Naučila ses německy jen tak z televize. Jak jsi to zvládla?
Od malička jsme se sestrou koukaly na německé programy. Dávali třeba hrozně fajn japonské animáky, německy nadabované, protože oni dabují skoro všechno. No a jednou, to nám mohlo být tak pět, si mamka všimla, že se smějeme a rozumíme, co se v pohádkách děje. Naučily jsme se tak německy vlastně nevědomky.
Pak jsi v ní pokračovala i na škole a přibrala sis angličtinu, to je pořád ještě takový standard. Kdy ale došlo na švédštinu?
Na vysoké. Rozmýšlela jsem se, co studovat, a lákalo mě překladatelství, ale angličtina-němčina byla tehdy hrozně populární kombinace, tak jsem chtěla zkusit něco, co jen tak někdo nemá. Univerzita nabízela holandštinu a švédštinu a já si řekla, že švédština zní docela dobře.
Veronika Chylová
Veronika vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Komenského v Bratislavě a pak ještě personalistiku na Stockholm University ve Švédsku, kde sedm let žila. Švédové podle ní nejsou chladní a odměření, jak se o nich občas říká, naopak jsou aktivní a zvídaví, i když značně opatrní. A švédská krajina je prý nádherná. Severské mentalitě Verča dokonce tak přivykla, že někdy sama neví, jestli je pořád ještě Slovenka, anebo - jak ji nazvala kolegyně - "falešná Švédka".
Aniž bys ji někdy v životě slyšela?
Přesně tak. Po první hodině s naším učitelem jsem byla rozhodnutá, že odtamtud uteču a už se nevrátím. (smích) Vůbec jsem nerozuměla a říkala jsem si, co jsem to proboha provedla. Za pár týdnů si to ale sedlo a švédština se mi hodně zalíbila. Stejně jako ta němčina. On má každý jazyk něco. Líbí se mi třeba různé frazeologismy a přísloví, co se ani kolikrát nedají přeložit. Nebo ty, co jsou podobné, jen jinak kulturně definované. Například my na Slovensku házíme flintu do žita, Švédi zase sekeru do moře.
Ty jsi ale sekeru do moře nehodila a ve Švédsku jsi pak dokonce sedm let žila.
Po škole jsem chtěla vyjet do zahraničí na zkušenou a rozhodovala se logicky mezi Německem a Švédskem. Ve Švédsku se mi náhodou naskytlo bydlení, tak jsem vyjela zkusit to tam. Práci jsem tam ale paradoxně dostala, protože mluvím německy, což mnoho Švédů naší generace neumí. A když jsem se pak po letech chtěla přesunout do Německa, omylem jsem na webu klikla na Prahu… no a tady jsem.
Omylem?
Ve švédštině se Německo a Česko řeknou podobně, tak jsem se překlikla. (smích) Pak jsem ale uviděla nabídku HR generalisty se švédštinou v Accenture v Praze a tu jsem prostě nemohla nechat ležet, protože jsem ve Švédsku při práci vystudovala personalistiku, a byla to pro mě tak ideální kombinace.
Co takový HR generalista vůbec dělá?
Cílem projektu, na kterém zrovna pracuji, je poskytování personalistických služeb severské energetické společnosti. To znamená, že když například potřebují nějakého zaměstnance povýšit, zvednout mu plat či zhodnotit, zda má nárok na bonus, atd., tak my k tomu tady evidujeme a zpracováváme příslušnou administrativu. Stejně tak když se někdo ze zaměstnanců chce HR oddělení, na něco zeptat, zeptá se v jejich firemním portálu ve Švédsku, ale dotaz putuje k nám do Prahy. Agenda se nám brzy rozšíří i na telefony a chaty v reálném čase.
Což je pointa center sdílených služeb, podporovat klienty na dálku.
