Veroniko, vy jste vystudovala práva ve Velké Británii, jak obtížné je tam získat jako čerstvý absolvent praxi?
V: V Británii je nejen pro cizince, ale i pro samotné Brity hodně těžké dostat hned po škole training contract, tedy koncipienturu. Získává ho totiž opravdu jen malé množství absolventů, protože advokátní kanceláře si mezi uchazeči pečlivě vybírají. Člověk tak musí absolvovat několik kol pohovorů a ukázat, že má něco, co ostatní nemají. Souvisí to s tím, že advokátní kancelář, která si vás jako koncipienta vezme, vám rovnou zaplatí roční magisterské studium a garantuje vám tak, že se u nich advokátem stanete. V Británii totiž děláte advokátní zkoušky před nastoupením na koncipienturu.
Vám se ji podařilo získat?
V: Ano, po dokončení University of Warwick jsem složila pohovor u jedné advokátní kanceláře, takže jsem training contract dostala ihned po absolvování fakulty. Legal Practice Course, tedy roční magisterské studium, mi zaplatili v Birminghamu, protože zde měla firma svou základnu. Po roce studia jsem složila advokátní zkoušky, pak jsem v jejich londýnské pobočce nastoupila na koncipienturu a za dva roky jsem se stala britskou advokátkou, tedy Solicitor of the Senior Courts of England and Wales. V letošním roce jsem pak složila advokátní zkoušky i u České advokátní komory.
Jane, vy jste práva vystudoval na Univerzitě Karlově. Jak těžké je pro českého absolventa najít uplatnění?
J: Záleží na tom, jak je člověk aktivní už během studia. Za sebe mohu doporučit najít si praxi co nejdříve po nástupu na fakultu. Já jsem například začal sbírat zkušenosti v jedné malé advokátní kanceláři už během druhého ročníku, ve čtvrtém ročníku jsem pak nastoupil do Allen & Overy jako paralegal. Myslím si, že mi tyto zkušenosti hodně pomohly najít si následně uplatnění jako koncipient, protože advokátní kanceláře se na předchozí praxi pochopitelně dívají. Na druhou stranu nepůsobí moc dobře, když člověk vystřídá během posledních tří let na fakultě třeba šest kanceláří. Měl by pracovat minimálně rok v jedné.
Co by podle vás studenti práv neměli, kromě již zmíněné praxe, rozhodně podcenit?
J: Při získávání práce, ale i během ní je důležitá znalost cizích jazyků. Angličtina je v dnešní době standard, kromě ní je podle mého názoru dobré umět německy, francouzsky nebo rusky. Kdybych se mohl vrátit v čase, určitě bych se věnoval dalšímu jazyku. Dále by měli být cílevědomí, pečliví, měli by mít pokoru, sociální inteligenci a někdy je také důležité potlačit vlastní ego, což podle mě spousta právníků neumí. Určitě bych také nepodcenil kontinuální vzdělávání, protože právo se neustále mění a tyto změny je potřeba sledovat.
V: Myslím si, že je dobré, když senior právníci dávají junior právníkům zpětnou vazbu na jejich práci. Pokud ji nedostanou, měli by si o ni říct, aby opravdu věděli, co udělali špatně, a mohli se tak dál učit.
Veronika Šťovíčková
Veronika je od roku 2014 English law qualified (Socilitor of the Senior Courts of England and Wales) a od roku 2017 i českou advokátkou. V Dentons je členkou korporátní praxe, a díky své kvalifikaci v českém a britském právu se specializuje zejména na přeshraniční transakce.
Jane, zmínil jste se o důležitosti průběžného vzdělávání. Jak udržujete krok s těmi neustálými změnami?
