Diplom, nebo výplatu?
Základní problém, před kterým stojíte – a pozor, jakkoli banálně to zní, řešení není nijak jednoduché. Počítejme, stejně jako u ostatních variant, že nejprve jste se úspěšně přihlásili na vysokou školu. A pak vám přijde nabídka práce, která se buď rovnou neodmítá, nebo slibuje „neodmítnutelné“ perspektivy. Dilema tak zní: má cenu ve škole pokračovat?
Nejpragmatičtějším kritériem je zajisté to, zda v daném oboru uplatníte to, čemu se na akademické půdě věnujete. Pokud mohu soudit za sebe, bez studia žurnalistiky se novinář obejít může – na škodu není diplom nikdy, ale rozhodně zde neplatí, že z vás titul udělá lepšího žurnalistu. Novinářství tak může posloužit jako příklad „praktického“ zaměstnání, myšleno ve smyslu práce zaměřené na praxi. Více znalostí získáte v práci, kde můžete růst vedle zkušených kolegů. Jenže tuto radu by bylo velmi krátkozraké zevšeobecnit. Ve většině zaměstnání vás nejen studium vybaví nutným teoretickým základem, ale především vám umožní lepší výchozí pozici při konkurzech, vyjednávání o smlouvě i při případných bojích o řídící funkci (zde bývá titul často i vyžadován).
Rada Studenty: Pokud to jen aspoň trochu jde, ve studiu zkuste vytrvat, či jej přinejhorším jen krátkodobě přerušte. Už kvůli tomu, abyste se neunáhlili – dejme tomu za rok můžete třeba zjistit, že se vám v práci leccos hodit může, i když byste to původně nečekali. A pak je na návrat pozdě.
Určete si prioritu
Devatero řemesel, desátá bída, říká se. To lze přeneseně vztáhnout i na problém skloubení studia s denním zaměstnáním – budete-li dělat všechno, nakonec zjistíte, že vlastně pořádně neděláte nic.
Proto doporučujeme: čím dříve to jde, určete si prioritu. Jako logičtější varianta se vždy nabízí, abyste upřednostnili zaměstnání. Vždyť tam 1) dostáváte peníze, 2) chodíte z vlastní vůle. Obzvláště v takových případech, kdy nemůžete z časových důvodů stíhat přednášky. Pak je mnohem lepší si na rovinu říct, že školu zkrátka nestíháte – a co nejrychleji si sehnat spolužáky, kteří vám půjčí to, co je potřeba na zkoušky. Nemějte zbytečné obavy: ochotní lidé se většinou najdou, obzvláště když je jednou za čas pozvete na tekutou odměnu :-). A nahrává vám i doba internetu, který skrývá nejen výpisky, ale kolikrát také předchozími ročníky ověřené zadání k testům, či aspoň okruhy, které se vyplatí nastudovat pečlivěji.
Rada Studenty: Jestliže při rozhodování končit/nekončit doporučujeme rozvahu, zde upřednostněte rychlost. Obojí naplno vážně nejspíš až na pár šťastných výjimek zvládnout nepůjde. Čím dříve si to připustíte a začnete se podle toho chovat, tím více si ušetříte stresu a zbytečných problémů.
Rozpracujte si časový plán
Zní to trochu jako proslulé rozdělování stolů na sektory (série o Básnících) či tvorba „síťového grafu“ z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Jenže praktické výsledky převáží. Tento bod hodně souvisí s ochotou vašich nadřízených a zároveň s požadavky vašich kantorů na fyzickou účast v učebnách. Pravidelnost sice tvoří nudu, ale taky návyk: pokud budete vědět, že podle plánu prostě v pondělí nemůžete pařit, protože je v úterý ráno jediný seminář s nutnou stoprocentní docházkou, večírek si nakonec většinou odpustíte. Bude to dřít a stejně to několikrát porušíte – to je holt vedlejší příznak pravidel. Ale aby vám každý měsíc chodila nezkrácená výplata a zároveň na konci roku nepřišel dopis u vyloučení ze školy, je systém potřeba. Dá se totiž docela rychle zjistit, že stejně jako jsou slabší (rozuměj méně nabité) dny, najdete podobný rytmus i v pracovním týdnu. V ideálním případě se vám bude režim prolínat.
Rada Studenty: Ptejte se! Spolužáků, spolupracovníků, nadřízených. Třeba v práci dostanete podporu a ty dvě hodinky denně vám – ač třeba za nějakou pozdější práci navíc – blahosklonně odpustí. Kamarádi ze školy zase prozradí, že i povinná docházka někdy zase tak povinná být nemusí… a pak se časový plán sestavuje docela dobře.
Rozlučte se s některými zájmy
Abych byl upřímný: pod všeobjímajícím slůvkem „zájmy“ se skrývá především hospoda, že ano… Ovšem jinak je to pravdivá, trochu smutná rovnice: čím víc máte peněz, tím míň času máte na jejich utrácení, protože o to víc času strávíte jejich vyděláváním. A obzvláště při studiu. Počítejte dobře: denně minimálně 8 hodin práce plus 2 hodiny školy (jedna přednáška či seminář i s časem na dopravu, tedy minimální množství) plus cesta do práce a zpět 1 hodina. S tímto nemilosrdným součtem zkrátka nezbude doba na odpolední šlofíky, podvečerní fotbálek a večerní pivo. Respektive to poslední ještě po návratu z práce stihnete, ale při častější frekvenci to zavání problémy se vstáváním – čímž se kolotoč ještě více zrychlí a znepříjemní. Takže nezbude, než něco ze svého běžného itineráře vysadit.
Rada Studenty: Nebojte se nahradit kvantitu kvalitou. Z mé zkušenosti se paradoxně třeba můžete dostat do situace, že sportujete častěji než předtím. Právě kvůli pevnému režimu a dalším nepříjemným věcem si totiž najednou do plánu zaprogramujete fotbal každý čtvrtek – a kupodivu to i dodržíte. Předtím byste sice měli domluvené na týden tři, ale z toho pravidelně tak tři vynecháte kvůli nějakým „lepším“ variantám.
Dovolená je na dohánění
Tenhle bod bolí snad nejvíc – mohl by se totiž stejně tak dobře jmenovat „ztráta času“. V praxi se projevuje tím, že se musíte odloučit s nejpříjemnějším výdobytkem studií, dlouhými akademickými prázdninami. Místo tří až čtyř měsíců se vám letní volno při plném pracovním úvazku rázem rozmělní na pouhé čtyři či (v případě štědrého zaměstnavatele) pět týdnů. Proto se připravte, že dovolená částečně může padnout třeba i na zkouškové období, kdy na většině škol přece jen potřebujete trochu víc času na sezení nad knížkami. Co tedy s tím? Zaprvé se nenervujte. Osobně neznám nic horšího, než zabít třebas jediný den dovolené na učení – nicméně je to pořád moje (vaše) volba. Zadruhé, a opět platí efekt „nečekaného kladu“, najdete spoustu času, který můžete učení věnovat právě místo dovolené, i když byste jej normálně spíš vyplýtvali.
Rada Studenty: Obrňte se trpělivostí. To ostatně platí i jako motto všech rad, které jsme vám nabídnuli. A k tomu se snažte hledat rezervy ve všem, co děláte. Na druhou stranu totiž není i přes všechna úskalí nemožné, aby vám na dovolenou vyšly dny, kdy nemusíte vůbec nic – a navíc si konečně máte za co užívat.
Miroslav Němý
autor je redaktorem MF Dnes
