Ondro, jaký byl začátek toho všeho? Proč ses vůbec rozhodl Glorious pořádat?
Byl jsem tehdy trochu zklamán z toho, co se učí ve školách, a to i z vlastní zkušenosti. Vysokoškolští pedagogové mají totiž občas problém s napojením svého učiva na reálné situace. Nejhorší je to podle mě v tomhle smyslu u doktorandů. Studenti je vnímají jako profesory, jako kapacity, přitom jsou to ale studenti, co nikdy neopustili školu, a učí, co z praxe neznají. Co mi navíc ukázala vlastní zkušenost - jsou jimi často i ti mí spolužáci, co seděli vedle mě a při testech většinou používali taháky nebo rady spolužáků. Právě tohle vakuum se snaží Glorious vyplnit a ne každá fakulta to vítá. Nejedna z nich s námi v tomto ohledu spíše bojovala. Odpor k podobným aktivitám je někde opravdu značný.
Máš pocit, že je to stejné i u studentů samotných? Taková ta pohodlnost, neochota něco změnit, že si to do školy chodí celé jen odsedět atd.
Kdyby to tak skutečně bylo, akce jako Glorious by neslavily takový úspěch. Myslím, že jsou tu obecně ti, kteří na sobě chtějí opravdu hodně pracovat, a současně i ti, kteří po sebezdokonalování zase až tolik neprahnou. Vše záleží na každém jedinci. Tedy jednoznačně je zde velké množství těch, kteří si to jdou skutečně jen odsedět, ale i mnoho z nich na sobě nakonec po nástupu do prvních zaměstnání začne pracovat. Ono je to v určitých životních situacích víceméně nevyhnutelné.
Glorious odstartoval, měl velký úspěch, ale pak se na dva roky odmlčel. Proč?
Druhý ročník konference dopadl navenek úžasně. Ohlasy účastníků i řečníků byly skvělé, ale za oponou zůstalo to, že jsme si na studentský tým ukousli až příliš velké sousto. Nezkušenost členů týmu i nedostatek času si vybraly svou daň. Nebyla to jen několikasettisícová ztráta, ale také naprosté vyčerpání lidí. U mě osobně pak nedokončené studium, rozpad vztahu a ne úplně růžová zdravotní situace. To všechno se podepsalo na tom, že jsem se tehdy rozhodl Glorious pověsit na hřebík.
Moc dlouho ti ta nečinnost ale netrvala.
Nakonec ne, i když jsem si na začátku říkal, že se k tomu už nevrátím. Chvíli jsem se dával dohromady, našel si konečně tu "normální práci", kterou po mně doma chtěli, ale prostě to nebylo ono. Nedávalo mi to vnitřně smysl a nebyl jsem se sebou spokojený.
Ondřej Prášek
Ondra původně studoval strojírenství, ze kterého utekl podnikat. V průběhu mu však začal chybět titul na výkresech, a tak přesedlal na ekonomii, ze které si z brněnské VUT odnesl bakaláře. Už při studiu začal "dovzdělávat" sebe a své spolužáky skrze různé workshopy a akce, kde se studenti mohli naživo setkávat s významnými lidmi z praxe. Ondrovy snahy vyústily až v inspirativní konferenci Glorious, na jejíž třetí ročník se můžete těšit už v květnu.
Takže jsi do toho šel znovu.
Známí i rodina mě ze začátku odrazovali, ale já si právě skrze tu zkušenost jinde uvědomil, že právě Glorious pro mě byl "Best job I’ve ever had". Je to projekt, který mění životy, který má viditelný dopad. A je to práce, při které se ve mně probouzí vášeň. Dává mi to pocit, že dělám něco, co má smysl. Jak pro mě, tak pro řečníky a návštěvníky. Proto věřím, že letošní ročník bude mnohem lepší než ty minulé. Sletí se sem špičkoví řečníci z celého světa, úspěšní Češi, kteří vedou miliardové firmy a řídí tisíce lidí, a vzdělávají a inspirují mnoho z nás. Budou tu zajímavé workshopy, kde si návštěvníci budou moct řadu věcí vyzkoušet, budou moct net-workingovat a mnoho dalšího.
Co bys byl ty osobně nejraději, aby si studenti z konference odnesli?
Co nejvíc, příležitostí určitě bude dost. Upřímně věřím, že celá konference, jedna přednáška nebo třeba i jediná věta z přednášky může studentům převrátit život úplně naruby. Pokud jsou dostatečně otevření novým názorům a změně přemýšlení nad různými věcmi, tak to může udělat opravdu mnoho. A pokud díky nám získají znalosti, více přehledu a sebedůvěry, budou následně i schopni třeba si říct o vyšší plat než ti, co na sobě nepracují apod.
Podařilo se to už, že by konference někomu opravdu změnila život?
Kromě sebe samotného můžu uvést třeba úspěšného mladého podnikatele Jana Slámu, který mi jednou zničehonic napsal, že se zamýšlel nad momenty, které ho v životě nejvíce posunuly dál, a těmi byly jeho návštěvy v Silicon Valley a pak právě Glorious. To mě moc potěšilo.
Jak těžké vůbec je takovou konferenci zorganizovat?
U konferencí malého rozsahu náročnost nemusí být veliká, my se ale snažíme stvořit Rolls Royce mezi konferencemi. Výběr řečníků, práce na tématech, kvalita řečníků, tisíce detailů a vychytávek, to vše si vybírá svou daň v náročnosti i financích. Finanční náročnost takové akce je tedy skutečně obrovská. Málokdo si taky uvědomuje, že organizace tak velké akce trvá i rok a po celu dobu je potřeba platit členy týmu, pak jsou tu pronájmy prostor, produkce, marketing, catering, letenky a mnoho dalšího. Bavíme se o nákladech v řádech několika milionů.
To je docela dost peněz. Letos vám tedy konference už i vydělává?
Bohužel ještě nejsme ve fázi, kdy by nás Glorious dokázal všechny uživit. Prioritou jsou platy pro ostatní členy týmů, nutné náklady na přípravy. Já k tomu všemu přistupuji jako ke startu něčeho velkého, tedy dnes to beru jako investici a musel jsem se velmi uskromnit. Tak to ale při startech velkých a náročných projektů bývá vždycky. Já osobně Glourious věřím, chci ho rozšířit i do zahraničí a udělalo by mi velkou radost, kdyby se v budoucnu zařadil vedle tak prestižních akcí, jako je třeba TEDx.
