Co všechno vás těch posledních patnáct let naučilo?
Bára: Všechno. Co se týče mých profesních zkušeností, naučil mě Accenture všechno, co znám. A co se týče nějakých řekněme víc osobnějších věcí, tak tam mě firma naučila třeba úplně jinak přistupovat k ekologii nebo k tomu, jak se chovat k lidem různých kultur. V kuchyňkách tu není slyšet jenom čeština, ale často taky cizí jazyky, přičemž každá národnost má jiná specifika, potřeby a nároky. Norové potřebují tvořit komunity, Němci zase jasná pravidla a řád, Italové dobrou kávu, to všechno pak musí člověk implementovat, zvlášť v mé pozici.
To je jaká?
Bára: Momentálně sedím na dvou židlích. Na té jedné, vždycky říkám, jsem taková lepší provozní. (smích) Mám na starosti dvě lokality, Prahu a Bratislavu, a starám se o organizační věci a zázemí, takže v podstatě o všechno od toho, aby si tu člověk měl kam sednout a aby se měl jak spojit s klientem, až po to, aby v kuchyňce byla ta zmíněná dobrá káva. Prostě zařídit a nastavit všechno tak, aby tu lidé mohli dobře a efektivně pracovat. A ta druhá židle jsou právě ti lidé. Na pozici location leada pomáhám s people agendou a engagementem, tedy s tím, aby naši zaměstnanci viděli i jiný smysl v práci, než jen, že tu musí osm hodin sedět. Pořádáme proto různé aktivity, mítinky atd.
Centra sdílených služeb
Už dávno nejsou jen o telemarketingu nebo evidenci faktur. Klientům pomáhají i s věcmi, které by vás možná nenapadly - se zařizováním katetrizačních laboratoří v nemocnicích nebo evidováním nežádoucích účinků léků. A to mluvíme jenom o zdravotnictví, oblastí se tu ale řeší celá řada a Accenture patří mezi ta nejznámější jména v oboru. Víc o tom, co dělají, najdete na accenture.com/cz-en/careers
Studovala jste ale původně finance, to máte trochu mimo obor, ne?
Bára: Trošku ty finance pořád používám při rozpočtování, ale máte pravdu, oborově mě škola na praxi příliš nepřipravila, všechno jsem se musela naučit až tady. A vlastně jsem i zastáncem spíš toho učení v praxi. Na druhou stranu doba jde tak strašně dopředu, že co jsem se učila ve škole, už stejně dávno neplatí. Nechci to ale určitě nijak hanit, studium na VŠE jsem si hodně užívala a škola mi dala řád, naučila mě dodržovat termíny a připravila mě na přechod do toho dospělého života, i když ne přímo konkrétními znalostmi.
Milan: Já bych řekl, že mě škola na praxi připravila tak z 80 %. Nikdy vás totiž nikdo nepřipraví na to, že přijdete do nového prostředí, na druhé straně telefonu se ozve angličtina a vy musíte odpovídat a mít zodpovědnost za to, co řeknete.
O čem konkrétně si s klienty povídáš, Milane?
Milan: Jsem v Business Process Operations (což je místní obdoba centra sdílených služeb, pozn. red.), kde se aktuálně staráme o klienta, který poskytuje globálně unikátní produkt - katetrizační laboratoře k vyšetření srdce. Naším úkolem je to, aby měli veškerý materiál, který potřebují, a aby ho měli, když ho potřebují. Jde o kompletní životní cyklus materiálu od objednávky, přepravy a doručení až po fakturování nemocnici. Zajišťujeme taky komunikaci se subdodavateli a pokud je problém s nějakým produktem, podílíme se na jeho stahování z nemocnic.
Proč sis vybral zrovna tuhle práci?
Milan: Byla to velká příležitost naučit se něco nového. Původně jsem vlatně ani nevěděl, že něco takového existuje. A začátky byly fakt těžké, moc se nedařilo, ale všichni jsme se kousli a šli do toho a teď si troufám tvrdit, že je to jeden z nejlepších projektů v Praze.
Je zrovna tohle typický projekt centra sdílených služeb?
Bára: Podle mě lidi normálně nenapadne, že se tady dá dělat něco podobného. Každý si to spojí spíš s call centrem nebo s finančními službami, ale byznys se neskutečně vyvíjí. My jsme taky začínali na financích, ale to by nás už dávno neuživilo. Kromě toho, co dělá Milan, ve zdravotnictví zpracováváme třeba hlášení o nežádoucích účincích léků. Máme tu tým složený z překladatele, farmaceutů a dokonce i několika lékařů a sester, kteří podobná hlášení vyhodnocují. Těch činností je opravdu celá škála a je zajímavé vnímat, jak se náš byznys v čase vyvíjel.
Vaše kariéra se taky docela vyvíjela, začínala jste na recepci. Měla jste už tehdy manažerské ambice?
Bára: Vůbec! Vždycky jsem si myslela, že budu hlavně maminka s mnoha dětmi, budu doma okopávat záhonky a pěstovat tulipány, ale ten drive firmy a lidi okolo mě tak strhli, že jsem se chtěla pořád posouvat dál. A jasně, ta maminka stejně jsem, jen na ty tulipány ještě nedošlo, no. (smích)
Neměla jste za těch patnáct let někdy pocit, že je čas na změnu?
Bára: Neměla. Kdykoliv jsem se začala na nějaké pozici nudit, nebo jsem měla pocit, že už všechno umím a je čas na změnu, vždycky jsem tu možnost dostala. Dělala jsem v marketingu, přeskočila jsem do HR, na projektového manažera atd. Pokud je člověk schopný, rádi mu tu vyjdou vstříc, proto já naopak vůbec nevnímám, že jsem tu už patnáct let. Už jsem toho vystřídala tolik, že jsem nikdy neměla pocit, že bych stagnovala. Člověk může z pozice do pozice, z oddělení do oddělení, dokonce z divize do divize, a to i mezinárodně.
Accenture je tedy dobrá příležitost pro člověka, co má rád výzvy.
Bára: Nejenom pro něj. Já osobně nemám ráda, když nejsem ve své komfortní zóně, ale když jsem v ní zase až moc dlouho a pracuju na něčem, co umím, už mě to nebaví. Takže já se snažím vlastně být permanentně v takové spíš diskomfortní zóně, kdy můžu dělat věci, co neznám, a můžu se neustále něco učit. A taky jsem samozřejmě víc vystresovaná, ale zase když se to pak podaří, daleko víc mě to uspokojuje.
Milan: Mě baví obecně ta různorodost práce - ráno, než stáhnu data, vlastně nevím, co se bude ten den dít. Komunikuji s celým světem. A jak jsme říkali na začátku, díky práci tady jsem získal nejen ve vztahu ke klientům, ale i vůči svému okolí schopnost být nejen kamarádem, ale i proaktivním partnerem, který podpoří a pomůže, když je potřeba. A to je podle mě dobrá životní filozofie.
