Nepřestávejte se rozvíjet. Jen tak se stanete lídry. Jak na to?

Míšo, řekla bys, že se člověk lídrem rodí, nebo stává?

Řekla bych, že stává. Samozřejmě někdo k tomu má větší předpoklady než jiný, ale bez chuti na sobě pracovat a neustále se rozvíjet - a to i skrze přijímání kritiky například - se člověk lídrem nestane. Leccos se samozřejmě dá nastudovat, ale nejcennější je v tomto ohledu praxe, proto pokud máte ambice se rozvíjet, ať už horizontálně, nebo vertikálně, najděte si k tomu vhodného partnera v podobě svého zaměstnavatele, to totiž opravdu hodně udělá.

 

Je ExxonMobil pro tvůj rozvoj dobrým partnerem?

Je skvělým partnerem. Pro mě bylo rozhodující být ve firmě, která mi bude v dalším rozvoji pomáhat, a tady mám pořád pocit, že se něco děje, že se někam posouvám a něco se učím. Jsme dynamická společnost, kde se neustále něco mění, a pracuje u nás kolem sedmdesáti různých národností, takže o nudu taky nouzi nemáme.

Zvlášť když jsi mezi cizinci jako doma, viď?

Přesně tak. :) V multikulturním prostředí jsem se začala pohybovat už od školy, v rámci VŠE jsme měli tzv. buddy systém, spolupracovalo se s mezinárodními studentskými organizacemi atd., taky jsem měla vždycky vášeň pro cizí jazyky, mluvím anglicky, španělsky a italsky a v práci teď můžu tohle všechno skvěle využít, a to jak v rámci jedné kanceláře, tak v rámci naší spolupráce s kolegy z celého světa. Člověk se obecně naučí být otevřený a přístupnější, když se denně setkává s odlišnými kulturami, také trpělivější a bere tak nějak všechno se zdravým nadhledem. Od cizinců se také může leccos naučit, což je vždycky žádoucí.

V práci se obecně moc nenudíš, už jsi vystřídala pěkných pár pozic.

U nás je to celkem normální. Pokud máte ambice se vyvíjet a třeba i zkoušet nové věci - a nemusíte k nim být nutně kvalifikovaní, protože vás všechno naučí - dají vám tu prostor. Po univerzitě jsem chtěla hlavně čerpat nové zkušenosti a znalosti, proto moje první tři pozice byly individual contributor, pak jsem chtěla pracovat s lidmi, tak jsem si vyzkoušela pozici team leadera v zákaznickém servisu. Tahle pozice mi zatím dala asi nejvíc, věnovala jsem se náboru a rozvoji zaměstnanců a bylo pro mě velmi obohacující sledovat, jak se vyvíjejí a vidět jejich úspěchy. Od května pak nastupuji na pozici supervizora v jiném oddělení. To je na práci v ExxonMobilu taky skvělé - že se v rámci firmy můžete přesouvat a posouvat. To vám jen tak někdo dnes nenabídne.

Když jsi začala vést lidi, co na tom pro tebe bylo nejsložitější?

Nejsložitější pro mě bylo pochopit, že je každý člověk jedinečný a že musím mít ke každému individuální přístup. A taky že ne všechno je moje vina, například když někdo z týmu odchází. V tak dynamickém prostředí jako u nás se to děje celkem často a z velké části ne kvůli špatnému vedení. Lidé si prostě chtějí zkusit něco nového nebo změnili preference kvůli rodině atd. Bylo pro mě tedy na začátku nejdůležitější si uvědomit, že některé věci prostě nemůžu ovlivnit, a přijímat je takové, jaké jsou. Ta různorodost prostředí, lidí a povah je ale zároveň to, co si nejvíc užívám a co mě obohacuje. Také když se nám jako týmu podaří vyřešit nějaký problém nebo máme nějaký společný úspěch, to mi dělá velkou radost.