Přesně tak. Tahle centra nabízejí klientům různé služby, které oni sami dělat nechtějí nebo nemohou. Tím, že se o ně postaráme tady, oni nemusejí investovat čas, úsilí a finance na to, aby měli ta daná oddělení u sebe. Přidanou hodnotou pro klienty je pak i to, že my jsme speciálně školení a soustředíme se pouze a jen na tohle, takže jim dodáváme i kvalitu služeb, které by oni vlastními silami kolikrát ani nebyli schopni dosáhnout. Takže to není tak, že by ve Švédsku byli líní dělat si věci sami, ale s námi prostě vědí, že kvalita zpracování bude vyšší.
Je to zajímavá práce?
Rozhodně. Je to velmi dobrá možnost žít tady v Česku, ale pohybovat se přitom v mezinárodním prostředí. Nemusíte se stěhovat do zahraničí, můžete zůstat v kontaktu s jazykem, potkáte spoustu cizinců ze spousty různých zemí a vaše práce má mezinárodní přesah.
I když máš vystudovaný humanitní obor a Accenture je technologicky zaměřená firma?
Humanitně vzdělaní lidé mívají lepší komunikační dovednosti, často jsou i trpělivější než technici a mívají vyvinutější empatii, což je třeba pro personalistiku naprosto klíčové. Myslím si proto, že jsou nepostradatelní i v technologických společnostech. Navíc i lidé z takového oboru můžou skrze jiná oddělení své firmy k technologiím přičichnout a třeba se v nich najít. Stalo se nám například, že jeden z kolegů, který vystudoval FF UK, tu nakonec skončil v cybersecurity. Ta mobilita mezi odděleními a specializacemi je v Accenture široká, a hlavně opravdu možná, takže zase tolik nezáleží na tom, co jste vystudovali.
Accenture Operations
V rámci provozu center sdílených služeb, respektive poskytování business process services (BPS), patří Accenture mezi ta nejzvučnější jména na trhu. Se svou celosvětovou působností a vysokou kvalitou poskytovaných služeb jsou naprostou špičkou v oboru, a když se projdete po jejich kancelářích v pražských Holešovicích, uslyšíte tolik jazyků, že je ani nespočítáte.
Pokud jste proto mezi cizinci jako ryba ve vodě a láká vás vyzkoušet si hodně zajímavou práci, doporučujeme mrknout na kariérní stránky Accenture.
Člověk ale musí být dost flexibilní.
Řekla bych, že musí být otevřený novým věcem a zkušenostem, protože se tu všechno rychle mění. Jeden den se dělá něco, druhý třeba něco jiného a člověk by z toho neměl být vykolejený. Jestli má být ukecaný nebo tišší, to je jedno, každý si tu najde to svoje. Zkušenosti také už nejsou zase tolik důležité, protože vás tu toho spoustu naučí. Určitě byste ale měli být připraveni se učit a být otevření ostatním národům a kulturám.
Nemůže se člověk pak ve všech těch kulturách tak trochu ztratit?
Může se to stát. Občas, když přijedu domů a jsem s rodinou nebo s kamarády, tak mi říkají: Tady nejsme ve Švédsku, takhle se to u nás na Slovensku neřeší. (smích) A je to pravda, Švédi o všem hrozně diskutují, každý musí říct svůj názor, to u nás pořád ještě tak úplně nefunguje. Člověk si to většinou sám neuvědomuje, ale čím víc je v zahraničí nebo čím víc se setkává s cizinci, nabere na sebe různé věci z různých kultur. A okolí to vnímá.
Vidíš v tom přínos?
Za mě určitě. Jsem víc otevřená tomu, všímat si ostatních lidí a toho, jak reagují. A teď nemyslím jen z různých kultur, ale i z té naší, protože přece jen jsme každý jiný. Člověku se tak trochu otevřou oči i možnosti a lépe sám sebe pozná. Zní to možná otřepaně, ale když se dennodenně setkáváte s různými lidmi a jste jim otevření, opravdu vidíte realitu jinak.
