Pánové, auta už se dnes netestují fyzicky na asfaltu?
Martin: Samozřejmě že ano. Testovat určitou funkci vozu v reálném prostředí, např. na testovací trati, ale zpravidla bývá náročné na čas i na počet lidí, kteří na test musejí dohlížet. Oproti tomu virtuální realita nabízí možnost provést požadované testy v relativně krátkém čase při potřebě méně pracovních sil. Spoustu chyb také odhalíte už v prvotní fázi vývoje, kdy třeba reálný vůz ještě vůbec není připraven. Pro otestování běžných jízdních scénářů dnes úplně běžně stačí model vozidla a model senzoru na objektové úrovni. Skrze VR tak v současnosti testujeme téměř všechno.
Je něco, co se virtuálně otestovat nedá?
Martin: Každá funkcionalita má z pohledu testování svá specifika. Při testování v reálném prostředí leží velké riziko třeba ve vyšších rychlostech nebo ve větším množství vozidel, kde je složitá koordinace. Naopak ve virtuální realitě nehrozí riziko zranění nebo zničení techniky, i ona ale má svá omezení. Například je pomocí ní velmi složité otestovat samotný senzor, např. kameru, laserový skener nebo radar, protože vstupem jsou vlastně hrubá fyzikální data. Naopak třeba jízdní asistent se pomocí VR testuje velice jednoduše.
Jak se taková testovací VR tvoří?
Ondra: Vytvoření VR není příliš složité ve smyslu vykreslování 3D prostředí a grafické simulace. Dnes jsou běžně dostupné uživatelsky přívětivé 3D enginy, ať už jako placený software, nebo jako open source. Dále potřebujete základní modely prostředí a vozidel, což se dá relativně levně nakoupit na internetu. Daleko složitější záležitostí bylo vytvoření celého simulačního softwaru, kdy narážíme na spoustu problémů typu časování, různé konverze video dat, potřebujeme rozhraní na zbytek námi používaného toolchainu a tak dále.
Valeo
Částečná a později i celková autonomie je budoucností automobilů a pro společnost Valeo je to také jedna z klíčových výzev, co se vývoje, výroby i testování týče. Už dnes tam pracují na spoustě fascinujících novinek - a co je na tom nejlepší - podílet se na tom můžete i vy.
Jak to celé v praxi funguje?
Ondra: Základními funkcemi této VR je renderování 3D prostředí, modelování odezev jednotlivých senzorů a poté streamování těchto simulovaných vstupů do skutečné řídicí jednotky pomocí speciálního rozhraní. Nejkomplikovanější pro nás proto v tomto směru bylo napojení skutečné řídicí jednotky na tyto simulované vstupy místo reálných senzorů tak, aby si myslela, že je k ní připojena reálná kamera. V těchto systémech je totiž implementována spousta bezpečnostních opatření a funkčních kontrol, které se nedají tak lehce obejít.
Myslíte si, že se do budoucna v rámci testování zcela přesuneme do virtuálního prostředí, nebo je ten asfalt prostě potřeba?
Ondra: Myslím, že objem simulace a testování ve VR bude jenom růst a bude se i víc a víc automatizovat. Ukazuje se totiž například, že pro testování autonomních aut je potřeba najet minimálně miliony kilometrů s velkou variabilitou scénářů, a toho těžko dosáhnete na silnici. Stejně tak si ale myslím, že bude přibývat testování v reálném prostředí, protože je to naprosto zásadní pro testování jednotlivých algoritmů počítačového vidění. A simulovaná data - ať už dodavatelé simulací kolikrát tvrdí cokoli - nikdy nebudou stejná jako reálný svět.
