Kubo, jak se ti radí lidem, kteří jsou o generaci starší?
Mně dobře. Otázkou ale samozřejmě je, jak to vnímají oni. Když se dozvěděli, že do lyžařského střediska Crans-Montana přijedu, reakce byly smíšené. Značná část lidí si byla sama vědoma toho, že potřebují někoho, kdo přinese jiný úhel pohledu, protože podnikání nefungovalo dobře, a proto můj příjezd vnímali pozitivně. Někteří ale nadšení nebyli. Když jsem jim pak začal koukat pod prsty a oni zjistili, že mě neopijí rohlíkem, začali být dost nervózní a stavěli se proti mně. Začátky ale bývají často složité v jakékoliv nové pozici.
Neříkal sis, že sis ukousl až moc velké sousto?
Občas to asi napadne každého, ale byl jsem dobře připraven. Většinu věcí, které v praxi používám, jsem se naučil reálnou prací. V CPI sice všechno podporujeme školeními, ale nejlepším školením na světě je stejně praxe. Moje současná pozice je hodně o řízení lidí a to se ani jinak naučit nedá. Když chcete o generaci starším lidem radit, jak mají řídit podnik, musíte je přesvědčit o tom, že své práci opravdu rozumíte. Tohle se naučíte jedině tím, že to budete zkoušet. A pokud je součástí zodpovědnosti za vaši práci dělání rozhodnutí, nějaké chybě se stejně nevyhnete. Důležité je se z toho poučit a jít dál.
Situace v Crans-Montaně si ale nakonec sedla. Jak jsi toho docílil?
Snažil jsem se s těmi lidmi mluvit. Sedli jsme si mezi čtyřma nebo šesti očima a vše si vyříkali. Vyslechl jsem jejich názor, řekl svůj a společně jsme hledali kompromis. Vše je totiž o komunikaci. Nakonec jsme si vzájemně pomohli a ve finančních výsledcích za sezonu, která teď končí, už vidíme ve vývoji pozitivní trend. Je lepší než ta minulá, a ačkoli nám částečně pomohlo příznivé počasí, je tam vidět i stopa určitých konkrétních opatření, která jsme zavedli.
Co je konkrétně náplní tvé práce?
Působím jako interní poradce exekutivního managementu střediska. Dohlížím na finanční toky, plánování a reportování výsledků vedení tady v Praze. Zároveň jsme s kolegy z naší hotelové sítě zahájili určitou provozní restrukturalizaci restaurací, které nefungovaly úplně efektivně. Podílím se také na strategickém plánu na dalších deset let.
CPI Property Group
Původně ryze česká společnost CPI Property Group dnes patří mezi nejvýznamnější mezinárodní hráče na poli realitních investic v regionu střední a východní Evropy a Německu. Působí v jedenácti evropských zemích a vlastní stovky nemovitostí. Její celková aktiva přesahují 7,5 miliardy eur a své aktivity rozvíjí napříč všemi segmenty (nejčastěji retail, hotely, kancelářské prostory a nájemní bydlení). Skupina je v ČR největším hotelovým operátorem dle ubytovací kapacity a největším vlastníkem maloobchodních prostor, celkově vlastní patnáct obchodních center v deseti českých městech.
Co je ale nejdůležitější - dává příležitost mladým a nadšeným lidem, a to v celé škále oborů. Pokud vás Kubův příběh zaujal, podívejte se, jak se tam můžete uplatnit i vy:
Liší se to nějak od toho, cos dělal předtím?
V porovnání s mou předešlou pozicí není tahle zaměřená čistě na finance, ale vyžaduje daleko hlubší porozumění celému byznysu, vnitřnímu fungování společnosti včetně personálního obsazení managementu a také pochopení toho provozu. Z analytické práce jsem se tak posunul více do exekutivní role. A pak bych zmínil určitě ještě odlišnou mentalitu místních a jejich pracovních návyků.
Jak se to projevuje?
Lidé tam nejsou obecně zvyklí mít tak velké pracovní tempo, nechce se jim příliš řešit problémy a jsou poměrně rezistentní vůči změnám. Pro mě osobně je ale tohle největší výzva. Jedním z mých hlavních úkolů je totiž změnit jejich myšlení tak, aby například pochopili způsob, jakým se na věci v CPI v Praze díváme, jak o nich přemýšlíme a jak by i oni měli fungovat.
Na jakých jiných projektech ses už v CPI podílel?
Jeden z těch projektů byl dokonce důvodem, proč jsem vůbec do CPI přišel. Četl jsem před třemi lety rozhovor s tehdejším ředitelem developmentu Igorem Klajmonem o tom, jak se ve francouzském městě Nice zrekonstruoval Palais Maeterlinck a udělaly se z něho luxusní apartmány na prodej. Tehdy jsem si říkal, že se v té firmě dějí velké věci a že by se mi tam líbilo. Asi za měsíc jsem pak viděl nabídku na otevřenou pozici a za další tři týdny jsem podepisoval smlouvu. Podílel jsem se také na projektu, který zahrnoval provoz hotelu v Římě, nebo na velice atraktivním portfoliu v Německu.
To je docela široký záběr. Jak je to u vás vlastně s kariérním postupem?
Není přesně stanovené, že se za dva roky dostanete na tuhle pozici, pak zase na tuhle pozici atd. CPI je totiž skvělé v tom, že se tady neustále všechno mění, dělají se nové akvizice, nějaké projekty se naopak prodávají, něco se buduje. Je to organizace s velkým apetitem. Pokud jste opravdu schopní a šikovní, vždycky se tu uplatníte a může vás čekat skvělá kariéra. A přesto, že jsme už velká korporace, zakládáme si na zachování určité rodinné atmosféry. Ta vychází od samotného majitele a vedení, kteří ve společnosti vytvářejí určitou neformální atmosféru, což je také jeden z důvodů, proč sem všichni rádi chodíme.
Možností, jak se uplatnit a kam se posunout, je opravdu spousta. Sám jsem toho důkazem. Do CPI jsem nastoupil jako finanční manažer, po pár měsících jsem byl povýšen na pozici Portfolio Finance Director a nyní působím jako interní poradce exekutivního managementu. Stačí jen mít zájem, nebát se, prokázat znalosti, chtít na sobě pracovat a také mít co CPI nabídnout a na nudu si nemůžete stěžovat.
Mít firmě co nabídnout, říkáš. Co tím myslíš?
Vždycky říkáme, že vzdělání je skvělé, ale k naší práci potřebujeme kromě odborných předpokladů a znalostí jazyka také selský rozum. Hledáme lidi, kteří na sobě chtějí pracovat. Například já potřebuji práci, která mě neustále posouvá a učí novým věcem, což moje současná pozice splňuje maximálně. Mohu pracovat v zahraničí, mám možnost si sáhnout na exekutivní management, podílet se na strategii, kterou se naše společnost bude řídit další dekádu a podobně. Věřil jsem, že jednou takovou možnost mít budu, jen jsem nečekal, že přijde tak brzo.
