Žaneta Masopustová chtěla kariérně růst, a tak se poněkud riskantně vydala do nejistých vod a opustila svoji práci v call centru banky, aniž by měla novou práci. „V call centru jsem již neměla možnost dalšího rozvoje a odcházela jsem s rozhodnutím, že prostě musím něco změnit. Nebyl to krok, ale spíš skok do neznáma,“ říká k tomu Žaneta. Se svým životopisem se obrátila na několik bank, nejvíce ji ale oslovila nabídka Hypocentra Modré pyramidy, i když to brala spíše jako pokus s nejistým výsledkem. Nyní, po čtyřech letech v Hypocentru, ale říká, že je se svým rozhodnutím více než spokojená a rozhodně nelituje, že nabídku přijala.
Z čeho má radost
Chaos. Tak Žaneta Masopustová charakterizuje svoji každodenní práci. Nejde o jednotvárnou rutinu, právě naopak. Každý její klient má jiné představy, sny a cíle, kterým se snaží v rámci možností vyhovět. „Každý den řeším požadavky jiných klientů. Možnosti, jak jim vyhovět, se také postupně vyvíjejí, například hypotéka, kterou jsem pro klienty zařizovala před čtyřmi lety, je poměrně dost jiná od té, kterou bych zařizovala dnes.“
Co je vlastně Žaneta dělá? Vyřizuje pro své klienty úvěry, snaží se domluvit nejlepší podmínky, je jim nápomocna při jednání s úřady či realitními kanceláři, radí s ne zcela jednoduchou a srozumitelnou administrativou, která se ke sjednávání úvěru a všemu okolo váže.
Radost jí pak dělá hlavně spokojenost klientů, kteří si i díky ní pořídili nové bydlení. „Lhala bych ale, kdybych tvrdila, že mi radost nedělá moje finanční ohodnocení,“ rozvádí dále Žaneta. „Ráda dělám někomu radost, i sama sobě. Je skvělé, když si můžu bez počítání koupit třeba kabelku nebo nové boty, nebo cokoliv jiného, co mi zpříjemní den.“
Skvělý pocit ze sebe samé, a hlavně z dobře odvedené práce má Žaneta i tehdy, podaří-li se jí nějaký obchod, který ze začátku moc nadějně nevypadal. „Ten vnitřní pocit sebeuspokojení přichází hlavně kvůli tomu, že za takovými obchody je většinou velká hora práce a přemýšlení, je toho mnohem více než obvykle.“
Ve volném čase pak ráda odpočívá v přírodě nebo doma s knížkou či filmem, nad dobrým jídlem a pitím s přáteli nebo rodinou. „Poslední dobou mám ale největší radost z těch úplně nejobyčejnějších věcí. Asi jsem už velká holka,“ komentuje to s úsměvem Žaneta.
Práce od do? Nikoliv
Odchodem domů jí ale práce nekončí. „Někdy se stane, že musím dořešit něco, co se přes den nestihlo, pracuji tedy i doma. Někteří klienti zase nemohou komunikovat v jiném čase, věnuji se tedy i jim, případně dávám dohromady podklady a informace, které jsem slíbila jiným klientům poslat. Nejčastěji pak tuto domácí práci řeším s hrnkem čaje nebo skleničkou vína. Z mojí práce pro Hypocentrum se stal tak trochu životní styl.“
Tyto večerní činnosti si pak může Žaneta vynahradit třeba volným odpolednem – organizace práce a pracovní doby totiž záleží především na ní, má volné ruce při rozvržení pracovních aktivit a volného času. Nemá pevně stanovenou dobu od osmi ráno do čtyř odpoledne. „Můžu ráno vstát velmi brzy, vyřídit z domova e-maily, zastavit se s kamarádkou na snídani, v kanceláři udělat potřebnou administrativu, s kolegy si dát oběd a povyprávět si o víkendu, cestou na schůzku se stavit v obchodě a udělat rychlý nákup, potkat se s klienty a naplánovat financování jejich vybrané nemovitosti.“
Tento styl práce se jí dle jejích slov moc líbí – má totiž možnost se realizovat přesně tak, jak by chtěla. V práci má prostor pro vlastní názor. V Hypocentru si užívá svobodu podnikatele se zázemím a podporou silné finanční instituce, jakou Modrá pyramida bezesporu je.
Optimistická workoholička s týmem v zádech
Práce v Hypocentru ji prý docela zocelila. „Když se ohlédnu na začátek své kariéry v Hypocentru, vidím obrovský posun, který se v mé hlavě udál za poslední čtyři roky,“ říká k tomu Žaneta. Je prý optimistická workoholička, i když, jak upřímně přiznává, občas má horší den a není si úplně jistá v kramflecích.
„Jistě, ne všechny okamžiky a zážitky jsou pozitivní. I z těch horších situací ale čerpám zkušenosti, které kdybych neměla, určitě by bylo mnohem snazší mě v jiných situacích pořádně rozhodit. Naučila jsem se, že jsou věci, které neumím a nemůžu ovlivnit, a ty nestojí za to, abych jim dál věnovala čas a trápila se jimi. A musím říct, že je to velice osvobozující poznání,“ říká Žaneta.
Jistotu jí dodává tým jejích kolegů, na které se může spolehnout a se kterými ráda tráví i volný čas. Odjeli spolu třeba i na dovolenou. „Jsme jedna velká rodina, pořádáme spoustu společných akcí. Je před námi velká výzva a tak trochu splněný sen, cesta do New Yorku. Všichni ji už máme v diáři, jen musíme doladit itinerář a pár drobností.“
Text: Nela Vejvodová