J: V kanceláři se například pravidelně setkáváme jednou týdně nebo ob týden. Na každé z těchto setkání si někdo z nás nastuduje nějakou aktuální problematiku, se kterou nás seznámí, a společně ji následně rozebíráme a diskutujeme o ní. Stává se také, že přímo v praxi narazíme na nějaký problém. V takovém případě se snažíme sjednotit, jak k němu budeme přistupovat. Absolvujeme rovněž různá školení, v rámci kterých se mimo jiné dozvídáme, jak se na určitou problematiku dívají soudci, pracovníci katastru a lidé z dalších úřadů, což je pro mě velmi přínosné. Večer před spaním se pak místo koukání do mobilu snažím pročíst nějaké články nebo zajímavý judikát.
Veroniko, vy se orientujete jak v českém, tak britském právu. Jaký je mezi nimi například rozdíl?
V: České právo je kodifikované, takže člověk musí mnohem více dbát na to, co je uvedeno v zákonech. Britské soudy spíše posuzují, jaká byla například představa stran o dané smlouvě, čeho chtěly obchodně docílit, a nedojde k jejímu zneplatnění třeba kvůli tomu, že obsahuje ustanovení, které zákon nějakým způsobem nedovoluje. V případě českých transakcí si člověk musí dát opravdu pozor na to, aby třeba nevyloučil ustanovení, které je kogentní a musí tam tedy být.
Proč jste se rozhodli pracovat právě pro Dentons?
V: Dentons je mezinárodní společnost, která má dobrou reputaci po světě, a mám tady příležitost dělat i britské transakce. Navíc tu pracuje velký tým britských právníků a také mám štěstí v tom, že mám k sobě partnera, který dělá stejnou oblast práva, takže mě může mentorovat.
J: Už během studia jsem věděl, že chci pracovat v mezinárodní advokátní kanceláři. Ve chvíli, kdy jsem do Dentons nastoupil, rostla kancelář oproti jiným raketově. Viděl jsem zde proto velkou možnost rozvoje a jsem rád, že se moje představa naplnila. Neustále se tady kontinuálně vyvíjíme dál a posouváme se dopředu. Pro mě osobně jsou také zajímavé projekty, ve kterých je více jurisdikcí. Z Prahy tak například vedeme ostatní týmy, občas je sice náročné všechny lidi zkoordinovat, ale pocit z dobře odvedené práce stojí za to.
Jan Hrivnák
Jan je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a od roku 2017 také advokátem. Ve své praxi se zaměřuje na oblast bankovnictví, financování a práva nemovitostí. Právní poradenství poskytuje jak při lokálních, tak i přeshraničních transakcích.
Co vás na práci advokáta nejvíc baví?
J: Vždycky jsem chtěl dělat právo, takže mě moje práce celkově baví a naplňuje. Navíc mám štěstí, že v Dentons je opravdu dobrý tým lidí, se kterým se skvěle spolupracuje. Naši klienti jsou také zajímaví lidé, rád s nimi pracuji a mám radost, když jsou spokojení.
V: Souhlasím. Mě také na práci nejvíc baví spokojenost klientů, když dobře odvedete práci.
Jste oba mladí lidé. Jaké jsou vaše kariérní cíle do budoucna?
J: Chtěl bych se stát partnerem. Myslím si, že by si člověk měl u čehokoliv, co dělá, určit nějaký cíl a jít si za ním. Mít motivaci je důležité.
V: V tuto chvíli jsem spokojená tam, kde jsem. Nevytyčila jsem si cíl, že se musím do pěti nebo do deseti let stát partnerkou, ale chci svou práci odvádět dobře a samozřejmě se dál profesně vyvíjet. Zároveň bych chtěla založit rodinu. Dentons je poměrně unikátní v tom, jak se chová k advokátkám, které se stanou matkami. Váží si jejich znalostí a zkušeností, takže jim umožňuje pracovat flexibilně, třeba dva nebo tři dny v týdnu podle toho, jak s ohledem na svou rodinu potřebují.
Text: Kristýna Dolejšová
Foto: Jindra Kodíček
