi.
Pokračování zde...
Text: Lucie Džurdženíková
Ilustrace: Petr Šroubek
