Čím to je, že je ve vysokých pozicích stále tak málo žen?
Těžko se mi to hodnotí, protože jsem se pohybovala ve společnostech, kde byly ženy ve vedení vítány. Potkala jsem se se spoustou inspirativních žen v top pozicích jako CEOs, CIOs nebo CFO a byly úžasné. Také jsem se setkala s tím, že byly měřítkem pro superschopnosti ostatních žen a pomáhaly jim jako mentorky. Mně osobně to vyhovovalo, protože když od vás někdo hodně očekává a věří vám, je jednodušší očekávání naplnit. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by ženy byly vnímány jako méně kvalifikované pro vysokou manažerskou pozici.
Statisticky to tak ale je.
Možná je to i tím, že vrcholový management je dost specifická disciplína a ne každý touží vést armády lidí a přijmout i tlak a velkou zodpovědnost. Pevně ale věřím, že každý může v práci dělat to, co ho baví, a když si za tím jde a zdraví mu slouží, má dobrou šanci svého snu dosáhnout. To platí pro muže i pro ženy.
Martina Lovčíková
Martina za sebou měla zajímavou sbírku manažerských pozic napříč financemi a telekomunikacemi, když se rozhodla změnit cestu a rekvalifikovat se na IT. Prostě ji to bavilo a chtěla se dozvědět víc, i když už byla ve věku, kdy kariérní zaměření mění málokdo. "Pevně věřím, že když chcete něco změnit, tak nikdy není pozdě," říká.
Je potřeba brát v potaz i fakt, že ženě do kariéry ve velké většině případů vpadne mateřská.
Anebo muži rodičovská - na dítě jsou v ideálním případě dva. Myslím ale, že před tím už většina firem oči nezavírá a naopak se snaží rodiče a jejich návrat do práce podporovat, vytvářet speciální programy a pracovní režimy, budovat firemní školky atd. Kvalitní pracovníci jsou totiž strašně důležití a firmy o ně nechtějí přijít. Znám spíše případy, kdy firmy mají zájem s maminkami zůstat v kontaktu i při mateřské. A v posledních letech jsem nezažila, že by byl po mateřské problém znovu nastartovat.
Vy sama jste na mateřské byla jen čtyři měsíce. Proč tak krátce?
Mě moje tehdejší práce hrozně bavila, pracovala jsem s úžasnými lidmi na zajímavých projektech a já se toho nechtěla vzdát. Firma mi umožnila flexibilní pracovní dobu a měla jsem zázemí doma.
Neměla jste pocit, že vám doma něco utíká, zatímco jste v práci?
Neměla. Vždycky jsem se snažila - a stále se snažím - každý den neošidit ani práci ani rodinu. Je to ale neustálý boj, to přiznávám. I kvůli tomu musím říct, že rodina mi pomohla zlepšit time-management. Mám to potvrzené i od kolegyň a kamarádek - strašně vás to zefektivní a každou minutu si pak dokážete využít naplno. Každému, kdo bojuje s time-managementem, tak doporučuji pořídit si rodinu. To vás perfektně vyškolí. (smích)
Takže pro vás dítě nebyla v kariéře překážka, ale spíš prostředek ke zlepšení?
Tak bych to asi úplně neřekla. Překážka určitě ne a rozhodně to doporučuji! (smích) Vždycky je zároveň možnost začít sbírat pracovní zkušenosti už při škole, a to i v případě, že je váš sen velká rodina. Při škole nebo v první práci si můžete spoustu věcí vyzkoušet, zjistit, co vás baví a co ne, kde si dokážete sebe představit a kde naopak, jaká firemní kultura vám vyhovuje atd. Třeba se díky tomu dostanete do kontaktu se zajímavou firmou a lidmi a svoje životní plány ještě rozvinete dalšími směry.
Vám se to stalo?
Jasně. Já nikdy nechtěla pracovat ve financích, pak jsem při vysoké šla do finanční instituce létě na brigádu a tak mě to chytlo, že jsem pak z oboru odcházela až po deseti letech. (smích)
Accenture
Zatímco mnoho jiných firem o diverzitě jen mluví, v Accenture jde o každodenní realitu. Nejen v jejich IT odděleních tak najdete hromadu chytrých a šikovných žen, ale také různých národností, etnik, kultur a pohledů na svět. Šanci dávají každému, kdo je dostatečně nadšený a má chuť na sobě pracovat, a to i když třeba zrovna nemá žádné předchozí pracovní příležitosti. Své největší talenty si totiž rádi vychovávají sami. V čem se u nich můžete uplatnit třeba právě vy, najdete na accenture.com/cz-cs/careers
Do IT?
Do telekomunikací, o kterých jsem toho mnoho nevěděla, a musela jsem se pořád učit. IT přišlo až později, když šla dcera do školky a já si říkala, že je život strašně krátký a hledala jsem něco nového, co by mne bavilo a uživilo. Informační technologie bych doporučila studovat všem, ať už se později chtějí pohybovat v jakémkoliv oboru.
I holkám?
Zejména holkám! (smích) Řekla bych, že ženy dokážou do technických oborů, které byly historicky spíše mužské, přinést svěží myšlenky, kreativitu a nové vize. Přece jen jsou ty naše levé a pravé hemisféry naprogramované trošku jinak a právě ty odlišnosti můžou vést ke skvělým výsledkům. Byla by škoda se omezovat jen na polovinu populace v momentě, kdy potřebujete stále více kvalifikovaných lidí, což je realitou většiny firem. A proto je potřeba podpořit dívky a ukázat jim, že jsou v oboru velmi vítané a najdou bez problému uplatnění.
Diverzita, tedy rozmanitost a nejen genderová, vytváří příjemné pracovní prostředí a na Accenture se mi líbí, že o tom nejen mluví, ale na každém kroku je vidět, že je nedílnou součástí firemní kultury.
Co je podle vás při budování kariéry úplně nejdůležitější?
Nejen pracovat, ale taky se umět radovat ze života a odpočívat. Nezapomenout na svoje zdraví, fyzické i psychické. Vím, o čem mluvím. Všechno není vždycky dokonalé a podle.
plánu a člověk by se tím neměl nechat zlomit, když něco nevyjde. Velkoryse tolerovat nedokonalosti světa a nebrat si věci moc osobně - tak bych to formulovala.
Dobře, že to zmiňujete. Spousta mladých lidí má právě s tím psychickým zdravím docela problémy už dnes.
To je mi moc líto. Ono to souvisí i s dobou, která dává příliš velké množství příležitostí a zároveň nabízí nekritické srovnávání také díky sociálním sítím. To je velký tlak na sebevědomí a může se projevit negativně na zdraví. Pokud už se nějaké problémy vyskytnou, je potřeba je řešit - v Accenture jsme například vytvořili speciální program Mental Health Allies, který pomáhá řešit psychické problémy zaměstnanců prostřednictvím technologií ale i samotných kolegů. Jestli mám tedy mladým na začátku kariéry něco poradit, tak bych řekla: dělejte především, co vás baví a naplňuje, protože práce vám má dělat především radost.
