Honza řeší ozubená kola v převodovce, ale ty, Vojto, jsi chemik. Jak to jde dohromady s auty?
Vojta: Mnoho laiků asi překvapí, že chemie je vlastně poměrně obecný pojem a zahrnuje řadu vědních disciplín. K výrobě automobilů se využívá převážně ocel, která je tvořena hlavně dvěma chemickými prvky - železem a uhlíkem, a zpracováním oceli dochází k různým změnám materiálu, jak z hlediska vlastností, tak i složení - a řízení těchto změn je právě moje doména. Chemie ale nachází u aut uplatnění i jinde, třeba ve sféře materiálové (mimo kovy například skla, plastové díly, textil a kůže, pneumatiky), u membránových procesů (baterie), ve veškerých povrchových úpravách (spojování materiálu, lakování a protikorozní ochrana) a momentálně výrazně i v problematice emisí.
No vida, to je dobré vědět. A teď mi povězte, proč jste se na své disertačce rozhodli spolupracovat s nějakou firmou?
Honza: Popravdě hlavní motivací, proč jsem chtěl skloubit doktorát s firmou, byly finance. Když jsem doktorské studium v roce 2016 začínal, stipendium bylo šest tisíc korun, což na normální způsob života zdaleka nestačí. Ano, chápu, že je to pořád studium, ale velkou část tohoto studia trávíte výzkumnou prací. Má-li ta být odvedena kvalitně, tak přece musí být adekvátně zaplacena. Takže pokud jsem chtěl pokračovat ve studiu, které mě bavilo, byla spolupráce s firmou jediná možnost. Kdyby se mi ta možnost nenaskytla, šel bych hned po magistru do práce.
Vojta
Od chvíle, kdy Vojtěch Kučera dostal jako malý kluk pod stromeček laboratoř mladého chemika, věděl, kam v životě směřovat. Na pražské VŠCHT tak momentálně ve spolupráci se Škodovkou pracuje na svém doktorátu o kovových povlacích bezpečnostních dílů karoserií.
Víc o doktorandském programu ve Škodovce najdete na skoda-kariera.cz.
Je podobných možností v Česku dostatek?
Vojta: Není. Nebylo jednoduché najít firmy, které se zabývají výzkumem na takové úrovni, která je pro disertační práci třeba. ŠKODA AUTO je jednou z mála, která nabízí pro studenty a absolventy velmi dobré možnosti. Jedním z nich je právě i PhD program. Mají plně vybavené laboratoře a přístroje, kterými škola nedisponuje, můžu tak svou práci rozdělit rovnoměrně mezi školu a Škodovku a mít to nejlepší z obou světů, praktického i akademického.
I za cenu dlouhého dojíždění. Honzo, ty pendluješ mezi Mladou Boleslaví a Ostravou, což je docela štreka. Neštve tě to někdy?
Honza: Jsou dny, kdy mě to vůbec nebaví, ale také mám dny, kdy je ta cesta až moc krátká, využívám ji totiž k práci, čtení nebo sledování seriálů, prostě na takové aktivity, které jsem běžně dělával ve svém volném čase, takže v tom komplikaci nevidím. Při rozhodování jsem dojíždění moc neřešil a teď zpětně si říkám, že by byla obrovská škoda, kdybych nenastoupil jen kvůli obavám z cestování.
Jaké jsou podle vás výhody a nevýhody tohohle modelu spolupráce?
Honza: Výhodné je to tehdy, když firma poskytne kvalitní zázemí pro výzkum, které univerzita nemůže nabídnout. Jedná se zejména o zkušební zařízení a díly ke zkouškám. K nezaplacení je poznání reálného světa vývoje a sundání si pomyslných růžových brýlí, které občas kolegové v akademickém bádání nosí. Spolupráce ale samozřejmě obnáší i dílčí nevýhody, jde například o publikační činnost, která je k úspěšnému absolvování studia nutná. S firmou mám totiž podepsanou dohodu o mlčenlivosti, takže sepsat kvalitní článek z mých výstupů je dost složité. V této oblasti mají výhodu kolegové, kteří zůstali čistě u akademického bádání a můžou publikovat bez jakýchkoli omezení.
Vojta: To sice ano, ale zase jim může chybět ta aplikace do praxe, která je třeba pro mě hodně důležitá. V mé vědecké práci se řeší aktuální problém a její výsledky mohou najít uplatnění nebo přímou aplikaci v dohledné době, což se o čistě akademických tématech mnohdy říct nedá.
Honza
Almou mater Jana Pavlíka je Technická univerzita Ostrava a ve Škodovce na svém doktorátu pracuje v oddělení technického vývoje převodovky. Hodně se tak mezi Ostravou a Mladou Boleslaví nacestuje, ale hlavu si z toho nedělá.
Víc o doktorandském programu ve Škodovce najdete na skoda-kariera.cz.
Před navázáním spolupráce jste museli projít přijímacím řízením, je to tak?
Honza: Ano, přijímací řízení bylo na dva dny. První den se uskutečnilo jednání na oddělení, na které jsem chtěl nastoupit. Řešilo se téma disertační práce, moje motivace a část pohovoru byla v anglickém jazyce. Druhý den jsem absolvoval Assessment centrum. Nebylo to úplně jednoduché, ale nikdy předtím jsem takové řízení nezažil, tak to pro mě byla skvělá zkušenosti.
Jak vypadá váš výzkum?
Vojta: Stejně jako každý jiný i můj výzkum vyžaduje hodiny a hodiny strávené u literární rešerše a odborných publikací, bez toho by to ani nešlo. Pak samozřejmě mnoho času v laboratoři při plnění experimentální části práce, což je v mém případě studium materiálů a povlakových vrstev, které vyžadují prací s elektronovým mikroskopem a řadu dalších analytických metod. Prostě napůl škola, napůl Škoda.
